Kromě jedinců impotentních, absolutně neudatelných a čerstvě zamilovaných se sociální fenomén zvaný nevěra týká absolutně všech. Jedni jsou jí postiženi, druzí jí někoho postihují a je nemálo takových, kteří to s přehledem rutinovaných borců zvládají obé najednou. Nezáleží na tom, zda za nevěru pokládáte už jen políbení na cizí stehýnko nebo až pořízení nemanželského alimentačního závazku pod vlivem omamných látek. Láska je most mezi dvěma lidmi a nevěra je to emoční i tělesné cokoliv, co takový most dokáže porušit.
Bludný názor na vznik nevěry je ten, že za něj může jen neupravená nesvolná žena, neimponující nudný muž nebo tchýně. Důvodem nevěry určitě mohou být natáčky a tepláky, krkání o decibelové výši právě projíždějící tankové divize nebo uremcanost na straně jedné a permanentní ticho na straně druhé. Ale důvodem nejčastějším jsou vlastní nejistoty a dětinské očekávání zlatého telete.
Lidé, odmalička mystifikovaní happyendy v pohádkách a amerických trhácích, dnes uzavírají manželství bez dodání překladového slovníku a místo v hubenosti i tloušťce a při smyslech i v šílenství si slibují vágně romantické do smrti spolu. Po několika letech usilovného boje o nalezení společného jazyka končí nevybouřený a otrávený Ferda, evidentně čekající pivní trojčata, vedle utahané a otrávené Maruš, evidentně po porodu trojčat, jejichž požadavky spolu s péčí o Ferdu jí sebraly veškeré zbytky smyslu pro humor a chutě pro sexování. Maruš by chtěla mluvit a potom souložit, Ferda by chtěl mlčet a potom souložit a protože se nedokážou dohodnout na první části svých požadavků, na ten druhý se nikdy nedostane. Což se následně ještě víc projeví na tom prvním. Následuje Ferdovo relaxační oslňování dvacítek pomocí odlesků na pleši, Maruščin úlet s playboyem z internetové seznamky, průšvih prozrazení a prohloubení začarovaného kruhu nesouložím-nesnažím se-nekomunikuju-nesouložím.
Doc. Plzák, známý brojitel za práva podvádějících mužů, vtloukl Čechům do hlavy fantaskní blud – totiž že partnerské odskoky nemají znamenat bourání rodinného hnízda a nevěra má být brána stejně lakonicky jako prdy – v soužití nic příjemného, ale člověk se s tou biologicky podmíněnou věcí naučí žít. A tak všichni se samozřejmostí přijímáme fakt, že naši známí si pořizují 1+X kamarádů s přívlastkem, 1+X milenek coby relaxačních pomůcek na vztahy rozviklané malými dětmi, postelovou nudou a dvěma hypotékami, a že řešení partnerských problémů místo férového čistého řezu komplikujeme tzv. French-way, což je jen eufemismus pro partnerské prohazovačky jako vystřižené z francouzských komedií šedesátých let. Výsledně nemáme ve společnosti množinu lidí, dočasně hledajících nové štěstí, ale jen stejně početnou množinu nešťastníků, uzavřených do vlastních malých peklíček bez nároku na nouzový východ.
Osobně si myslím, že nejlepší prevencí nevěry by byla taková forma matriarchátu, kdy žena vlastní dům a lovci k ní chodí na návštěvu obtíženi mamutími stejky a kvalitním spermiogramem. Geneticky různorodé děti tak vyrůstají v širší rodině a nestálému libidu obou pohlaví je učiněno zadost bez moralizujících obezliček. Bohužel - do doby, než naše společnost přijme jiný model, nezbývá nám než oprášit umění milovat.
Člověk není tvor monogamní, ale je tvor myslící a milující. Staré kultury popsaly detailně tělesně-technickou stránku věci, ale emoční rovinu jaksi pominuly. Je tedy na nás přiznat si, že nevěra je sice nejsnadnější únik z šedé reality, cesta nejmenšího odporu v křoví partnerských problémů, ale skutečné řešení potíží ve vztazích jenom oddálí a zkomplikuje. Že je na nás, abychom v rámci umění opravdu milovat vložili energii, emoce a zájem do osoby, která nám za to stojí a sama o sobě o to stojí. A pokud o to a za to nestojí, jít jako duševně dospělý jedinec dál. I v případě nevěry totiž platí Murphyho zákon a největším trestem pro takového záletného Ferdu nebo Maruš je nechat je s jejich milenci každodenně žít.
