Já to mám podobně, ne teda tu "lenost" jen mám jiné priority, třeba miminko, práci...nádobí nemá nožičky a když vydrželo do večera, vydrží do rána. A komu se to nelíbí...znáte to...asi mám tolerantní přátele, nikdo si ještě nestěžoval že jsem šmudla...

No tak nějak, dětí tu pár běhá, taktéž nějaká zvěř by se našla a mám jen jedny nervy a jedny ruce

Moje babička, jinak velmi vzdělaná a inteligentní dáma, trvala na naprostém uklizení bytu, před odjezdem na chatu nebo dovolenou. Muselo být všechno jako ze škatulky, včetně perfektně ustlaných postelí a naprosto bezchybné kuchyně - o hrnku od poslední kávy ve dřezu nebo na odkapávači se vůbec nedalo ani uvažovat... Zdůvodnění, proč musíme kmitat, s kufry v předsíni, bylo naprosto neprůstřelné - co by si pomyslel zloděj, nebo třeba hasiči, kdyby se dostali do bytu v době naší nepřítomnosti? 

Ono toho bylo více... Babičce už bylo skoro devadesát a i když se těšila relativně dobrému zdraví, tak ten věk se projevil a musela na nějaký zákrok nebo vyšetření do nemocnice. Zajistili jsme to a z důvodů časové tísně bylo domluveno, že jí v určitou hodinu vyzvedne sanitka a řidič jí doprovodí od bytu. No, ale babička si vymínila, že sanitka bude až za rohem a řidič bude v civilu, nikoliv v bílém plášti, jaké tenkrát nosili... Aby si zkrátka sousedi nemysleli, že je nemocná...

Přístup co by tomu řekli lidi...brrrr..

Podle toho nádobí nesuďte, ono se nejlíp umývá, když to je čerstvé. Já jsem trochu salámista na pořádek, kdežto moje stařičká matka je ten neúnavný úklízeč. Je to dáno i tím, že mám muže nepořádníka, žádnou dceru a šůrovat pořád dokola, když to hned někdo pošlape a rozbordelí, už mě přestalo dávno bavit. Ale myslím, že lenoch nejsem, máme obrovské zahrady, kus mladého lesa, ovce a včely, přičemž můj muž mě ke všemu "potřebuje". Taky ráda dělám patchwork, peču, vařím apod. ALE. Jakmile mají přijet synové s rodinami, zvláště snachy, tak honem uklízím, co se dá, aby mě nepomluvily a synům pak neotloukaly o hlavu, že jsou nepořádní (jako každý chlap - trochu) po mamince (ne po tatnkovi). Takže generační problém to asi není,

Tchýně neleští jen nádobí, ona leští všechno a přestane jen když vaří nebo věší prádlo

Jak Vám rozumím ! Vysvětlím. Pracuji jako vedoucí kolektivu s poměrně složitou a nepředvídatelnou pracovní dobou- časté přesčasy , práce v noci , o víkendu.

Když byl víkend volný , spolupracovníci přišli v pondělí do práce utahaní , ale šťastní a ihned si vyměňovali informace o tom co vše :

natřeli, zasádrovali, vyzdili , vytapetovali, vymalovali, postříhali , zasadili, provzdušnili , vypleli , nařízkovali ,odvzdušnili , vykytovali , vysmirkovali , sklidili......

Zkraje očekávali podobný výčet ode mne , leč marně. Já rád počtu , u TV nebo u PC posedím , se psem na procházku či autovýlet se ženou zajdu či zajedu.

Barák mně zatím nespadl , semo tamo taky natírám etc etc

Pověst lenocha mně však do smrti zůstane . Ale kovozemědělec od úsvitu do noci ze mne nebude!

Jé, Vy jste pohodář jako můj milovaný tatínek

madam, pokud jste líná nádobí umýt hned po použití, tak si pořiďte myčku. Do ní se to hezky schová a zapne si až je plná.

zapne se až když je plná

Nic ve zlém, ale vy posuzujete všechny lidi kolem jen přes tu svou "lenost". Pak vám vychází, že ten, kdo má rád pořádek a je pracovitý, je automaticky nespokojený a znásilňuje se.

Věřte tomu, většinou to tak není!

A Vy jste nečetl pořádně...psala jsem, že základ bude v tom neznásilňovat se. Tím jsem myslela kráčet proti vlastní přirozenosti, ať je jakákoliv