Valašská kyselica

Milé cérky, vážení ogaři, mosím sa vám přiznat, že sem si oblíbila toho známého kuchařa, co brůsí ty nože, pana Zdeňu Pohlreicha. Ale lesti patříte k inému kůsku našeho národa, který ma rači Juru, zostaňte klidní a čtěte dál.

Ono je mi fuk, gdo sa vám víc líbí, já vám chcu enom předat recept na našu domácí kyselicu. A protože táto polévka je za první z dobrých surovin a tradiční, a za druhé jednoduchá jak facka a rychlá, toš ty dva pány myslím nakonec aj nejak skamarádím :o)))

Valaši, co náhodů čtete, dajte mi zapravdu, že včilkaj je čím dál těžší najít nejaků dobrů hospodu, gde vaříja opravdové valašské obědy a večeře. Recepty to oni ti kuchaři majů, toš to třeba aj ano, ale na suroviny kašlů. Vezněte třeba to zelé - nepamatuju si, že by sa na Valašsku gdy dřív jedlo sterilované. Gde by to asi tak ty hospodyně zavařovaly? V peci nebo v udírně? A dyž su u toho uzéní - klobása, co sa dnes používá, to je většinů ten nabarvený točený salám nebo iná "dobrota". Nigdy sem na valašskéj zahrádce neviděla růst sóju... A dyž už sa vařila kyselica, jako sváteční jídlo, používal sa větší díl smetany, tučnej, čerstvo zakysnutej. S obrovsků zásmažků, ať idů k šípku!

Inýma slovama: já vím, že receptů na MORAVSKŮ KYSELICU je určitě moc, podobných, ale né stejných! Na tu našu valašsků je enom jeden, který sa snáď trochu podle rodin odlišuje v díloch tých jednotlivých dobrot, ale určitě do ní patří enom kyselé zelé, zemáky, vepřová nebo skopová klobása, né moc ostrá, tučná smetana, mléko, trochu múky, sůl, kmín a voda.

Podlevá bohatsví rodiny nebo ročního období sa dávalo trochu víc toho nebo tamtoho. Dycky sa daly první vařit nakrájané zemáky do osolenéj vody. Přisypalo sa trošku kmínu, přidala sa nakrájaná klobása a dyž byly zemáky měkké, dodalo sa zelé. Eště sa povařilo a potom sa přiléla kyslá smetana rozmíchaná v mléce s trochů múky. Zavaří sa to pár minutek a može sa jest. S chlebem nebo samotné.

Věřte mi, dyž máte poctivé zelé, chutnů klobásu a opravdu kvalitní smetanu, nemosíte polévku naháňat žádnýma tentononc, stačí enom sůl a hladná huba. Šak dyť Valaši nigdy nebyli bohatí a furt měli co na prácu, toš si nemyslete, že by sa s vařéním nejak párali. Ale mlsní byli, toš co mohli, dělali dobře a s lásků. Zelé moselo byt při nakládání dobře osolené, okmínované, dosť cibule aj koprovéj natě, v hrnci dobře ušlapané. Klobásky aj s mastnýma okama, z dobře živených prasat nebo ovcí, vychucené. Gdo pomáhal při chystání, každý ochutnal a pomohl kořénit majoránků, pepřem a solů. Ale udit mosel enom jeden trpělivý, aby to bylo pomalé, voňavé, a slivovicu při tom pil enom ze zdravotních důvodů, protože sa udívalo na podzim nebo na začátku zimy, toš aby sa nenachladil, přeca. Dyby udili dvá, toš by to mohlo zhořet... šak víte. No a smetana, toš ta bývala domácí, to je včil mysím největší problém. Víte, domácí mléko, dyž chováte enom jednu nebo dvě krávy, je tučné a sladké. Na tu krávu máte čas a dáváte jí všecko dobré a čerstvé. A dyž z hrnca mléka zbíráte odstátů smetanu, máte jí čtvrtku z litru a možete si ju skoro mastit na chleba, jak je hustá. A přitom to mléko, co vám zbute, je furt eště nejlepší mléko, jaké ste gdy ochutnali. Toš to je včil těžké nahradit, to jo. Zkuste sa poptat po okolí, lesti nenajdete nekoho, od koho byste to mohli aspoň ochutnat, ať víte o čem mluvím. Ale napoprvé toho moc nepijte, nebo sa zas.... jak lésa! Jo, a my zme jak děcka mívali v létě na večeřu tuto sladků šlehačku s lesníma jahodama. To já enom tak, dybyste eště neměli dosť oslintanů hubu :o)

Toš tak, mysím půjdu neco navařit. A dyby vás toto moje psaní nedonutilo si to vyskůšat, aspoň víte, lesti až vám příště v restauráciji přinesů Valašsků kyselicu, jim ju máte pochválit nebo vylét na hlavu. Nebojte sa toho, ináč do téj polévky budů furt rvat tu zásmažku, sojové boby a sladké zelé!

Dobrú chuť a buďte zdraví!