Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Piccolo a východní Evropa neexistuje

Když jsem odcházela studovat do Hradce, brečela jsem. Bála jsem se nového začátku. Rodiče mi to připomínají vždy, když někam cestuji. Jenže nových začátků se bojím stále, a kdybych měla jet znovu do Hradce, brečela bych určitě. 

Některé věci se zkrátka nemění. Situace se stále opakují, i když třeba v jiných kulisách. Někdy je to dobře, jindy to znamená, že se z dobrodružství a vzrušení stane rutina. Jako třeba seznamování se s novými lidmi. Průběh konverzace probíhá většinou velmi podobně. Ze všeho nejvíc nesnáším úvodní představování. Odpověď na zdánlivě jednoduché otázky jako kdo jsem, kde žiju a co dělám, je poměrně komplikovaná a než to všechno vysvětlím, většinou se přestěhuji jinam a můžu začít znova. Děsím se i otázky, odkud pocházím. Říct Česko nestačí. Po vysvětlení rozdílu mezi názvy Czechia a Czech Republic se mě lidi v 95% případů přímo zeptají, jestli jsem z Prahy. Chápu, že jiné české město neznají, ale i přesto by mohli tušit, že v devíti případů z deseti se prostě netrefí. Už jsem se ale vzdala a někdy dokonce místo dlouhého vysvětlování předstírám, že z Prahe opravdu jsem. Peklo zamrzlo.   

Když se představíme, přicházejí na řadu národní stereotypy. Pokud nevím vše o výrobě piva, nejsem správný Čech. Pokud ho navíc až tak moc nepiju, nejsem správný člověk vůbec. Tak raději předstírám, že zahraniční pivo je pod mojí úrověň, protože je drahý a ještě k tomu hnusný. Což většinou není nepravda. Od piva se přesouváme k absintu, nepochopitelně "českému" fenoménu. Ptá se na něj každý. Musela jsem si proto nastudovat historii výroby a proč je u nás tak turisticky populární, a snažím se tak alespoň bořit mýty o jeho zprzněné konzumaci s kostkou cukru. I když teď asi trochu pochybujete o mé sociální bublině, následující směr konverzace je nasnadě. Marihuana a její (ne)legální užívání v Česku. V tomto bodě rozmluvy už většinou (nevím proč) působím jako typický český bohém nesvázaný konvencemi, a tuto image si nechci pokazit (nevím proč) přiznáním, že o tom vlastně moc nevím. Po rychlé definici množství většího než malé tak téma radši honem uzavírám tvrzením, že české telefonní předčíslí 420 zřejmě nebude náhoda. Jako fun fact pak uvádím, že ačkoliv lesnatost je v porovnání třeba se Slovinskem poloviční, hvozdy máme neobyčejně hluboké, protože cestu do lesa zvládne skoro každý, ale z lesa se zatím nikdo nevrátil. Zvlášť ne ti, kteří tam narazili na další české speciality, Psilocybe bohemica a perníkovou chaloupku, ale to jsou pro mě vody opravdu neznámé a radši do nich moc nezabrušuji, však to znáte. Obraz tolerantního národa, který se zábavy rozhodně nebojí, je však načrtnut. 

Není proto divu, že české stoly na mezinárodních večerech, pořádaných na kongresech a studentských setkáních, mívají pravidelně největší úspěch. Aspoň teda myslím, jelikož zvláštní tradice, kdy si musíte připít úplně se všemi, protože jste přece Čech a tak něco vydržíte, mi trochu zamlžuje fakta. Kromě kocoviny tím ale získáte značnou přípravu do života, protože jestli zvládnete sdělit rozvášněnému davu, že Becherovka došla a máte už jenom lázeňské oplatky, zvládnete naprosto všechno! Becherovka chutná nejvíc a většinou tedy dojde první, a tak je čas se přesunout o stůl dál. Špatné časy nastávají, když dojde i Tatranský čaj a posléze Zubrówka. A tehdy to začíná. Je sice pravda, že v tuto chvíli se drží na nohou už jenom "místní", občas se ale někdo další dočasně probudí z deliria a pronese nějaké další moudro o alkoholové výdrži, tentokrát vztažené na celou východní Evropu. A už je oheň na střeše. Potkala jsem sice lidi ze všech koutů světa, ale ještě nikdy nikoho z východní Evropy. Z čistě geografického hlediska by na Východě nebylo nic špatného, bohužel má ale politickou pachuť něčeho hrozného a zaostalého a nikdo tam nechce patřit. Všichni se tak honem schovávají do Evropy horní, dolní, takové, makové, někteří raději rovnou do Asie. Cukají se všichni - Poláci, Maďaři, Ukrajinci, Bulhaři... Česko je v pohodě, o centrálním srdci Evropy samozřejmě nemusíme vůbec diskutovat. Kdyby někdo přesto pochyboval, pořád máme záchranný argument, že Praha se nachází západněji než Vídeň. Zěměpisná délka je velmi relativní, například babička mojí kamarádky z Portugalska považuje za východní Evropu úplně všechno za poslední portugalskou cedulí. A má vlastně recht. Východní Evropa tak zůstává bájnou zemí bez hranic, která možná existuje, a přece nikomu nepatří. Kongresy jsou ale místa přátelských setkání, a tak se rozepře brzy ukončí a jde se pít Russian Standard. Rusko totiž není země, ale životní styl.  

