Česká žena, tažný tvor !!!

 Moje tchýně je ďábel. Když  u nás nedávno spala, sotva ráno vstala, už šla mýt nádobí. Ano, bylo z předchozího dne. Nemám s tím problém, zatím žádná domácí práce přede mnou roha nevzala. Moje maminka by si byla nikdy nešla lehnout aniž by nádobí bylo umyté.

 Většina žen z generace našich matek je taková. Pořádek nade vše. Nesoudím to, jen se nad tím zamýšlím.

 Proč si tchýně nejdřív nedala snídani a kafe mnou tvořené, a pak nešla na to nádobí, když ho mocí mermo chtěla mýt? Proč moje mamča po obědě šla okamžitě likvidovat nádobí a pak nás vyhnala kolektivně ven se psem, místo toho abychom si všichni chvíli orazili po dobrém jídle a pak se odebral ven, kdo chtěl?

 Proč je moje tchýně v důchodu a přestože nemá žádné koníčky a přátele tak se nezastaví, protože pořád kmitá okolo tchána, domu a zahrady? Proč kdykoliv mi volá, její první věta zní: Děláš něco? Druhá pak obvykle: Už máš oběd a cos vařila?

 Neprožila jsem v socialismu tolik let, abych věděla, nakolik potlačování individualit ovlivnilo obecnou touhu být jako ostatní a neupozorňovat na sebe vyčuhováním, ale možná je to ono. Takže pokud všichni makají, musím přeci taky. Vomáčková má umytý okna, šmarjá jdu na ně, aby mě někdo nepomluvil.

 Povídala jsem si nedávno s jednou chytrou dámou. Hrozně se smála, že jí sousedka přišla sdělit, že si přesunula šňůry na prádlo za dům, tudíž na ně není vidět. Tak aby si jako někdo nemyslel, že je cuchta a nepere. Dotyčná dáma pravila, že vůbec ty sousedčiny šňůry nezaregistrovala. Ani před tím barákem, i když přeci museli všichni vidět, jak jí täm vlajou ty zástupy oddřeného.

 Připadá mi, že existuje podvědomý vzorec čím víc toho uděláš, tím lepší jsi člověk. Aneb s jazykem na vestě jseš hoden vyznamenání. Opět mě napadá tchýně a její věta dělat se musí. Já sama nevydržím v nečinnosti delší dobu. Ale proč to nevybalancovat? Pořád ty absurdní podvědomé pocity provinění pokud nejezdím jako motorová myš? K čemu to? K udření se?

 Manžel mi tvrdí, že na co jsou děti zvyklé doma, to si odnesou do dospělosti. Nějak se mi to odmítá pozdávat. Moje máma byla extrémně pořádný tvor. Já jsem salámista řešící hlavně hladové a jinak nespokojené tvory, vše co se věcí týká pak v míře pouze nutné. Někdo by řekl lenoch. 

 Manžel mi taky opakovaně sděluje, že to, jak má člověk doma uklizeno, je jeho vizitka. Já bych na vizitku viděla spíš charakter, přístup k druhým a tyhlety věci.

 Co jsem měla možnost zaregistrovat, kolegyně ženy ze západněji položených zemí to tak nemají. Zajímavé.

 Je to o osobním nastavení každého, asi bych základ spokojenosti viděla v neznásilňování se.