Řada nešťastných příhod

Dobrodošli v Sloveniji. Jsem zpět. Jestli jsem to tu předtím nesnášela, po srovnání s Anglií je to ještě horší. Nezbývá tedy než doufat, že když jsem dobrodošla, jednoho krásného (a hlavně brzkého dne) také dobroodejdu. 

Kruh se uzavřel. Kde moje cesta započala, tam taky skončí - v Mordoru. Pardon, ve Slovinsku. Hora osudu si na začátku roku 2015 vymyslela super prank, na který jsem se samozřejmě chytla. 

PhD                                                                 

Patiently hoping for a Degree                       

Protein has Degraded                                                                

Paid half what I Deserve                                                             

Professorship? ha! Dream on!                                                    

Please hire. Desperate                                                              

Pipetting hand Disease

Probably heavily in Debt

Parents have Doubts

Pound head on Desk

Potential heavy Drinker

Permanent head Damage

Všechno začalo pohodově, asi jako když se Frodo vydal na lehce dobrodružnou procházku v bezstarostném zeleném Kraji. Opustil rodnou hroudu, potkal nové přátele a vyšel vtříc novým zážitkům, vzhůru do nekonečna a ještě dál. Postupně však temnota přibývala, nebezpečí se stupňovalo, zdraví fyzické i duševní dostávalo řádně zabrat. Když už to vypadalo, že všechno skončí špatně, přišla konečně odměna. Frodo doputoval do Roklinky, já do vytoužené Cambridge. Život byl zase plný radosti a štěstí. Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. A tak. Optimismus ovšem dlouho nevydržel. Co jsem si nadrobila, to si i sním, a tak bylo rozhodnuto, že ten *** doktorát dodělám. Stojím teď tedy před branami Mordoru (teda vlastně Slovinska, sakra, pořád se mi to plete) a ta nejtěžší část mě teprve čeká. 

První neštěstí - další stěhování z jedné země do druhé. Zase. Návrat na místo činu přesně po roce (když nepočítám krátkou návštěvu v červnu), znamená v podstatě nový začátek. Zase. Důvody, díky kterým jsem tenhle životní styl měla ráda, se změnily v důvody, proč ho teď nesnáším. Ale o tom jindy. 

Druhé neštěstí je ještě horší. Muži. Svou slabost pro anglické gentlemany jsem už zmiňovala. Pány v buřinkách teď ale nahradili chlapci v teplákovkách. Případně dívky v teplákovkách. V nejhorším případě páry v ladících teplákovkách! Ano, i taková zvěrstva se tu dějí. Koho osud nepotrestal příšerným vkusem, toho alespoň rodiče potrestali příšerným jménem. V zemi, kde se všichni jmenují Žiga, Uroš, Aljoša, Željko, Anže nebo Jernej, si budoucího muže hledat rozhodně nechci. No, hledat bych ho možná i chtěla, ale najít ho rozhodně nechci. Jistě, divná jména mají všude, jak dokazuje můj nový kolega Sjors z Nizozemska. Ten ale teplákovku rozhodně nenosí a navíc se ctí převzal nelehkou Larsonovu roli vizuálního enhancera, a legrační jméno mu tedy budiž odpuštěno.  

Návrat do laboratoře také nebyl šťastný. Nic není na svém místě, půlka věcí chybí, druhá půlka je rozbitá. Jenom bordel zůstal stejný, ten nikdo neodnesl. 

A nejhorší ze všeho nejsou trpaslíci, ale zjištění, že na posledních 35 pracovních dní do konce smlouvy (pozor, neplést s koncem mého studia a/nebo pobytu tady) mi připadá plných 25 dní letošní dovolené, kterou si samozřejmě celou vybrat nemůžu a většina z ní tak propadne. Tohle by se dít rozhodně nemělo. :(

Jediná věc, která mi snad pomůže přežít to tady, je legendární jahodový dort z hotelu Slon. Neexistuje problém, který by nebeské spojení tvarohu, bílé čokolády a jahod, přelité jahodovou omáčkou, nemohlo vyřešit. Tenhle dort je zázrak. Řeší problémy, léčí nemoci, ukončuje války. A jelikož je dneska pátek, ve městě se koná Odprta kuhna, poměrně vydařená gastro akce, a já si tak jeden kousek určitě dám. Bude líp, tentokrát opravdu.