Sestřich na: "Kazisvěta", aneb když potřebujeme ostříhat.

Asi šest měsíců jsme nebyli s manželem u holiče. Nejdříve stěhování, potom ihned covid19 a všechno uzavřeno a později roušky na obličej. Čekali jsme na uvolnění přísných rozkazů. Nepřicházelo. Proto jsem zavolala snaše.

Se stříháním má zkušenosti, svého manžela a mého syna stříhá: na vojáka. Vlasy má tak krátké, jako v době, kdy sloužil u vojska. Proto tomu říkáme styl: voják.

Snacha se k nám přiřítila minulou středu vybavena stříhacím nářadím a plachtou kolem krku. Nejdříve šel na řadu manžel. Přinesl si ze zahrady plastovou židli, na které se pohodlně usadil kousek od jídelního stolu. Snacha kolem něho už hezkou chvílku poletovala, když se manžel na židli zavrtěl. Chtěla jsem se ho zeptat, co se děje, ale nestačila jsem.

"Křup", ozvalo se a to jsme ještě nevěděli, že dvě zadní nohy od židle se zlomily v půli. Manžel z ničeho nic padal zády na zem. Duchapřítomná snacha s nůžkami v ruce stála za ním a překvapena se snažila jeho dopad zády a hlavou na podlahu zmírnit. Odhodila nůžky, a přestože je malá a štíhlá, neuskočila před řítícím se 220 lb závažím. Všechno byl mžik. Díky ní, pád byl opravdu pomalý a lehký. Přesto jsem se lekla, když jsem uviděla manžela ležet na zemi.  Rychlostí blesku jsem přiskočila, že mu pomůžu. Maličko jsem byla v šoku, a proto jsem správně neodhadla vzdálenost. Přiřítila jsem se k němu a jako první jsme ho  kopla do ruky, potom jsem natáhla ruku, že mu pomůžu vstát.

"Prosím tě, ty ne, ty mi nepomáhaj," zareagoval na můj kopanec. "Já vstanu sám."

Vyskočil z podlahy, přinesli jsme jinou bytelnější židli a stříhání pokračovalo. 

--------------------------------------------------------------------------
 

Další zákazník: moje maličkost.

"Co s tebou," zanaříkala snacha, která dokáže být holička, ale ne kadeřnice. Kolem krku mi hodila plachtu a potom zatáhla, když ji chtěla srovnat.

"Dávej pozor, uškrtíš si svoji maminku-in-law,"  (mother in law je anglicky tchýně)

"Jak to chceš ostříhat?" zeptala se mě.

"Škoda, že nemám žádné časopisy s učesama. Každá kadeřnice měla vždycky  velkou radost, když si zákaznice přinesla obrázek." popichovala jsem ji. "Žádná věda, asi dva centˇáky pod ušima mi vlasy ustříhni, hlavně nechci na vojáka," zdůraznila jsem.

"Tebe na vojáka stříhat nebudu," uklidnila mě snacha a odpadávání mých vlasů začalo. Připadalo mi, že nějak moc vlasů a že nůžky jsou moc blízko uší, ale stříhání jsem nekomentovala. Měla naprosto volnou ruku.  Čekala jsem na konečný výsledek, kritika přijde později.

Dílko dokonáno, snacha poodstoupila a zvolala:

"Já jsem tě ostříhala na Kazisvěta," Kdo by neznal pohádku:" Princezna se zlatou hvězdou na čele"  a postavu Kazisvěta.

"Ty kecáš, že nejsem na Kazisvěta?" loudila jsem přijatelnější odpovědˇ.

Vnučka zaslechla náš hovor a přiřítila se podívat.

"Babi, jsi opravdu na Kazisvěta." potvrdila mi a odběhla opět k televizi. Bála jsem se zvednout ze židle a jít k zrcadlu. Hlavou se mi honilo, co si druhý den dám na hlavu, až půjdu do práce.

"Kdybych věděla, že se mi povede tento styl, tak jsem ti mohla dát na hlavu hrnec a ostříhat vlasy kolem hrnce."  zalitovala snacha, že si se mnou dala tolik práce a výsledek...?

Pohled do zrcadla mě opravdu vylekal. Prošedivělé vlasy jsem měla zastřižené uplně těsně pod ušima.

"Říkala jsem dva centˇáky pod ušima," zanaříkala jsem.

"Já jsem ty dva centˇáky neslyšela, jenom pod ušima, a to jsem udělala." odpověděla. "Pokud si to trochu vyfoukáš, tak to budeš mít dobrý," uklidnˇovala mě. "Hlavně si s tím musíš něco udělat, nejsi už ve věku, že si umyješ vlasy, necháš uschnout a jdeš." Polichotila mi ještě, než i s vnučkou zmizely ve vchodových dveřích.

"Co tedˇ?" zeptala jsem se manžela.

"Je to hodně krátký, ale není to špatný, hlavně ze zadu,"

"To jsi mě potěšil, myslíš si, že bych tedy měla chodit pozadu?"

Vypravila jsem se do koupelny. Našla jsem barvu, abych alesponˇ šediny zakryla.

------------------------------------------------------------------------------------

Druhý den jsem šla do práce a měla jsem pocit, že bych měla lézt kanálama.

Kolega, který mě spatřil, tak řekl : "Ty jsi se vylepšila. Pěkný."

Myslela jsem si, že si dělá legraci a svoje slova myslí ironicky. Ale ne.

Náš mladý vedoucí, který kolem mne proběhl, zavolal:

"Líbí se mi tvoje vlasy."

"Díky," zavolala jsem za ním, protože už byl v čudu.

Tak trochu jsem se napřímila. Že bych nemusela lézt kanálama?

"Omládla jsi o dvacet let," řekla mi kolegyně.

Tak jo, zavolala jsem snaše. ?

"Příště opět na: Kazisvěta. Mám samé lichotky. "

"Vždytˇ jsem ti říkala, že se to bude líbit."