Jan Krýzl se vrací

Jenom telegraficky: Slusni lide stop. Brno stop. Vylezli na podium, stop. kontroverzni hra, stop. Urazene nabozenske citeni stop.

 Moje stanovisko bude všem těm, kteří mé názory znají, jasné. Svoboda projevu a v tomto případě uměleckého výrazu, ať už jakékoliv úrovně, má pro mě větší cenu než náboženské fee fee cítění dotčených křesťanů, i kdyby se v tom představení pálily státní vlajky a lidé pomazaní hovny by tam pěli chválu Satanu. Ano, řekl bych, že je to nevkusné, ale že je to jejich představení a že přece nikdo nenutil diváky, aby na něj šli. 
Rovněž mě nezajímá náboženské cítění kardinála Duky, natožpak domnělé náboženské cítění těch uniformovaných fašounsky vyhlížejících aktivistů vedených někdejším sládkovcem, kterým tento hodnostář vyjádřil vděk za to, co udělali a kteří celé představení pojali jako podnik pro sběr politických bodů pro své hnutí před podzimními komunálními volbami. Něčí náboženské cítění, ať skutečné či domnělé, pro mně a každého demokraticky smýšlejícího člověka nemělo představovat platný argument ve vedeném sporu.
Koneckonců duchovní rozličných církví jakož i náboženští aktivisté své pohrdání mým světonázorem vyjadřují rozličnými způsoby, někdy i mnohem hnusnějším než by toto představení kdy mohlo být, neděli co neděli na kazatelnách kostelů, ve svých blozích, na sociálních sítích a na svých webech. A nikdo jim v této činnosti nebrání. Není žádná liberální ateistická bojůvka, která by blokovala jejich stránky nebo by dělala živé řetězy na bohoslužbách a bránila kněžím v celebrování mší, byť jsou jejich ideje sebepošetilejší a jejich názory sebevíce opovrženíhodné.

Proto mě zaujal mě rozhořčený článek na blogu paní advokátky Hamplové, která si na to konto nezapomněla přisadit taky jednu lopatu výkalů do pomyslných kamen sváru a jedním šmahem obvinit všechny liberální intelektuály z rozvracení tradičních hodnot. Nikoliv v roce 1978, ani 1988, ale v roce 2018.

Jako kluk jsem často doma slýchal velice pohrdavé řeči svého otce o komunistech z čehož jsem mylně nabyl dojmu, že slovo komunista je nadávka a že komunisté sami sebe označují za cosi jako "slušné lidi". To že komouši, nácci, fašisté a jiní autoritáři k sobě mají vždy blízko, dokládá existence hnutí Slušní lidé, kterým paní Hamplová skládá svým hnusným hanopisem poklonu. Hanopisem jako vystřiženým ze stránek Rudého práva, Völkischer Beobachteru, Rodong Shinmunu, Komsomolské pravdy a dalších hlásných trub režimů pohrdajících svobodou a stavících své právo nebýt uražen nad svobodu projevu. Je to jako ty jedovaté kecy Jiřiny Švorcové o ztroskotancích a samozvancích, či trochu jako hanopis Nová vlna se starým obsahem od bolševické krysy a fízla vystupujícího pod pseudonymem Jan Krýzl.

Liberální intelektuálové můžou za všechno zlé. Za komoušů podvraceli republiku a chtěli zaprodat zlovloným západním mocnostem a nyní v tomhle hanopise od paní Hamplové ti samí ztroskotanci a samozvanci pro změnu podvracejí republiku a zaprodávají ji zlovolným západním mocnostem. Nedostatek sebereflexe některých lidí mě i po těch letech občas překvapí. Tím spíše od ženy, která se pro svou obživu zabývá právem.