Asi jste přišla z podivného světa. Máte částečně pravdu, pokud se týká vlastnictví/vlastnění. Uznávám, že se určitě vyskytují lidé s vámi popisovanou mírou nevkusu,

Musím se však ohradit za všechny, kteří nebydlí ve vlastním domku a touží vypadnout z ruchu a parna velkoměsta na místo, kde mu soused, byť bydlící o 3 vchody dále, nebude mlátit do uší příklepovkou takovou razancí, jako by to bylo za zdí, všechny utíkající na místo, kde není po celém domě cítit připálená cibulka z přízemí a kde neslyšíte každé sousedovo spláchnutí záchodu. Důvodů je velké množství od zahrádky po klid a pohodu.

Píšete, že jste podobnou nemovitost měla i dříve. Jenže podle dalšího vašeho textu se mi to moc věřit nechce.

Ale hned v úvodu mám A přesto. Strašně chci chatařit, mám to v krvi, ale je to fakt normální? Proč nejedeme na již vytvořená místa pro relax a pachtíme se s tím svým? Proč se pořád pachtíme s tím svým? To je moje otázka. Proč chceme vlastnit to místečko , které nazýváme ráj ?

Chataříme proto, abychom o zdravý rozum nepřišli.

http://www.nebakov.cz/fotky2/albat3.jpg

http://www.nebakov.cz/fotky2/trosky2.jpg

Za 60 let mě to ještě neomrzelo. Důležité je ovšem okolí.

Nádherná fotka, první i druhá! A to je důvod i pro mne. Takže mám do toho zase jít, bez ohledu na tu příšernou investici, čas a práci?

Barsa 

vážená Mira, kdybyste zažila nějaká červencová vedra v paneláku, poznala byste, na co je chata v zeleni. Zkuste se zeptat Anny, jestli toho neví víc

Ano, Anna říká ano , já ji právě zase vlastnit chci, strašně moc! Jen všechny ty pochybnosti o investici, čase, práci atd. Já tady chci vlastně slyšet, rozum nerozum jdi do toho