Hokejová epidemie útočí! Na autech vyrostly národní vlajky a spotřeba piva se vyhoupla na jeden barel na hlavu a den. Mužské části populace přes noc vyrašila červenomodrobílá vyrážka na celé ploše těla včetně vlasového porostu (při nedostatku vhodně doplněn umělým vláknem nebo plastovou maskou s ksichtem Fantomase) a trenýrkami v národních barvách, jež nelze odložit ani ve vaně. Na všech televizních a internetových kanálech se klouže banda vypolstrovaných golemků s obličeji v různých odstínech fialové a pánové v kravatách diskutují o tom, zda jeden golemek druhému přerazil klackem ruku úmyslně nebo v souladu s pravidly. K tomu malují fixou na obrazovku něco děsně strategického. Ulice jsou vylidněné jako během středověké morové rány a příznaky epidemie jsou jasné - z nás žen už jsou zase hokejové vdovy.
Máte-li doma hokejového fanouška, čeká vás měsíční soužití se zombie. Jeho kalný zrak se zaostří jen v přítomnosti televizní obrazovky a skřípavý hlas zazní naplno jen při organizovaném skandování hesla „Kdo nechlastá, není Čech, hop ho tam!“. Tělo vyděšené jednostrannou dietou sestávající z piva a brambůrků se zmátoří ke vzpřímenému postoji jen při synchronizovaném poskakování s davem. Citové bouře v případě prohraných či vyhraných zápasů předčí i krize v šestinedělí a není neobvyklé pozorovat na ulici tvrďáky, kteří s pláčem rozráží hlavou dlažební kostky (prohra) nebo běží do nebližšího kostela zapálit svíčku (výhra, příp. blížící se zápas). Jindy známý škudlil vyhodí tři měsíční platy a zálohu na rodinnou dovolenou za nákup zaručeně pravých vstupenek od pana Lakatoše, sázky na výsledek 13:2 a šílený fandící klobouk. Do podoby pravověrného zombíka se přitesá některou z oduševnělých sázek typu „neoholím se, dokud nevyhrajeme“ nebo „oholím si všechno, pokud vyhrajeme“. Sledování odpoledních i večerních zápasů společně se čtením všech dostupných periodik zaměstná mozkovou kapacitu zombíka natolik, že se jeho sociální dovednosti sníží na úroveň starší doby kamenné. Hlučí, huhlá a shloučený do tlup mává kyjem ozdobeným národní vlajkou. Děti se ho bojí, odpadky se kumulují a pes stojí v předsíni s nohama křížem.
My ženy s tím můžeme nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat. Můžeme jít se džbánkem pro další piva a brambůrky, u baru pokecat se stejně postiženými kolegyněmi a jít domů zajistit zombíkovi alespoň základní životní funkce. Můžeme se po obýváku producírovat ve spodním prádle a být pochváleny, že dobře fandíme (tedy pokud je prádlo červenomodrobílé). Můžeme nakoupit oční kapky, krabici brambůrků, dva sudy piva (pro případ vítězství) a dvě krabice kapesníků (pro případ prohry) a zdekovat se do jižních krajin, kde muži fandí fotbalu (příští MS se hraje až za dva roky!). Nebo si můžeme uvědomit, že nastalá situace připomíná válečnou krizi, ve které odpovědnost za chod společnosti přejaly ženy.
Můžeme si uvědomit, že my, hokejové vdovy, řídíme v těchto dnech náš stát. My řešíme tak druhořadá témata jako je narození naší Aničky, operace žlučníku tchána, Péťova třetí pětka z fyziky a včasné splacení hypotéky. Prohlašuji, že je potřeba vyhlásit ženské stanné právo a zařídit si na chvíli život podle svého. Nyní je vhodný čas k investici do vysněné kabelky nebo bot. Jejich existenci s velkou pravděpodobností nikdo nezaznamená a po skončení mistrovství bude kousek zařazen do sekce šatníku „to už mám dlouho“. Ideální načasování je také pro mimomanželská dostaveníčka nebo řešení dlouhodobých problémů s početím, ovšem jen v případě, že milenec nefandí stejnému sportu jako manžel. Vhodné je rovněž uzavírání smluv v rámci manželství odsouhlasených na principu „vždyť jsi mi to odkejval před týdnem a už je to zařízený“. Odvážnějším z nás radím proniknout v tomto stylu do nejvyšších pater řízení firem a parlamentu a nechat si odsouhlasit postup ve firemní hierarchii a zvýšení platů na úroveň mužských kolegů. Prostě vejděte do zasedačky, ve které všichni sledují zápas a dejte podepsat petici za fyzickou likvidaci toho šmejda, který našim hochům právě vstřelil gól.
Holky zlatý, fandím Vám všem. Češky, do tohóóó!!!
