Barva nachu

Říká se: "Je to JEN film. To není skutečnost, to se nedá brát vážně..." Ano, většinou. Jsou však filmy, o kterých to s jistotou tvrdit nelze. K takovým filmům patři Color Purple.

Po velmi dlouhé době jsem opět viděla Spielbergův film, který vůbec nezapadá do jeho obvyklého žánru. Možná právě proto je tak dobrý.

Snad jen cynik nebo člověk povrchní nesleduje příběh černošské dívky Celie s pohnutím. Už v prvních minutách filmu jste překvapeni a začnete přemýšlet.
Dvě sestry si prozpěvují a pobíhají napůl skryty v záplavě překrásné něžně fialkové Cosmey. Když se z ní vynoří, vidíme, že jedna z nich je ve vysokém stupni těhotenství. Kolik jí je? Kdo jí to udělal?
Odpovědi dostaneme za chvíli. Je jí čtrnáct, udělal jí to její otec a ne poprve...

Následuje jímavé a přes všechnu bolest a utrpení překvapivě klidné vyprávění Celie o svém manželství u "pána", který ji dostal místo její mladší sestry Nettie. 
Dívám se a přemýšlím o bezmocnosti, s jakou ta osůbka snáší hrubé zacházení. O vzteku, který má, ale dokáže ho utlumit, protože kdyby ne, asi by to nepřežila. Strašný život, říkám si. Jakkoli se příběh odehrává v letech 1906 - 0937, působí velmi nadčasově. Takových Celií žije i dnes mnoho.

Film byl natočen v roce 1985 a Whoopi Goldberg v roli Celie předvedla vynikající výkon. Vidím obyčejnou, ne příliš pohlednou dívku, jejíž překrásné oči dokážou říct víc než pouhá slova. Nořím se do děje a prožívám její ztrátu dětí, které jedno po druhém vždy odnese její otec hned po porodu. Bavím se její pobavenou prozíravostí, kdy pomáhá Albertovi s roztržitou přípravou na setkání se Shug Avery nebo s pokusem o přípravu snídaně... Sdílím její zoufalství, když Albert vyhazuje její sestru, její smutek z prázdné poštovní schránky, odhodlání použít břitvu jinak než obvykle...
Ne, to není jen film, to je velmi, velmi uvěřitelný příběh.

Kamera a střih, kostýmy, masky, scéna, výkony ostatních herců, to vše činí film úchvatným. Černošská komunita podaná trochu jiným způsobem než jsme zvyklí. Mírně obrazově stylizovaný závěr nic nemění na mém vysokém hodnocení. Film, který řadím k těm, které stojí za to mít doma. A občas se k němu vrátit a uvědomit si, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.