Když má váš bratranec jubileum, i když "jen" čtyřicáté, stojí to za oslavu. Nebo alespoň za napsání oslavného textu. Snad se teda Zdeňa nebude zlobit, když se s vámi podělím o ten dopis a trochu modernější verzi valašského nářečí, tak jak jsme mluvili coby děcka na prázdninách u babičky. Toš ať žijeme a nevymřeme, Valaši! A nezlobte sa na mňa za "pravopisné" chyby, už nejsu z téj staréj dobréj gardy Valachů, ale držím sa zubama nechtama :o)
Krucipísek, Zdeňo, to to letí! My už fakt nejsme děcka? Cosi sa mi to nezdá…
Dyť je to včéra, co zme sa ráchali v luži! Husince nevadily, enom ty hovada pily krev. A babička říkala: „To máš jedno, šak to menší može kúsnút to větší!“ A dyž nebyla luža, tož stačily troky. Slunéčko hřálo a měli zme to jak v bazéně, aj s vodotryskem z díravých flašek, cos je probíjal šidlem. To bývaly hoňky po prašném dvoře a sranda byla a klobáse a chleba s rajčatama, dyž nebyl čas vařit a sklůzalo sa seno – pomocníků jak much. Večer táborák, vatra jak hrom, včil sa tomu říká romantyka.
Pamatuješ na starů drvárku? Jakůsi fůru dřeva´s tam poštípal a srovnal, dyž skončily sena a potom sa udělalo blato. Mysím sas tam negdy aj trochu zašíval, dyž sa zbíraly jabka, ale při trnkách už ti to tolik nevadilo… Eště sem si zpomněla na vybírání zemáků. To je snáď aj na slzu, dyž si zpomenu na tu vůňu, strýčka Sedláčkového a babičku, jak poháňali Frica… Cestú dom zme skoro dycky válali sudy důle hruškama. Udělat to dneskaj, tož sa budu celá ošívat, že to pichá a že sů tam ovčince, a ty bys mysím potom ani nevstal…
A jak už sa aj ořechy sušily na hůře, bylo to znamení, že sa blíží zima. Tos ožíl, protože s prvním sněhem nemohlo tebe ani Ondru nic zadržat doma a už ste hónili s hřeblem a prohŕňali jak steklí. No dúležití ste byli jak brzda u ponorky… Dyž vás to konečně přestalo bavit, byly zme aj my s Hankú rády, protože sa vytáhly saně a najlepší bylo, dyž Jožka mohl vyjet traktórem k horním Sedláčkom. To byl fičák, že? Ani to kúlání v závěji nám nevadilo. A doma bylo zatopené, to děda nikdy nezapomněl přidat pár polének, aby nám uschly mokré bebechy, a babička měla uvařený šípinkový nebo lipový čaj. Povečeřali sme chleba s máslem a medem a vydojené, eště teplé, mléko a usnuli jak dyž nás do vody hodí.
Negdy bylo sněhu až po uši, to zme sa už všeci těšili na jaro, a dobrú náladu nám udržala jedině výroba iglů. Babička tam na noc dovnitřku dávala zapálenů svíčku, aby nám to dobře zmrzlo a nespadlo na hlavu. To už´s byl větší, nevím, lesti na to tak rád zpomínáš, jak já, ale sněhové cihly´s dělával s nama. Sem tam sme si vypomohli traktorem, aby bylo iglů dost veliké pro nás štyry a babičku, že :o) Jo, a noční sjezd důle dírú na pytloch se senem – to nepotřebuje nic dodávat…
Na jaře to bylo dycky pěkné. To je všade. Vybavuju si žlutú petrklíčovú lůku pod stodolů, jehňata a o něco později aj mladé morky a husy. Jakůsi fůrku štrbáku a kopřiv zme nasekali, za ty roky. Šak masénko nám potom chutnalo. Víš jak potok bublal, dyž bylo dost jarní vody, všecko vonělo a pučalo. Dyž´s byl starší, aj tys nám málem opučal po téj Velikonoční pijatyce… A jahody jak začaly potom nakvítat a dozrávat na mezách, to byla dobrota se smetanů, k tomu morčí buchta…
Kruci, Zdeňo, tož je na co zpomínat. Zaplaťpámbů, měli zme sa dobře a máme sa myslím aj včil. Tož ať nám to vydrží!
Přeju ti pevné zdraví a dobrů náladu a těším sa, že na moje štyricátiny také dojdeš, a zas v tom zpomínání trochu pokročíme, protože toho bylo daleko daleko víc, co zme spolu na Pasekách prožili a bylo by škoda si to raz za čas nepřipomnět.
Živijó a buď tu s nama spokojený!
Tvoja sestřenica Barborka
