Cítíte se bohatí?

Já jak na co. Bohatá jsem na děti a jejich lumpárny například. Co se hmotných statků týká, to je horší.

 Ale radši moc nebrblám. Na hlavu nám neprší, hlady neumíráme. Komerční letákové ataky marketů mě nechávají chladnou, vážně nepotřebuju mít každou volovinu, která se prodává.

 Včera jsem v dešti kráčela se psem a u popelnic mokla dvě křesla. Ve stavu, v jakém bych je já nikdy nevyhodila. Čiže zánovním. Já se zbavuju nábytku, až když z nitra něco trčí, případně nedrží pohromadě. Nebýt toho, že manžel nesnáší popelnicové úlovky, což mně nevadí - taky tam dávám věci použitelné, které nepotřebujeme - nastěhovala jsem si ta křesla domů. No, večer už tam nebyla.

 Nevidím nic přínosného na syslení věcí. Takže když něco nechci a nemám komu dát, taky to odstěhuju ke kontejnerům. Mám  pak radost, když ta věc rychle zmizí, že nepřišla nazmar a nezabírá doma místo, kterého není u nás nikdy dost. Jak už jsem muže drbala, on tohle nesnáší. Kdyby jen tušil, kolik kousků z mého šatníku pochází od inkriminovaných odpadových shromaždišť, asi mě vykoupe v Savu. Přijde mu to nehygienické a nebezpečné. Mně to připadá dobrodružné a ekologické.

 Nedávno jsem takhle našla asi hodně starý porcelánový kuchyňský váleček. Nádherně pomalovaný. Umytý čeká na kamarádku, poslouží coby dekorace. Těší mě, když věci nacházejí plné využití. Pěstuju řadu výměnných obchodů. Oblečení po nejmladším dítěti lifruju kamarádce, dostávám za to med. Medíkem odměňuju kamarádky, které mi dávají oblečení po svých dětech na moje děti. Dokonalá směna. Všichni jsou spokojení.

 Tak zdar a sílu všem Vašim osobním bohatstvím.