Já sama nerada generalizuji, ale úplně všude, kam se hnu, narazím na Italy. A Italové stereotypy v podstatě vynalezli a založili si na nich svůj mediální obraz. Jsou hluční, dokud jim nesvážete ruce, pak oněmí. A rádi si stěžují. Na všechno. Všude jinde než v Itálii je moc zima, kafe se nedá pít, jídlo by nedali ani psům. Speciálně moje kolegyně Elena. Té se zavděčit je v podstatě nemožné. V první řadě není z Itálie, ale ze Sardinie, což byste měli rozlišovat, je-li vám život milý. Klasickou problematiku ananasu na pizze jistě nemusím vysvětlovat. Nestydím se a klidně přiznám, že pizza hawai je moje oblíbená. Elena i ostatní mí italští přátelé to o mně vědí a tiše to tolerují, ale před nimi si ji i přesto radši neobjednávám. Co si ovšem přiznat netroufnu, zvlášť ne před Elenou, je moje guilty pleasure v podobě špaget s kečupem. Nedělám je často, ale když nic jiného doma zrovna není a měli jste třeba špatný den, neznám nic lepšího. Spíš než fakt, že jsem schopná pozřít takovou zrůdnost, by Elena raději přijala, že jsem třeba kanibal. Ale jedině pod podmínkou, že si k masu dám správný typ těstovin. A asi jen ve formě ragú. Velké kousky masa, v obecném případě například kuřecího, jsou totiž k těstovinám neakceptovatelné. Když je zázrakem vše v pořádku, správný typ al dente těstovin byl spárován se správnou omáčkou a kečup byl v době přípravy pokrmu vzdálen nejméně padesát metrů od kuchyně, můžeme si po obědě vychutnat kávu. Pokud je natolik dobrá, aby splnila přísné Eleniny normy. Ovšem i zde pozor. Jedině espresso. Na názvu až tak moc nezáleží (tvrdí Elena), hlavně nesmí obsahovat mléko, takže na cappuccino zapomeňte a dejte si ho maximálně tak k snídani. Káva s mlékem je po poledni absolutní tabu. Asi tedy nepřekvapí, že na odpolední latte z automatu v práci chodím sama. 
I můj další kamarád Dario má své italské slabůstky. Dario za studií strávil pár měsíců ve Vídni, kam ho matka pouštěla jen nerada, protože jí Vídeň přišla nebezpečná a měla o něj strach. A tak, než se odstěhoval pro změnu do Německa, kde jsme se poznali, vrátil se na určitou dobu do bezpečí domova, na rodnou Sicílii. Dario zásadně nepije v průběhu jídla, aby si plně vychutnal jeho chuť, ničím nerušenou. To by ještě pochopit šlo. Zároveň je ale schopný z pizzy sníst nejdřív prostředek, příborem, protože všechen sýr stekl na jedno místo, je moc těžký a při konzumaci by všechen spadl. Zbylé mezikruží, ze kterého sýr už nestéká, pak v klidu dojí rukama. Tohle mu přijde přijatelné, ale já abych si při pouhém pomyšlení na ananas dávala pozor na koňské hlavy v posteli. Italové jsou zvláštní.

Problematika výslovnosti je kapitola sama o sobě. S Elenou i dalšími jsme to rozebírali už tolikrát, že si mnohdy nejsem jistá, jak je to vlastně správně. Eleně srdce krvácí, když na kurzech slovinštiny musí vyslovovat špageti, a já zase pro jistotu všechna riziková slova vyslovuji ironickým tónem, kdyby náhodou. Jinak by vás totiž Ital za jedno nešťastné mačiáto nebo brušetu s gustem i gestem poslal...třeba do Španělska. Tam, v BarFeloně, potkáte mého kamaráda Carlose, původem z ValenFie. Carlos je milý a přátelský, zcestovalý, a na hloupé stereotypy moc nevěří. Až do okamžiku, kdy mu prozradíte, že většina Čechů jezdí zásadně na MaLorku. V tu chvíli by vás nejradši uškrtil muletou. 

