"Dokonalost sama", lačně zamlaskal Rudolf nad svým obrazem v zrcadle. "Ovšem - moment!", zařval vztekle a jal se zápasit s trsem revoltujících vlasů, který zpupně čněl nad ostatním poslušným štětinatým davem.
Rudolf se však nehodlá jen tak vzdát se. Vehementně se pokouší hřebenem přilepit zhruba desítku vzbouřenců k temeni hlavy, položit je takzvaně na lopatky. Výsledkem je nesouměrná řada v pase ohnutých chlupatých raněných na bitevním poli.
Zlostně odšroubuje víko extra tužícího, gelu a všechny revolucionáře v něm nemilosrdně utopí. Potom spokojeně opouští svůj mládenecký byt.
"Tentokrát účes a la aspik, nesnáším aspik", zareagovala místo pozdravu sousedka, jenž byla od narození trpasličího vzrůstu a k tomu upoutána na vozíčku. V pěkném počasí se vždy vyhřívala na domovním dvorku a s každým kolemjdoucím se snažila navázat řečové spojení. Její otec, který se o ni staral, byl po celý den zalezlý v malé dvorkové dílně a něco tam vyráběl. Přistěhovali se do suterénního bytu teprve nedávno, ale Rudolfovi už oba stačili vycucnout ze žil několik decilitrů čerstvé staromládenecké krve.
"Po artičokách, koupajících se v mastném oleji, doslova zvracím a taky to nevytrubuji na počkání, čímž se samozřejmě nechci ani hláskou dotknout vaší nové vodové trvalé", odpálkoval ji Rudolf, ulíznul si, gelem nacumlaný trs vlasů, a bez rozloučení zrychlil krok.
"To víš, kazit den my nebudeš - ani ty ani tvá otcovská, hodně opotřebovaná, rašelina", odfrknul si polohlasně a už rychlým krokem uháněl směrem ke kancelářím. Dnes se velmi těšil, měl na pracovišti rozpracovanou překrásnou kolegyni Gábinu a právě dnes by to mohlo v jeho ložnici klapnout......
---------------------------------------
Rudolf se slastně protáhnul v posteli. Vášnivě políbil odcházející Gábinu a ještě hodně dlouho se díval na mizející červenou minisukni s nekonečně dlouhýma nohama, která chvatně opouštěla jeho byt.
"Zase dokonalý, ach Rudolfe, ty jsi takový pašák, ty a tvoji milí pomocníci", očkem zavadil při ranní zrcadlové úpravě o lahvičku léků, postavenou na koupelnové skříňce, ve které chyběly dvě modré pilulky a zatleskal si.
Potom si rychle obléknul značkovou teplákovku s úmyslem zaběhat si. Na dvorku se rozcvičuje.
"Vaše zásuvky mají stále kratší a nebezpečnější krytí, přitom elektrický drát probíjí, pozor vysoké napětí, dnes byste neměl běhat", ozývá se z vozíčku.
"Elektřina je výsadou moderních lidí, petrolejová panno. Své připomínky si slušná slečna nechá pro sebe. Ovšem vulgární osoba je vykřikuje do světa. Přestaňte strkat nos do elektrických spotřebičů nebo vás to kopne. Možná byste už takový elektrokopanec potřebovala jako sůl", neúměrně zvýší hlas rozčílený Rudolf a trochu se mu zamotá hlava.
Skončí s rozcvičkou a vyběhne....
-----------------------------------------------
Měsíc po náhlé mozkové příhodě Rudolf opouští byt. Posadí se na prázdnou lavičku na dvorku..
Měl by také poděkovat tomu, kdo ho zachránil. Kdo zavolal sanitku, když nepřiběhl v řádném čase. Jeho čas byl vždy 18 - 25 minut, což někdo na dvorku pečlivě sledoval a zapisoval si to rovnou do paměti. Proto zalarmoval záchranku, když se Rudolf ani po hodině nevracel.
"Dobrý den", pozdraví slečnu na vozíčku.
"Dnes je den opravdu dobrý", odpoví mu.
"Hmmm, máte pravdu, je. A co kdybychom se šli projít do parku, zvu vás na kávu", usměje se Rudolf.
"Artičok v aspiku bych si dala k té kávě", usměje se slečna.
"Měli bychom ale informovat rašelinu, že odcházíte, aby vás nehledal", pokračuje Rudolf a náhle se zarazí: "Jejda, promiňte, po té mrtvici někdy dříve mluvím, než myslím. Samozřejmě žádná rašelina, ale váš tatínek".
"Věděl jste, že rašeliník je ideální médium pro množení rostlin. Jak to funguje u lidí, nevím. Ale já bych rašeliník neinformovala, nakonec nemusí být u všeho. A rande jeho dospělé dcery je přece dost intimní záležitost. Pojďme, neztrácejme čas", vyzve Rudolfa sympatická slečinka.
"Tak, tak, neztrácejme čas, ovšem to slovo "rande" - není to příliš silný pojem, já bych to nazval...", uvažuje nahlas Rudolf.
".......elektrické jiskření", doplní ho milá společnice a nahlas se rozesměje.
