Co mají společného Ježíš Kristus, Roswellský incident a Červená karkulka? Možná víc, než by člověk na první pohled čekal. Především, všechny tři věci jsou svého druhu mýtem. Rozdíl je ovšem v tom, jak moc jsou lidé ochotní ten který brát vážně.
Kolik evangelií, tolik Ježíšů. A ještě když to vezmu ještě důsledněji, kolik křesťanů, tolik Ježíšů. Je úplně jedno, jestli nějaký Jesus, the local buddy někdy žil. Ty konstrukty, které evangelia předkládají (a nejen ta kanonická) jsou různé typy, různé literární postavy. Když k tomu přidáme ještě i různá gnostická a jiná evangelia, která byla vyškrtnuta a jejich vyznavači vymizeli nebo byli eliminováni, či donuceni následovat ta "správná", protože se na tom nějaká vlivná parta dohodla a lhlala cosi o tom, že jim to nakukal duch svatý, tak máme celé spektrum Ježíšů počínaje místním kazatelem, kterého popravili, až k jakési multidimenzionální duchovní bytosti na způsob Aštara Šerana.
Všechna však mají jedno společné: je jim jedno, kdo byl ten Jesus, the local buddy. O toho už vůbec nejde a vlastně o něj nikdy nešlo. Tenhle Ježíš je všem ukradený. I Tomáš Halík v knížce Dotkni se ran předvádí, jak je mu to jedno a otázky po racionálním vysvětlení odpálkuje s tím, že "to je tajemství". V křesťanství už jde jenom o ten vyfantazírovaný příběh, o tu pohádku o oběti a spáse. A je úplně jedno, jestli se to někdy stalo nebo ne. Protože už témeř nikdo nemá koule po lidech násilím vymáhat, aby věřili v evangelium o Ježíši jako historickou událost.
A přece, dříve to tak nebylo. Dřív se tenhle mýtus jako historická událost vymáhal velmi tvrdě. Kazimierz Lyszczyński, polský šlechtic, který žil v 17. století, si do šuplíku napsal traktát De Non-Existentia Dei, ve kterém odmítl existenci Boha. Jeden človek, který mu dlužil celkem významný obnos peněz se o tom dozvěděl a prásknul ho církevní vrchnosti. Vpravdě pohodlný způsob jak se zbavit dluhu. Lyszczyński byl obviněn z ateismu a měl se dopustit rouhání vůči panně Marii a svatým. Byl souzen a v roce 1689 byl ve Varšavě popraven. Nejdřív mu byl vytržen jazyk z úst žhavými kleštěmi, potom mu uškvařili ruce na pomalém ohni, a pak ho sťali. Vykonavatelé Boží vůle na zemi. Takhle, jak doufají někteří křesťané, s ateisty a evolucionisty naloží Kristus, až se vrátí. Ten nonexistentní Kristus, který nežil nikdy jindy a nikde jinde než ve fabulujících hlavách svých lidských stvořitelů.
Pokud nějaký Ježíš, který by skutečně byl jakousi prvotní předlohou pro tenhle mýtus, někdy žil, bude mít s těmi evangelijními postavami společného jen velmi málo, možná tak jméno a způsob úmrtí.
Jeden takový příměr: Co se stalo v Roswellu v USA v červenci 1947? Pravděpodobně tam někomu na pole spadl meteorologický balón. Během několika dní z toho vznikla "radostná zvěst" o tom, že šlo o kosmickou loď mimozemského původu, kterou si američtí tajní sebrali a odvezli do oblasti 51. Byl kolem toho takový humbuk, že i dnes z toho mají dobré živobytí různí záhadologové a šarlatáni. A to se celá věc odehrála v době, kdy již existovalo rádio, telegraf a noviny.
Domnívám se, že Jesus the local buddy má s evangelijním Ježíšem společného asi tolik, kolik toho má společného zřícený meteorologický balón s mimozemským kosmickým plavidlem. A proto si myslím, že není chybou, když řeknu, že Ježíš Kristus jako historická osoba nikdy neexistoval. Je to mýtická figura podobně jako jiné biblické postavy: Adam s Evou, Kain a Ábel, Noe, praotcové Izraele, Mojžíš, Jozue nebo král David. Nic z toho se tak, jak to předkládá biblický text, nikdy nestalo. Jde pouze o soubor představ, interpretací, pohádek, pověstí a legend. Nerad bych však, aby na tomto místě vzniklo nedorozumění. Je pravda, že věda byla schopná doložit historicitu některých postav popisovaných v Bibli, např. jsou doklady hovořící pro historicitu krále Davida či pelištejského Goliáše. Ovšem, rozdíl mezi historickými postavami a jejich obrazem v Bibli je propastný. Na toto téma mohu doporučit např. sérii dokumentů The Bible Unearthed a knihu téhož jména.
Jestliže budu tvrdit, že Červená karkulka byla historická postava a její příběh o tom, jak nesla babičce víno a koláče temným lesem a potkala mluvícího zlého vlka, je historická událost, která se stala tehdy a tehdy, tak budu všem pro smích a pokud někdo se mnou bude mít soucit, tak mi řekne, že pokud takhle chápu pohádku o Červené karkulce, tak mi zcela uniká její skutečný smysl a poučení, které z ní plyne.
Když ovšem to samé tvrdím o Ježíši, tak je to v pořádku. Jediný rozdíl mezi těmito dvěma mýty je jen ten, že Červená karkulka se nestala předmětem náboženského kultu, nemá své chrámy a její vyobrazení nejsou na každém rohu. Když se nad tou pohádkou zamyslíme, tak bychom mohli uvažovat i o tom, že možná na tom příběhu jsou nějaká zrnka pravdy, že se to možná jedné dívce někdy i stalo. Ale skutečnost bude od té pohádky vzdálená podobně, jako je meteorologický balón vzdálen od mimozemské kosmické lodi.
Podobně jako u biblických příběhů, i u Červené karkulky nalezneme spoustu věcí, které mají významný symbolický charakter – například spojení ženskosti a červené barvy, vlk jako zlý maskulinní element, násilník, možná dokonce sexuální predátor, cesta temným lesem, jako cesta proměny, kdy se z dívky stává žena, mladý myslivec jako archetyp toho pravého muže. A můžeme se poselstvím, symbolikou, moudrostí a určitým kouzlem této pohádky zaobírat do nekonečna, koneckonců o morfologii pohádky byly napsány stohy literárněvědných prací. To ovšem nemění nic na tom, že tato pohádka nemá žádnou oporu v historii. Je to mýtus a jedině jako mýtus dává smysl a nějakým způsobem funguje.
A s příběhem o Ježíši je to to samé. Funguje jedině jako mýtus. Funguje tehdy, pokud si uvědomujeme symbolický smysl jeho činů a výroků. Jakmile se začneme pídit po jeho historicitě, celé evangelium se rozpadá jako domeček z karet. A v tom případě nevidím důvod, proč věnovat Ježíši více pozornosti než Červené karkulce či jiným pohádkovým postavám, o kterých si lidé vyprávěli odedávna.
