"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.
"Já ale jo, my spolu mluvíme každé láno v tlamvaji", usměje se Péťa.
"Petříku, nevymýšlej si, já s tebou v té tramvaji každé ráno jezdím, musela bych ho vidět také", promlouvá do synovy duše Ema.
"Nemohla, ty v tlamvaji spíš", pozdvihne obočí čtyřletý hošík.
Ema si vzpomene, že nyní každé ráno v teplé tramvaji usne. Dá si předsevzetí, že v pondělí spát nebude, ráno si uvaří dvojité kafe.
"Klidně si dej šlofíka, maminko", mrkne v pondělí na tramvajové zastávce na svoji mámu Petřík.
Ema naoko zívne: " Dnes zase usnu, cítím to v kostech", pošeptá Péťovi a celá zvědavá nastupuje do tramvaje. Tam si oba vedle sebe sednou na dvojsedačku a Ema zavře oči.
Dívá se jen přes úzkou škvírku. Na další stanici nastupuje do tramvaje velký chlapec s maminkou. Jinoch našlapuje na špičky. Kluk si sundává kapuci, pod ní má kudrnaté blond vlasy.
Petřík opatrně, aby neprobral maminku, opouští své místo a přichází k sedící dvojici. S velkým chlapcem si dá placáka: "Ahoj, Ježíšku, jak se ti daří?", sedne si vedle chlapce, jeho maminka mu hbitě uvolňuje místo.
"Je - je - ží - še, je - ží - še, je - ží - še", opakuje stále dokola starší hoch.
"Petříku,nemůžeš bez dovolení opouštět své místo!", přiběhne k Péťovi Ema. "Plomiň, mami", svěsí hlavu Petříček.
"Prosím, nezlobte se na něho, máte skvělého syna. Víte, Ondra je nemluvící autista a placáka i to jediné slovo ho naučil váš Petřík, děkuji", podívá se na Emu neznámá žena a má slzy v očích.
Ema na srozuměnou kývne: "Ráda jsem vás oba poznala", podává paní ruku a kyne Petříkovi, že už budou vystupovat.
"Prosím tě, Petříku, jak jsi poznal, že to je Ježíšek?", ptá se ho cestou do školky.
Petr si dospěle plácne do čela a mamince odpoví: "Pžece každej ví, že Ježíšek chodí po špičkách, aby nebyl slyšet a také každej ví, že má kudlnaté žluté vlasy, plotože všechni malí Ježíšci spinkající v kolébce mají takové vlasy. A víš ještě co, maminko, ke mně pžijde ten Ježíšek z tlamvaje jako první, plotože on je fakticky kouzelný a navíc je to můj kámoš", dospěle odpovídá klučík.
"Myslím drahý Péťo, že ty také umíš tak trochu čarovat", usměje se Ema a vybaví si to, co říkala Ondrova maminka.
"Já jsem obyčejný muž, to Ježíšek z tlamvaje je boží", usměje se malý Petřík.
"A pžidej do kroku nebo pžideme do školky pozdě!", dává rozkazy mamince.
A Ema přidává mlčky do kroku a uvnitř jejího těla jí srdíčko krásně hřeje.