Autor: Michaela Barančoková | pondělí 10.12.2018 9:28 | karma článku: 24,55 | přečteno: 1012x
  • Další články autora

Michaela Barančoková

Záložní plán

"Míšo? Co si myslíš o Boženě? Nebudu ti nic tajit, líbí se mi," řekl mi Michal na podzim. A bylo. Božena (nepřála si uvést skutečné jméno, redakce ale její totožnost zná) je milá holka, o tom žádná. Sláva vítězům, čest poraženým.

31.1.2019 v 9:02 | Karma: 15,79 | Přečteno: 694x | Diskuse | Osobní

Michaela Barančoková

Lepší je být bohatý a zdravý, než chudý a nemocný

Stát na vlastních nohou je drahý špás, ve Slovinsku o to víc. Nic není zadarmo a všechno v poslední době navíc neuvěřitelně podražilo. Minule jsem šla koupit jen rajčata, a odešla jsem o padesát euro chudší.

25.1.2019 v 12:03 | Karma: 23,87 | Přečteno: 1138x | Diskuse | Osobní

Michaela Barančoková

Pravidlo jednoho jogurtu

Dětství jsem neměla jednoduché. Do školy jsem chodila pěšky 15 km, v zimě obden, když na mě vyšla řada s botami. Cestou zpátky jsem sbírala klestí na otop, do setmění plela pole a večer u svícnu tkala látky na prodej na trhu.

5.12.2018 v 11:53 | Karma: 25,72 | Přečteno: 1370x | Diskuse | Osobní

Michaela Barančoková

Je to jenom kamarád, mami

"Tak snad mu tu snídani uděláš, Míšo!" řekla mi jednou moje o generaci a půl starší teta, když jsme společně snídali po rodinné oslavě a můj milý právě vstal.

12.11.2018 v 8:53 | Karma: 36,49 | Přečteno: 6249x | Diskuse | Osobní

Michaela Barančoková

Řada nešťastných příhod

Dobrodošli v Sloveniji. Jsem zpět. Jestli jsem to tu předtím nesnášela, po srovnání s Anglií je to ještě horší. Nezbývá tedy než doufat, že když jsem dobrodošla, jednoho krásného (a hlavně brzkého dne) také dobroodejdu.

12.10.2018 v 11:00 | Karma: 17,59 | Přečteno: 911x | Diskuse | Osobní
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství

6. listopadu 2024  14:46

Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

Jeden jim všem vládne. Úder na Írán potvrdil technologickou nadvládu F-35

3. listopadu 2024  17:34

Izraelský letecký úder na vojenské cíle v Íránu před týdnem jasně potvrdil fakt, který bude brzy...

KLDR rušila signál GPS, narušila provoz desítek civilních letadel i plavidel

9. listopadu 2024  7:41

Severní Korea v sobotu druhý den po sobě z pohraničních oblastí rušila signál GPS v sousední Jižní...

ChatGPT postihl v noci globální výpadek, příčinu problému společnost neřekla

9. listopadu 2024  7:11,  aktualizováno  7:33

Nejpopulárnější chatbot s prvky umělé inteligence (AI) ChatGPT od OpenAI v sobotu před 1:15 SEČ...

Soud v americkém Idahu znovu odložil popravu, která se v únoru nezdařila

9. listopadu 2024  7:27

Federální soudce pozastavil přípravu plánované popravy sériového vraha Thomase Eugena Creeche v...

Trump připravuje odstoupení od Pařížské dohody o klimatu, dekret je už napsaný

9. listopadu 2024

Sledujeme online Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se úřadu ujme 20. ledna příštího roku, už...

Nemocnice není hotel. Jak zajistit pohodlí rodičům hospitalizovaných dětí?
Nemocnice není hotel. Jak zajistit pohodlí rodičům hospitalizovaných dětí?

Přítomnost rodiče v nemocnici dodává hospitalizovanému dítěti pocit bezpečí, zmírňuje stres a podporuje uzdravování. Dlouhé hodiny a noci strávené...

  • Počet článků 14
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1357x
Nevím, dál.

Seznam rubrik