Lidé dobří a lidé zlí

Milí čtenáři, po posledních dvou článcích, které vyvolaly značný rozruch, a přinesly mi na mail hlavně od věřících vcelku nelibou odezvu, jsem uznal za vhodné uvést na pravou míru několik nedorozumění. Která mezi mnou a věřícími čtenáři vyvstala. Nerad bych, aby vznikl dojem, že považuji všechny věřící lidi za a priori špatné a hloupé a všechny bezvěrce za a priori dobré a chytré. Není tomu tak.  

Předně, chci říci, že ti věřící z vás, kteří mi psali, že chovají úctu jak k věřícím lidem, tak i k bezvěrcům, jsou se mnou na jedné lodi. Mám v úctě všechny dobré, inspirující a laskavé lidi, bez ohledu na to, v co věří nebo nevěří, a současně pohrdám všemi špatnými a zlými lidmi, opět bez ohledu na to, v co věří či nevěří. K čemu ovšem již mít úctu nemohu, je náboženství se svojí soustavou dogmat, tradic, požadavků na společnost a pravidel založených na neověřitelných tvrzeních a  fiktivních příbězích, mýtech.  Je pro mě nepřijatelné, když někdo z těchto věcí vyvozuje požadavky na celou společnost s tím, že když je to zdrojem štěstí a spokojenosti pro něj, musí to být zdrojem štěstí a spokojenosti pro každého, bez výjimky.

Pokud vám náboženská víra přináší útěchu, spokojenost, štěstí či smysl v životě, tak ať. Mně ovšem více záleží na tom, co je pravda, než na tom, co mi dělá dobře. Moje protináboženské blogy jsou především reakcí na aktivitu církví a věřících představitelů, na jejich snahu prezentovat náboženství ve veřejném prostoru a v médiích jako něco, co je sexy, co je jenom dobré a co je pro každého. Není. Náboženství a víra v boha mají své problémy, mají svá zla, své nedostatky a v mnoha případech nejsou člověku schopná poskytnout to, co opravdu potřebuje.  

Chápu, že v mnoha případech je vaše víra součástí rodinné tradice, je to víra vašich předků, že skrze ni se cítíte být součástí něčeho většího, něčeho, na čem vám velice záleží. Taky jsem to tak měl a byl jsem k tomu veden, vždyť můj pradědeček byl evangelický kazatel, a můj prastrýc profesorem na evangelické teologické fakultě UK, takže úcta k rodinnému praporu s kalichem a Biblí byla součástí mého pohledu na svět prakticky od narození. Chápu, co víra jakožto součást rodové identity pro věřícího člověka může znamenat. O to těžší pro mě bylo uvědomění, že ta víra pro mě není dobrá, nemá mi co nabídnout a překáží mi v životě.

Steven Weinberg, fyzik a propagátor vědy jednou řekl: „Náboženství je urážkou lidské důstojnosti. Ať s ním či bez něj, dobří lidé dělají dobré věci a zlí lidé dělají zlé věci. Ovšem k tomu, aby dobří lidé dělali zlé věci, je potřeba náboženství.“ A je to něco, co kolem sebe vidím a viděl jsem to i u svých nejbližších. Jak jsem již řekl, chovám úctu ke všem dobrým lidem a ke všemu lidskému dobrodiní, které vykonávají, ale k náboženství mít úctu prostě nemohu.  Odmítnutí víry pro mě nebylo něco, kvůli čemu bych přestal mít úctu ke svým předkům a příbuzným, kvůli čemu bych je měl míň rád. Jsou to dobří lidé, kterých si vážím, ale v této věci se s nimi prostě neshodnu, stejně jako se v ní neshodnu s ostatními věřícími.

Špatných lidí, kteří jsou nebo byli ateisté, není málo. Ateismus není zárukou toho, že člověk bude dobrý. Ateisté se dopouštějí a i v minulosti dopouštěli mnoha zlých věcí, čímž notnou měrou přispěli k tomu, že dneska hodně lidí staví rovnítko mezi ateisty a bolševiky či dokonce ateisty a nacisty. Ovšem, v tomhle si ateisté s věřícími po mém soudu nemají co vyčítat. Je fakt, že ve jménu Ježíše Krista a jeho milosrdenství bylo zabito strašlivě moc lidí v různých částech světa, stejně jako ve jménu Alláha a jiných božstev. Ale kolik lidí zemřelo ve jménu neboha nebo nevíry? Ateisté jako Josef Stalin, Pol Pot, Kim Ir-sen a další komunisté, byli ateisté, kteří ve svém ateismu selhali a sami se stali kultěnými vůdci, velekněžími svých náboženství bez boha. Mnoho lidí trpělo pod jejich režimy, jak věřících, tak i nevěřících. Mnoho lidí zemřelo jejich rukou. Nikoliv kvůli tomu že bůh není, ale proto, že byli považováni za nepřátele, za konkurenci a ohrožení vládnoucího kultu. Je to obrovské selhání a obrovské provinění, ovšem nikoliv neboha či nevíry, ale konkrétních lidí.  

I dnes chodí po světě mnoho ateistů, s jejichž činností a názory nesouhlasím. Ať už jsou to komunisté, fašisté, konzervativci, či hlasatelé ateismu plus nebo ateismu 2.0. To, že někdo nevěří v boha, není zárukou ničeho. Stejně jako to, že někdo v nějakého boha věří.

Avšak, jsou důvody pro odmítnutí víry, jejichž pádnost si mnoho lidí uvědomuje. Není to pro každého, ale současně, není to něco, co si člověk může vybrat. Stal jsem se ateistou, protože jsem neměl jinou možnost, tam mě vedlo prostě mé poznání při mé snaze být lepším křesťanem.  Záleží mi více na tom, co je pravda, než na tom, co mi dělá dobře. Vírou a lpěním na mýtech se pravdy prostě dobrat nelze, minimálně tedy v mém případě ne.

Nehodlám vám vaši víru brát. Klidně si ji nechte, když je vám s ní dobře. Nezáleží mi na tom, v co věříte nebo nevěříte. Nakonec jde vždycky jen o to být dobrým člověkem, působit kolem sebe více dobrodiní než utrpení a koneckonců také žít více ve štěstí, než v neštěstí. Ale upozorňovat na chyby a díry a nesrovnalosti a neschopnosti produktů vašich věr prostě budu. Je to totiž moje záliba a myslím, že to má být vyřčeno, zvlášť v dnešní době, kdy nám pan Halík a jeho kolegové mažou různé medy kolem úst. Takže tak.