Drobné zkušenosti s výchovou potomků

Mám dvě malé děti a spoustu dalších capartů v blízkosti. Vesměs se s nimi celkem pravidelně vídáme, a samozřejmě výchovu a péči o ratolesti také pravidelně rozebíráme. S kamarády, přáteli i příbuznými. Zná to většina rodičů - takové to tlachání o dětech - vážné i nevážné. Děláme to kvůli ujištění, že i jinde děti zlobí. Taky kvůli upuštění páry z přetlaku žvatlání a pobryndaných triček, a hlavně kvůli udržení společenských kontaktů. Vždyť ty děti vyrostou setsakramentsky rychle, tak ať se máme kam vracet a za čím otáčet!

No, děti fakt rostou rychle. V obecném i přeneseném slova smyslu. A tak bych si chtěla zapsat pár svých poznatků o výchově, než to zapomenu, protože paměť je také relativní, stejně jako čas potřebný k vychování potomka. Co kdybychom přece jen měli ještě dalšího drobka? Ať to nemusím zas všechno znovu zjišťovat a zakoušet :o)

Bod 1: Vzhledem k tomu, že ke splození potomka jsou zapotřebí dva rodiče opačného pohlaví, a je dokázáno, že dítě bude mít genovou výbavu zpoloviny matčinu a zpoloviny otcovu, musíme se připravit na kombinaci mamky a taťky v tom nejzajímavějším vydání.

Bod 2: S ohledem na Bod 1 je dobré vybrat si partnera, který nám vyhovuje po všech stránkách, přičemž nevyhovující stránky jsme připraveni u něj tolerovat. Tento postoj si přenesme i na potomstvo. I když dítě je možné lecjak pozitivně ovlivňovat, takže výsledek může být k naší větší spokojenosti :o)

Bod 3: Náš partner má také dva rodiče, většinou je to naše tchýně a tchán, a je dobré si vzpomenout, že náš Bod 2 byl kdysi aplikován i na něj...

Bod 4: Každé dítě je jiné. Platí to i u sourozenců!

Bod 5: Každé dítě potřebuje individuální přístup. Sourozenci zejména!

Bod 6: Ve skupině dětí je lepší na bod 5 zapomenout a do smečky se nemíchat.

Bod 7: Pokud je dítě hlučné a otravné, zkuste na něj stejný kalibr. Lépe, když vás při křepčení a hulákání nikdo neuvidí, víc se odvážete a nekonec i pobavíte ;o)

Bod 8: Pokud po sobě dítě nechce uklízet hračky, neděkuje, je drzé a neposlušné, zkuste to znovu ála bod 7 - také na něj hoďte bobek a nic pro něj nedělejte. Klidně na něj i vyplázněte jazyk. Buď se tak vyděsí, že okamžitě začne makat, anebo jej rozchcechtáte a máte tudíž příležitost k výchovnému rozhovoru.

Bod 9: Nikdo nemůže být super-rodič. A připusťme si také, že od dětí se můžeme leccos naučit! Už umíte například dokonale vylízat kelímek od jogurtu, aniž byste použili lžičku? Pamatujete, jak báječně chutná jogurt vyjídaný rohlíkem, kelímek vytřít prstem a načisto olízat?

Bod 10: Chvalte a podporujte! Asi je lepší prožívat 10let jako dítě s dítětem, než pak 20let dětinsky litovat, že mi to uteklo. Něco holt nepočká...

A na závěr: nesnažte se vychovávat, když nejste aspoň trochu v klidu a nad věcí! K uklidnění rodičů i dětí jak známo přispívá výjezd na prázdniny - děti k babičce, kamarádům, rodiče alespoň na dobrou večeři.

No a na úplný závěr: Jo, taky na ně docela často ječím, občas vyhrožuju, plácnu přes zadek. Jsem přece jen člověk!!! Ale píšu si to tu, abych nezapomněla, že je mi to obvykle prd platné a daleko víc si užiju, když je to oboustranná legrace, láska a štěstí. To se to pak vychovává samo  :o)))