Smysl života

Na různých chatech a fórech neustále vídám opakující se téma "Jaký je smysl života", "důvod proč žít" apod. Myslím, že hledat ho v těchto místech je stejné jako tam zjišťovat, jestli někdo neví, kde jsem včera nechal brejle.

Smysl života podle mne nemůže být nějak "generálně" daný. Těžko nějaký vědec nebo filozof přijde s převratným objevem smyslu života. Nikdo nám nemůže nařizovat, jaký má být ten náš smysl života. Kdo tuto základní myšlenku nepochopí, snadno se pak stane obětí nejrůznějších sekt ala kuřimská kauza a podobných. O podsouvání smyslu života se vlastně snaží i nejedno náboženství a jejich vykladatelé - kam až taková názorová vymývací masáž od ranného věku může dojít, se snadno můžeme přesvědčit v některých muslimských zemích.
   Zkrátka smyslem života je podle mne každá věc, na kterou se těšíme, nebo činnost, kterou rádi vykonáváme. Ty jsou samozřejmě u každého jiné a je jen na každém z nás, kterou z činností si označíme jako smysl života. Pro někoho je smyslem života narození a výchova dítěte, po jiného stavba něčeho velkolepého, další ho vidí v pomoci druhým, nebo pro vědce to je třeba dokázání nějaké teorie. Tyto cíle se samozřejmě s věkem mění - v mládí to bývá obvykle zábava a i nesplnitelné věci, zatímco u seniorů to může být například jen zvědavost, jak bude zítra nebo komunikace s druhými, předávání vzpomínek a zkušeností dalším generacím. Znám dokonce některé, kteří se nejvíce bojí, že zemřou dříve, než skončí jejich oblíbený seriál. Ano, i to může být smysl života - někomu to může přijít poněkud divné, ale krásné je na tom to, že stále je to důvod, aby člověk žil. Čím větší je počet činností, ve kterých ten smysl člověk spatřuje, tím lépe se pak vyrovná s nějakou životní nástrahou, která ho o některou milovanou činnost nebo věc připraví. I kdyby pro někoho byl ten smysl jen večer napuštěná vana s teplou vodou nebo celoživotní šetření na sportovní auto, neodsuzujme ho. Každý smysl života má smysl, protože z nás dělá lidi. Bez smyslu života by jsme nežili, neprožívali, jen bez rozmyslu přežívali.

Můj nejoblíbenější smysl života je, když se mi podaří na někom vyvolat úsměv. To si pak vždycky v duchu řeknu: "Vidíš - nežiješ zbytečně".