Je to jak na houpačce

Politiku, ekonomiku ani sociální problémy v tomto článku nehledejte. Nenajdete. Každý toho máme dost, netřeba o tom psát, ani to neumím.

Houpačka je teď s počasím!

A je to super. Včera to vypadalo, že si půjdu hodit mašli. Zas břečka, vlhko, inverze, šedé mraky a kosa.

Hmmm..., lidi jako já trpí předpojatostí, poněvadž zimní období není to, v čem si rochníme. Každý den abych se přemlouvala, že to dám a jara se jistě dožiju...

Tak dneska jsem se dožila - alespoň nové hromady bílého sněhu a teď dokonce i pořádné dávky ostrého zimního slunce! Jupííí! Navlékla jsem sněhule, rukavice a tradá odházet tu nadílku z chodníku. Konečně přirozený pohyb a zároveň dávka vitamínu D z přehršle slunečního svitu. Díky přírodo za endorfiny!

Tyhle záblesky ledové krásy v mém černém názoru na zimu mi připomínají, jak je pro nás středopásmaře (co se podnebí týká) důležité střídání ročních období. Teď jsem o tom dokonce někde četla, jak paní nesnášela zimu, rozhodla se utéct na půl roku do teplejších krajů a jak ji to po dvou měsících přestalo bavit. Chachá - tušila jsem to!

No, takže až přijdete domů z práce, hajdy ven a odhazovat! A až budete zapocení - to musíte, jinak si to nevychutnáte - opřete se o lopatu, přestaňte vnímat kolemjedoucí auta a poslouchejte jen svůj dech. Od pusy vám půjde pára, a jak se budete zklidňovat, uvědomíte si, že vlastně neslyšíte už nic.

Jen ticho sněhu, paní zimu a spící zem.

..........