Záložní plán

"Míšo? Co si myslíš o Boženě? Nebudu ti nic tajit, líbí se mi," řekl mi Michal na podzim. A bylo. Božena (nepřála si uvést skutečné jméno, redakce ale její totožnost zná) je milá holka, o tom žádná. Sláva vítězům, čest poraženým.

Jenže takhle je to vždycky. Někdo se mi začne jen trochu líbit, a v tu ránu přijde jakási Božena a mně nezbyde nic jiného, než si otevřít to chardonnay. Boženy jsou navíc vždycky fajn, takže ani nenávidět je nemůžu, achjo. Ale teď už je řada na mně! Dávám tomu rok, maximálně dva, než se ze mě stane osamělá stará panna se spoustou koček. A pak se definitivně uchýlím k plánu B, dohodnutému sňatku s kamarádkou Zuzkou. 

Se Zuzkou se známe dlouho. Chodily jsme spolu už na základní školu, i když do stejné třídy až od druhého stupně. Předtím byla Zuzka v áčku, a jak stará moudrost praví, áčáci jsou červi co patří do konzervy, a tak jsme se moc nekamarádily. Zlom nastal až v páté třídě, kdy Zuzka konečně pochopila, co je pro budoucnost nejlepší, a přestoupila do vysněného béčka. (Béčko na naší ZŠ se totiž v pátém ročníku stávalo výběrovou třídou pro geniální děti z celého města. Nejlepší ročník byl pochopitelně ten náš, a ti úplně nejchytřejší spolužáci navíc pravidelně čtou tento blog, a já je tak tímto všechny zdravím!) Naše přátelství se upevňovalo, v posledních letech jsme spolu dokonce seděly v lavici, a to už něco znamená. Život bohužel není vždy jednoduchý a Zuzka se opět dostala na zcestí. I když jsme se hlásily na stejné gymnázium, ona si zcela nepochopitelně vybrala humanitní zaměření, a vrátila se tedy znovu do áčka, staré známé konzervy. Naše přátelství však mělo základy natolik pevné, že jsme i tak nadále zůstaly v kontaktu, a jsme dodnes.
Poslední dobou tak společně sdílíme i občasné pocity zmaru z našeho stavu, tedy svobodná-nezadaná. Ovšem nemáme se za co stydět, statistiky hovoří jasně. Kupříkladu data z naší ZŠ ukazují, že téměř třetina ženského osazenstva bývalé třídy je momentálně single. Konkrétně tedy 28,6 % žen. Dalších 14,3 % žen je vdaných, 14,3 % zasnoubených, 28,6 % žije v trvalém partnerském vztahu, a 14,3 % nabývá neznámého stavu, protože nechodí na třídní srazy. Že tu nezadanou třetinu tvořím jen já se Zuzkou dokazuje, že statistiky mohou být značně zavádějící, a že moje výpočty dohromady dávají 100,1 % zase svědčí o tom, že ani přírodovědná třída vás někdy nezachrání. 
Jiné statistiky pro změnu ukazují, že muži ve věkové kategorii 25-35 let jsou dost přebraní. Ti nejlepší jsou zadaní, jiní se prozatím nechtějí vázat, a najít tak vhodný protějšek je velmi těžké. Jelikož Zuzka i já máme hodně co nabídnout,  i naše požadavky jsou vysoké, a spokojíme se jen s tím nejlepším. A tak jsme se dohodly, že když se do příštího třídního srazu statistiky nezmění, zamícháme je jinak a skončíme spolu!

Do té doby zkouším štěstí jinde. Můj poslední zoufalý pokus zahrnuje, jak jinak, krásného, chytrého, vysokého a charismatického gentlemana. Opravdového gentlemana, nutno podotknout, rodilého Angličana s rodokmenem dlouhým jak vyjednávání o Brexitu. Uvidíme, jak to dopadne, a jestli i tentokrát přijde nějaká Božena. Skoro mám chuť dohodit mu ji rovnou sama, protože od vtipných kamarádů dostal k Vánocům žertovný dárek v podobě nafukovací panny, a pokud by tedy měla být naše Božena tentokrát z plastu, balím to hned a pořídím si první kočku. A pozvu Zuzku na víno.