Bílá místa v tržním hospodářství

"Nemáme." ... "Ne, to nemáme." ... "Bohužel, tohle nevedeme." ... Komunismu jsme nedocílili, tržnímu hospodářství se zatím stále ještě učíme...

Vypadalo to jako naprosto jednoduchý úkol. Koupit do firmy čtyři zakrývací plachty 10x15 m, k tomu pružné lanko a háčky, za které se to lanko upne jako plachta na lodi.
Tušila jsem, že tak snadné to zase nebude.

Navigace mě poměrně spolehlivě navedla do ostravského areálu, kde jsem již měla plachty připraveny, zbývalo vybrat to ostatní.

První položka, pružné lanko v síle 8 mm měli. Fajn, tak dál. U druhé položky už paní prodavačce došel dech. Háčky prostě nemá. Třetí a poslední, co jsme ještě chtěli, tedy molitan na obložení hran aby se plachty neprodřely, jakbysmet. Kde nic není, ani smrt nebere…

Odkázána na firmu  ve Vratimově, s důvěrou jsem tam zavolala, leč molitany nevedou. Jen Miralon, podklad pod plovoucí podlahy. To nás nevytrhne.

Otočila jsem vozidlo nach Frýdek-Místek s cílem Modrá labuť, vyhlášeného to specialistu na potřeby všeho druhu pro Ferdy Mravence. Vyhledala jsem naši kontaktní osobu, co nám dodává vruty a popsala mu předmět, který potřebujeme na uchycení plachet. Bezradnějšího člověka svět neviděl. Nic takového jednoduše geniálního, jako je plechový trojúhelník s ohnutou špičkou prostě nemají. (Nabízel mi lustrové háky.) Odešla jsem s příslibem, že se poptá a zítra mi pošle , co by byl schopen sehnat a za kolik. Podkladový molitan ani omylem, ale poslal mě do prodejny JYSK…. 
Mám krásný lila proutěný obal na květináč a tři nové utěrky, ale podkladový molitan žádný.

Nedaleko je bauMax, přesunula jsem se tedy do bývalého „mého“ obchodu, kam jsem jezdívala psát protokoly a buzerovat vedoucí zahrady. Personál se už 3x vyměnil, ale stále mě tam někteří poznávají.

Háčky ani omylem. Molitan? V oddělení barev, předala mě prodavačka jinému prodavači. To spíš Miralon, odeslal mě prodavač do oddělení dřeva a stavebnin.
V oddělení dřeva a stavebnin se mě ujal fešný vedoucí oddělení a vyslechl můj problém. Miralon to rozhodně nevydrží, demonstroval roztržením a vedl mě k lepenkám. Postupně mi ukázal, jak umí roztrhnout všechny lepenky, co tam mají, ale jak je to těžší a těžší se vzrůstající sílou a kvalitou. Ubezpečila jsem jej, že to proberu se svým nadřízeným a odešla opět do vozu. 
Bože!!!

Směřovala jsem nyní do Frýdlantu, do železářství, kde jsem zatím vždycky dostala, co jsem potřebovala. Ani zde jsem však nedostala kýžené háky na upevnění lanka. Dostala jsem však dvě rady. Prodejnu s autopříslušenstvím a stavebniny.  Auto "P" znám, přesun jen pár minut.
„Ne, tohle nemáme, ale zkuste u benzinky Auto "A", ti se specializují na přívěsy, já bych to objednal od nich a zítra by to tu bylo, ale oni to mají skladem.“ Tomu tedy říkám kooperace. Já na bráchu, brácha na mě.
Jela jsem tedy tam. Pánové na prodejně se bavili, jak jsem jim triviálně popisovala můj vytoužený upevňovací prvek.
„Háčky, to ne, ale máme tohle.“ Ukázali mi „dzindzik“, jak říká moje kolegyně v práci. Černý, oblý, plastový, sympatický. Jeden jsem tedy zakoupila za 4 Kč a zítra předložím chlopům k nahlédnutí. Zdá se, že by to šlo!

Ještě jsem měla chvíli, abych stihla své cvičení na balonech (bylo už 16:05) a tak jsem zajela k těm stavebninám, co mi doporučovali v železářství. Jenže tam se dělá jen do 16:00. Nojo, mají vyděláno…

Vzpomněla jsem si na jiné stavebniny, které jsou kousek za Frýdlantem. Otočila jsem to tedy zase směrem, ze kterého jsem právě přijela, ale podkladové molitany ani nic podobného nevedou. Ovšem, dostala jsem další dobrou radu. Obal na vodovodní potrubí, podélně rozříznout a nasadit na hranu pod plachtu. To vůbec není blbý nápad! Jenže na to jsem už neměla čas. A stejně by tam už nikdo nebyl…

Tak tedy pokračování příště.
A pak že všeho je dost a velký výběr. Jenže záleží na tom, co právě chcete. Respektive potřebujete. 
Naštěstí to, co potřebuji a chci každý den, mají všude a v širokém výběru.

Takže vlastně... vo co de? :-)