Podívej se na sebe, ve FOFR CUPu neokouzlíš…

„Tomu se říká, využít každou příležitost,“ zahlaholila Ája a praštila o zem obrovskou taškou plnou cyklokrámů…

„Ájo, drahoušku, podívej se na sebe jak vypadáš, ty, ty rozhodně ve FOFR CUPu neokouzlíš. Nehledě k tomu, že riskuješ život. Ano, ty riskuješ život a to není zdaleka tak strašné, protože ty se především ztrapníš, ty se ztrapníš na…, na prvním kilometru se ztrapníš. Jsi poměrně známá, bude tam určitě i nějaký fotograf, jestli je to výroční CUP, bude tam i nějaká televize, takovou lahůdku nemůžeš přece bulváru dopřát.“

„Mohu, mně na něm záleží.“

Ája si mých přesvědčovacích litanií, které měly, nyní po dvou mobilhodinách, pokračování naživo, okázale nevšímala.

Z obrovské sportovní tašky začala vytahovat nejprve novotou zářící a vonící balíky cyklistických dresů, břilbu, brýle, spoustu jiného a taky něco, co se podobalo chráničům na končetiny. Ty tuhé šílené boty s kovovou konstrukcí měla taky…, ještě v krabici.

Moc jsem o tomto sportu nevěděla, jenom to, že když jsem se chtěla přiblížit vášnivému hobby svého muže, tak byť jím vystajlovaná, jsem stejně málem umřela. Tím chci říct, že jsem alespoň nebyla tak pitomá a nevrazila do oddanosti nesmyslných, a v Ájině případě minimálně, deset patnáct tisíc. Protože jak jsem se tak na ty visačky koukala, tak to bylo samé Shimano a dál se z toho valila slova jako titan apod.

Sedla jsem na zadek a zírala, jak se Ája vysoukává ze svých pidi modelů modelky a souká se do pidi modelů cyklo.  

„Hele Ájo, ale naposled jsi na kole jezdila s proutěným košíkem na koupák a to bylo někdy v patnácti, ne?“  

„Eé, a co tím chceš říct?“

No, co jsem tím chtěla tak asi říct?

 „Ájo, já jsem si to zkusila a stálo to život, tedy málem, nejenom mě, ale i dalších deseti jezdců… Ty asi nevíš, co to je např. peloton, že?“  

„Mně je jedno co je peloton, mně zajímá on!“ Postavila se do pozoru a vzápětí se začala kroutit, protože ji gelem vyztužený rozkrok poněkud překvapil.

„Rozkrok neřeš, hlavně se ohol komplet a neber si pod to tanga,“ moc důrazně jsem to ovšem neřekla, protože jsem si stále myslela, že ji na účasti FOFR Cupu odradím přesvědčivějšími argumenty, než je spálená…  O modré zadnici jsem se ani nezmiňovala.

„Ájo, a kolo? Kolo co? Kolo máš?“

Byla pohotová: „Ne, kolo mně půjčí a seřídí, říkal něco takového!“ A dodala: „Podívej, já už mám plné zuby všech těch metroušů, manekýnů a do sebe zahleděných pitomců, tohle je prostě chlap s velkým Chlap a toho chci, on chce cyklistku a já se jí stanu, je to to nejmenší, co pro to mohu udělat, jasné?“ A na závěr tišeji dodala: „Řekla jsem, že mám všechna kola v Praze.“

Tak bylo mně jasné pouze to, co chce, jinak nic. Ale souhlasila jsem, že ji v tom nenechám. Alespoň na krátkou dobu jí pomohu vyrobit ze sebe cyklistku. Na krátkou dobu, protože tuhle figuru, kterou má, jí nikdo za cyklistickou nesežere. On ji viděl taky jenom od pasu nahoru, protože se seznámili v restauraci.  

„Ájo,  ty jsi mu řekla, že už jsi někdy nějaký závod jela?“

„To jsem snad nemusela, každý umí jezdit na kole,“ odpověděla.

„Ty žertuješ, nebo co? To jako, že já jsem stála na molu, tak mohu dělat to, co ty?“

Vyrazila mně dech: „Tak si myslíš, že kdybych neměla tu drzost a odvahu a nevyužila každou možnou příležitost, že bych chodila na molu? Ne, holčičko, já bych jako ty dnes lítala v holinách po stavbě a v dešti a pod svou pláštěnku ukrývala výkresy. Jenže ty sis tam našla príma chlapa. Já teď musím využít tuhle další příležitost, abych si taky našla príma chlapa… Jasné???“

Tak využít každou příležitost? No vlastně ano, na tom něco je…Na tom stojí a padá vše, na tom je postavený celý kvalitní život… využít každou příležitost. Co když byl ten můj drahoušek okouzlený právě tím, že jsem mu vyzabíjela polovinu veloclubu? Vždyť on mne vlastně požádal o ruku v nemocnici. 

Nadšeně jsem vyskočila z podlahy a jala jsem se vymýšlet technologie, jak z nových  modelů vyrobíme starší... První dojem je první dojem... A já se tehdy taky nezabila...

Věnováno z lásky k sobě