Lesk a bída řemeslníků

Dnes to nebude laskavé, protože se opravdu zlobím. Nečekám na Godota, čekám na bránu. Už od půlky října. Měla být hotová za osm týdnů, nejpozději do konce roku. Máme začátek února a v habrovém plotě stále zeje díra...

"Co by sis přála k narozeninám?"
"Bránu."
"Dobře, dostaneš bránu."

Yes, tohle mě baví. Šla jsem najisto za chlápkem, co měl dobré reference. "Dělá dobře, jen mu to trochu trvá, ale je spolehlivej, nemusíš mít strach," říkala mi kamarádka, co jí dělal kovaný plot před domem. Plot je opravdu pěkný a ani nebyl drahý. Tak jo, prubnu to.

Objekt firmy střežili dva rotvajleři. Když jsem brala za kliku, leželi opodál, takže jsem si jich nevšimla. To až jsem byla pár metrů za brankou. A doprčic, nechají mě bejt? Rozeznají zákazníka od zloděje? Sledovali mě nevyzpytatelným pohledem, ale hlavy nechávali ležet na packách.

"Dobrý den, pojďte dál, nejsou ve službě," vítá mě můj obchodní partner.
"Jak to myslíte?"
"Hlídat začnou až na povel. Jsou spolehliví, nebojte se."
"Já se  nebojím, akorát mám respekt," obezřetne se blížím ke dveřím kanceláře.

Po tomto adrenalinovém úvodu si vyjasníme podmínky zakázky a podepíšeme smlouvu. Zaplatím zálohu a dohodneme se na doplatku.
"Tak já dám vědět, až bude brána připravena k montáži," loučí se majitel firmy a já spokojeně odjíždím plna očekávání.

V listopadu se nic neděje. Ozývám se a apeluji na blížící se mrazy. Měly by se aspoň zabetonovat sloupky. 
Za týden sloupky stojí. (Za další tři dny začalo mrznout.)

V prosinci se nikdo neozývá. Nojo, vlezly do toho vánoce, to se dá pochopit, v lednu už určitě bude všechno hotovo. Není tomu tak.
Druhý týden v lednu volám. Jedno číslo odpojené, druhé nedostupné. Pro mě to znamená, že jsem v pr... Kde mám sakra tu smlouvu? Tady, najdu si jméno firmy a hledám v Aresu, komu patří. Podívejme, paní Koněpruská. A můj obchodní partner by měl být jednatelem. Hledám na internetu telefon na paní Koněpruskou. Je tu! Pevná linka! Volám hned. Co na tom, že je už večer.

"Prosim."
"Dobrý večer, to je paní Koněpruská?"
"Maminka není doma, vrátí se až pozdě večer," hlásí mi teanegerovsky znějící hlas.
"A myslíte, že bych to mohla zkusit později?"
"Jo, klidně," dívka nevzrušeně souhlasí...

Bože, to je nervák. Co když bude matku varovat a ta mi to nezvedne...

Zvedla. Unavený hlas majitelky firmy, se kterou mám smlouvu na bránu, se nejprve podivil, odkud mám na ni číslo. Pak mě informoval, že firma už je zrušená.
"No podle obchodního rejstříku ještě existuje a Vy figurujete jako majitelka."

Vysvětlila jsem paní Koněpruské, jak se mnou pan XY sepsal smlouvu pod hlavičkou její firmy, jak nedodržel termín a jak na něj nemám jediný fungující telefon. Ba ani na emaily neodpovídá.
Nevymlouvala se, nekličkovala. Našla číslo, které by mělo fungovat a ustaraně se rozloučila.

Crrr, crrr (bezva, zvoní)." Prosím."

Další unavený hlas. (Že by bratr?) Ano, brána bude, do konce měsíce (ledna), ano, zpozdil se, stěhování, porod, nemoc, subdodavatelé... ano, ano, ano...

Jestli ta brána nebude tento týden hotová, budeme oba mrtví. Já víc...