Tak konečně je tohle hrozné stěhovací martyrium u konce. Jsem totálně vyždímaná, zničená. Na chodbě stále sedí dva čmuchalové, kteří si horlivě něco zapisují do notýsků, až jim tužky vypovídají službu.
Stěhováci se nedočkavě dožadují platby.„Ta cena se ale nějak navýšila?“ podivuji se nad částkou, která neodpovídá původně domluvené a na předběžné faktuře vystavěné ceně.
„Vedro, schody, těžký nábytek, paninko“ „Dnes je chladno a byt je v přízemí", odvětím. „No, hlavně bez dobrého žvance a pivečka“ , řehoní se Obelix. „Jak bych asi mohla v této situaci vařit a pivo - vždyť nemám ani ledničku!“ „Měla jste si poradit, poslat pro pivko tam ty dva čumily se svými radary v pohotovostním nasazení. Antropo - nepatří tihle fešouni k vám, ani se nehnuli, jak civěli, s těmi ještě něco zažijete na to my máme čuch, to nám věřte. A kdybyste potřebovala poradit v jisté oblasti…..“ che,che, rozchechtá se Obelix a po celé chodbě se rozline alkoholový zápach jeho úst. Poslední slova obou obejdů slyším jakoby z dálky, ve špinavých rukách žmoulají bankovky a mě opanuje rajský pocit štěstí, když vidím jejich upocené nátělníky nastupovat do dodávky.
Vracím se do svého bytu a těším se, jak se za mnou konečně zaklapnou dveře. Málem o chlápky s prapodivnými móresy, kteří stále okouní na chodbě, zakopnu.
„Vy tady ještě sedíte?“ „Ano, vsadili jsme se, kdy nás – dva čumily, budete mít plné kecky a pošlete nás, no víte kam“. „Omlouvám se, netuším“. „ Nó přece do pr.. prdele“, vykoktá ze sebe junior. „Kíf říkal, že za dvě hodiny a já nikdy“. Vyhrál jsem, platíš pivo, zveš“, obrátil se senior na mladíka. „A mimochodem, těm „gentlemanům“ jste 21x poděkovala a 33x je poprosila, což jsme také poctivě očárkovali, k tomu ještě závdavkem přihodila štědrou sumičku, která těmto "slušně vychovaným" švihákům nemůže říkat pane ani v nejdivočejším ringu. Musíme konstatovat, že jste na tom opravdu špatně, hůře než jsme si mysleli. Pojď, Kífe, jdeme na to pivko a vám hezký večer, sousedko. Ještě momentík - zkuste si před spaním několikrát a hodně nahlas zaláteřit, prostě pořádně zařvat „do prdele“. Uleví se vám a usnete jako neviňátko".
