Mrtvé babičky a rozbitá hlava ve školce

"Děti, a co jste dělaly o víkendu?" "Pani učitelko, pani učitelko, nám včera umřela babička..." "... a nám, pani učitelko, o prázdninách umřel pes. Ale máme doma ještě veverku-Karla."    

   První měsíc se 28 předškoláky úspěšně za mnou. Děti mně svěřené ve zdraví přežily. Teda krom Vráti a jeho tří stehů na temeni hlavy. Skrz prsty na mě kouká jen ta část rodičů, která mě viděla tancovat na Pramen zdraví z Posázaví s čepičkou Karkulky na hlavě. Pár dětí již konstatovalo, že jsem "docela vtipná". Některé mě označily za "zábavnou" a náš vietnamský hošík, jehož jméno zní Truong Dinh Quanq Gia Bao, česky Pavlík, mě zdraví výrazem "Ou hell"...

   O svém novém působišti jsem před nástupem věděla jen to, že "rodiče" vypudili učitelky i s vedením. A že má školka velmi špatnou pověst. Což bylo vcelku dobré slyšet, můj blogísek nemá čemu ublížit. Toho se obávali mí bývalí zaměstnavatelé, přestože rodičům se blogísek  líbil, řikali. Také mi cesta do práce bude trvat stejně dlouho jako do Pardubic. 

   Popravdě, největší bobky jsem měla ze skoro 30 dětí předškolního věku, které se mě budou snažit systematicky ničit, propichovat se větvemi, řvát jak nadržení paviáni ukazujíc si pohlavní orgány v zahradním altánku. Jejich rodiče mi budou diktovat, jakým tónem mám mluvit na Esmeraldu či Kevina, zatímco další otec bude požadovat, aby jeho dítě místo poledního spánku vyrábělo keramické hrníčky. Biomatky mi budou chodit v čase svačinky kojit své "rozvíjející se osobnosti" (čti děti) a já budu potajmu usrkávat vodku z hrnečku s Mimoněma...

   Nic z toho se nekonalo. Mám menší podezření, že v oné oblasti Prahy je voda čímsi kontaminovaná, jelikož ty děti... To jste neviděli. Ony jsou prostě hodný. Nikdo nikomu nepropichuje hrdlo Igráčkama, ze záchodové mísy se doposud nemusela vytahovat modelína ani kostičky Lega. Člověk může mít otevřená okna, aniž by před nimi musel postavit vodní příkop pro případné dezertéry, kteří se budou snažit uniknout skokem ze třetího patra. Po sedmi letech ve věkově smíšené třídě je to příjemná změna. Ráno nemusíte řvoucí děti odtrhávat od ustrašených matek, mé ruce nepotkávají pročůrané tepláky/spoďáry/bačkory. Dokonce není potřeba asistovat při takových kratochvílích jako utírání zadnice. A není třeba v několika jazycích opakovat "Neplač, maminka brzy přijde, neboj se." 

   Pomalu se učím jména sourozenců, domácích mazlíčků a imaginárních kamarádů "mých" dětí. Do toho teda chtě nechtě zjišťuji rodinné ztráty na poli prarodičů nebo domácích mazlíčků. První den mi bylo přiděleno jméno "Usměváčková", protože jméno Bára děti příliš nechytlo. Pavlík mi navíc vysvětlil, že on v 8°C nepotřebuje mít bundu, protože "má jinou hlavu a není mu zima". A Tánička mi už stihla říct, že mě miluje. 

   Vráťa zase stihl navštívit nemocnici, protože má bohužel za učitelku mě. A já to šití posledního třičtvrtě roku prostě přitahuju. Tentokrát jsem se na zahradě otočila, viděla padajícího Vráťu a potichu se modlila, aby lebkou minul ty dva betonové obrubníky, co má za sebou. Mé modlitby vzhledem k mému zarytému ateismu nebyly vyslyšeny. Takže jsem měla tu čest opět se kouknout pomalu na lebeční kost. Miluju ten moment, kdy se zpoza dětských rukou na bloňďaté hlavě vyvalí krev. To je přesně ten moment, kdy přemýšlím, kam bych si nejblíž mohla ublinknout. Protože nesnáším cizí krev. Natož krev zvesela si proudící na oblečení mých svěřenců. 

   No nic. Ostatně, neviděla jsem to poprvé. Od sanitářů jsem už za ty roky okoukala postup. Do toho jsem co tři sekundy odháněla zvědavé děti, které samozřejmě potřebovaly zodpovědět několik zásadních otázek jako "Co je Vládíkovi?". "On krvácí?", "... on umře?" a "Pani učitelko, můžu jít na záchod?" Dítě ošetřeno, předáno rodičům a já si v reklamních letácích vyhledala, kde mají slevy na tvrdý alkohol. Nakonec "jen" tři stehy. Ale proč to muselo bejt zrovna na mý směně?!

PS: Musím říct, že mi ty dvouleté děti v počtu 28 vůbec nechybí 

PS2: Nová vedoucí už o mém blogísku ví, a prej v poho

PS3: Ráda bych poděkovala bývalé nadřízené, že vyhrála svůj usilovný boj o můj odchod, protože teď mám nejen peckový děti (tak jako byli Ježci;-)), ale i kvalitní vedení. A to je v současném českém školství vcelku unikát.