Potrat – ano nebo ne ?

Kontroverzní téma. Mnoho argumentů proti, stejně mnoho pro. Má vůbec někdo právo rozhodnout o ukončení těhotenství?

Pouštím se na tenký led, vím to. Jsem narozena ve znamení vah a možná právě proto mám sklon neustále zvažovat pro a proti.
Na Slovensku mají bilboardy s potraceným plodem . Děsný pohled. Vůbec se mi to nelíbí.
Jsem pro otevřenost. ale jsou jisté hranice.
Záměrně ponechám stranou všechny obecně známé fakty o chtěném a nechtěném těhotenství, o daru života a podobně. To všechno platí.
Dovolím si vyslovit myšlenku. O ukončení svého těhotenství má právo rozhodnout pouze žena, které se to týká. Nikdo jiný nemá právo její rozhodnutí soudit. Je to její tělo, které bude vystaveno nelehkému úkolu nejen přivést dítě na svět, ale především devět měsíců jej nosit, živit, chránit. A potom? Dát mu vše. Lásku, péči, ochranu, zázemí. Je to nesnadné i když je dítě moc, moc chtěné. Ale právě proto je to nádherné.
Když dítě není chtěné, je to už jen nesnadné.
Zastánci zákazu potratů vkládají nenarozeným dětem do úst věty jako :“Nechte mě žít, chci žít,…“ Opravdu by chtěly žít bez lásky, otloukány a zanedbávány, jak se zhusta děje?

A co otec? Hypotetický příklad: mladý harmonický pár, oba zdraví, dobře situovaní, on by dítě chtěl, ona ne. Stane se, nějaký druh ochrany selhal a dítě je počato. Žena se rozhodla, půjde na přerušení. Muž je proti. Je to i jeho dítě, už teď jej má rád a moc ho chce. Co teď? Pořád platí, že jen žena má právo rozhodnout? Už si nejsem tak jistá. To už by bylo ryzí sobectví. Ten první případ, to jsem měla na mysli ženy, které byly otcem svého dítěte opuštěny, s nejistou budoucností samoživitelek. Tam je asi opravdu na místě nechat na jejich svobodné vůli, jaký osud určí sobě a svému dítěti. Ale ten druhý případ? Mnoho žen dnes plánuje dítě (pokud vůbec) na pozdější dobu. Jak tedy posoudit jejich stanovisko, když je dle jejich názoru na dítě ještě brzo, ale ono už existuje? Maličké, ale existuje.
Ne, nebudu to soudit. Nepřísluší mi to ani v tomto případě.
Jako motto jsem si zvolila větu „Žít a nechat žít.“ V rámci možností daných okolnostmi.
Nechte mě žít a já nechám vás aneb svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nebudu ženám říkat, že by neměly chodit na potrat, když pro to mají důvod. Nechávám je žít. Můžu jim jen říct, že mít děti je fajn. I když je s nimi nespočet trápení a starostí, je to fajn.