Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.
Ze zad shodila velkou růžovou tašku.
Sotva se zbavila objemného zavazadla, už k ní spěchala udýchaná a rozrušená panička. Na Lornu vyprsila své umělé, ohromné, poprsí a bez pozdravu vybafla: "Delejte, potrebuji pomoc, ohrozuje mne v obyváku. Já se ho strasně bojím", zašišlala a ukázala na napuchlý kačeří ret. Lorně docvalko, že madam prošla zvětšovacím procesem horních rtů a nemůže pořádně vyslovovat.
Záhy se dáma rozrušením rozklepala.
Nejvíc však dokázala dát do zvláštního, chvějícího se, pohybu velikánské poprsí a Lorna při pohledu na tuhle scénu dostala neutuchající chuť na sulc z vepřových nožiček. Ten nade vše milovala a k tomu všemu od rána vůbec nic nejedla.
"Kdo vás ohrožuje?", položila otázku.
Madam něco nesrozumitelného zamumlala a se soustředěnou artikulací vyslovila: "Ubrousek, vemte na neho ubrousek".
Lorna popada ubrousek, ležící na kabici od pizz a nechala se vést. Vstoupily do domu.
Při rychlé chůzi honosnou chodbou si Lorna představovala oplzlého starouška, jenž sedí na invalidním vozíku a v poslední fázi stařešinského chtíče se v noblesním pokoji vrhá na prsatou zákaznici.
Bude se tedy po ní chtít zadušení prostopášného děduly - přiložit ubrousek na starcova chlípná ústa a tlačit a tlačit...
Při tom pomyšlení Lornu polilo horko.
"Tak tady je, prevít, pomóooc, je odporný!", ukázala panička nad krb, kde se promenádoval středně velký pavouk. "Zabte ho, zaslouzí si rozctvrcení, prízvník!", ječí panička a hnusem si zakrývá oči.
Lorna opatrně chňapla ubrouskem po pavoukovi, kterého jemně zabalila do papírové bílé peřinky. Neměla v úmyslu ho zabít, byl jí velmi sympatický.
"Zavezte tu mrtvolu o ulici dál, nemůzeme si být jisté, zda je kaput, ať zase neprileze, nasílník", rozkazuje majitelka vily.
Lorna tedy sedne i s bílým ubrouskem na moped a odjede o ulici dál.
"Kolik budu platit?", dychtivě se třepe, po její krátké nepřítomnosti, na krabice od jídla objednavatelka.
"Čtyřistajedna", slabikuje Lorna.
"Platím hotově, tu korunu nemám, bohuzel", podívá se na Lornu klientka smutně.
"Tak to necháme bez té koruny", smířlivě prohodí Lorna.
"Mohu vám dát jeste radu, paní Poslícková", usměje se dáma.
"Promiňte, spěchám", odvětí Lorna.
"Krátké, neupravené vlasy, postava muzná, malinkatý náznak vousků pod nosem, dbejte o sebe trochu", upřeně se na Lornu podívá.
"Opravdu spěchám, mám tři práce, nemám čas se s vámi vybavovat", rozhořčeně odpovídá Lorna a velmi, opravdu velmi, tajně, propašuje několikanohého kolegu, zabaleného do bílého ubrousku, do jedné z kabic s pizzou.
"Tak tedy, dobrou......", popřeje prsatici a nasedá na moped.
Až při jízdě dokončí načatou větu :"Tak tedy dobrou cestu. kamaráde, držím palce, ať tě ta Plastelína hned neseže, neboť ty si plně zasloužíš nejlepší hysterický kabaret v téhle snobské ulici!"
