Proč máme zábrany

Máme-li vše, proč nechceme mnohem víc… Máme-li vše, neznamená, že máme hodně… Setkala jsem se nedávno s třicetiletou, velmi půvabnou a rozhodně ne hloupou ženou. Vyhledala mne proto, že měla neodbytný pocit, že její, více než tříletý vztah se schopným, úspěšným a k ní pozorným mužem, není tak docela to ono, čím by měl být.

Začala o svém vztahu velmi obšírně a poutavě mluvit. Bylo to povídání velmi atraktivní, hold z „high society“, a mně se ji vůbec nechtělo přerušovat. Zhruba po čtyřiceti pěti minutách jsem se dověděla spoustu zajímavostí z jejich dovolených typu deset dní v Thajsku, na skok v Paříži, mnohé o nákupech v Miláně, o luxusních večeřích, koktejlech a vůbec samé úžasnosti končící účtem, pod nímž byl podepsán onen muž.

Když jsem se probrala z tohoto, s ní sdíleného vyprávění a mého snění – mám vyvinutou představivost, orosilo se mně čelo hrůzou.

Kolik že to říkala let, které už jsou spolu? A ona má z tohoto vztahu jen haldy svetříků, botiček, dvacet kabelek a vzpomínky na dovolené?

A moment, něco se jí po třech a půl letech soužití nezdá?

Otřela jsem si čelo úlevou. Ach, naštěstí je to chytrá holka.   

Zajímalo mne, jestli si položila tyto otázky:

1. Zdali je tento muž právě ten, s nímž by chtěla žít. /S ním, ne vedle něj!/
2. Jak by si společný život představovala.
3. Jakou roli by ve společném vztahu chtěla zastávat.
4. Zdali její představa o této roli je i představou jejího partnera.

Proč?

Protože pokud si je položila, je v kvalitním přátelském životě dvou, sobě si navzájem vyhovujících lidí, nadmíru pravděpodobné, že za tak dlouhou dobu bude mít muž rovněž potřebu o společné domácnosti a o společném budoucím životě mluvit. Pokud o ničem takovém nemluví a žádné signály tímto směrem nevysílá, pravděpodobně ani domácnost, ani společný život se všemi následky s touto ženou nevidí. Situace je pro něj ideální tak, jak je. Pokud je s ní spokojený, není nutné nic měnit. Buď budoucnost v manželství nevidí vůbec, nebo po svém boku vidí zcela jinou ženu, kterou ještě nepotkal.

Dále jsem se ptala:

1. O čem vedou rozhovory.
2. A v neposlední řadě, co o něm ví.

Když jsem jí tyto otázky položila všechny, měla jsem zpočátku pocit, že je přiměřeně sebevědomá, a že se snad ve svém vztahu orientuje. Postupně však vyplynula na povrch spousta věcí.

Rozhovory vedli jen o jejích, pro něj, úspěšného a dobře situovaného muže, zanedbatelných materiálních potřebách. Tento muž jí nebyl, neuměl a nemohl být užitečný, protože se jí nemusel zabývat.

A co o něm věděla?

Téměř nic. A proč? Protože jí nikdy nemusel pomáhat. On se jí nemusel, pokud nechtěl, zabývat.

Nepřišla za ním o pomoc, o radu, o pochopení, o vysvětlení, nesvěřovala se se svými pochybnostmi, plány, touhami, přáními. Svou potřebu, tzv. se schoulit, neuspokojovala v jeho náruči.  Proč neměla potřebu se schoulit?

Měla vše

Ač měla vše, neměla mnoho

Odtud začaly pramenit pochybnosti o budoucnosti.

A co věděl tento muž o ní? Taky nic. Protože mu nikdy nemusela pomáhat. Netušil, zdali je laskavá, obětavá, chápající, má schopnost společně rozhodovat, tvořit, riskovat, pracovat.

Vyzkoušejte si ve vztahu co nejdříve, jak reaguje váš partner v situacích, kdy ho žádáte o pomoc a jak se cítíte, pokud mu máte pomáhat. Zkoumejte dobře své pocity, pokud jste vyzváni, požádáni se svým protějškem zabývat. Zkoumejte dobře projevy a pocity svého partnera, pokud jej vyzvete, aby se vámi zabýval. Máte pocit, že je zde mnoho zabývání? Není.

Protože pokud mu máte pomáhat a jen na chvíli vás přepadne pocit, že poskytujete pro společné blaho více, pak je tady pro váš vztah a jeho budoucnost … no docela velké Mínus

1.  Neochotně respektujete partnerovo vyčerpání a jeho neschopnost se s vámi bavit nebo se jít bavit?

2.  Nejste spokojená s navzájem  rozděleným časem pro firmu a domácnost?

3.  Pochybujete, že se navzájem vyrovnaně zabýváte svými potřebami?

4.  Nesdílíte společně ani jeden konkrétní krátkodobý a jeden dlouhodobý cíl? 

5.  Neplánujete společný čas s ohledem na přání a potřeby druhého?

 Ač máte vše, neznamená, že máte hodně

Pak je patrné, že od svého partnera nedostáváte dost, a nemáte-li dost, nemůžete hodně dát. Vztek a jiné frustrace, že vás partner zneužívá, že vám nepomáhá, že pro vás oddaně a nezištně nežije, vás neomylně zavedou na opačný konec provazu, a postaví proti sobě, namísto vedle sebe.    

Nemůžete být šťastní a úspěšní s někým, kdo stojí proti vám, ani s tím, kdo s vámi jen tak lehce kráčí. Šťastní a úspěšní můžete být jen s tím, s kým se umíte navzájem podpírat.