Jaký jsem byl křesťan

Často se setkávám s jedním argumentem, který slýchám hlavně od Američanů, kteří na internetu vyprávějí o tom, jak přestali věřit v boha a stali se ateisty. Jejich křesťanští přátelé, rodina či známí jim pak často říkají: "Jestliže jsi přestal věřit v boha, znamená to, že jsi nikdy upřímně nevěřil a nikdy jsi nebyl opravdovým křesťanem." A zpravidla s nimi zpřetrhají kontakty, což je v mnoha případech velmi bolestné. Spolu s tím se většinou vyrojí celá změť názorů na to, co je a co není skutečné křesťanství, co dělá křesťana křesťanem a podobně, sournný název pro tento spor znám pod anglickým názvem True Scotsman fallacy, což bychom mohli přeložit přibližně jako logický klam o pravém Skotovi. 

Argument typu (ne)pravý Skot vypadá nějak takto:
A: "Žádný Skot si nesladí ovesnou kaši."
B: "Já jsem Skot a ovesnou kaši si sladím."
A: "Myslel jsem, žádný pravý Skot..."
Tenhle klam křesťané používají často, zejména pokud je řeč o někom, kdo se k tomuto náboženství hlásil, ale nedělá mu zrovna dobrou vizitku, např. římský katolík Adolf Hitler, který se ke své křesťanské víře otevřeně hlásil, katolická církev ho nikdy neexkomunikovala a on sám se katolicismu nikdy veřejně nezřekl. Nacionální socialismus prezentoval na veřejnosti jako křesťanskou ideologii. Podle jedněch nebyl pravým křesťanem, a jiní chytráci mi ho mnohdy s vítězoslavným úsměvem stupidně předhazují jako ateistu, ačkoliv Hitler aktivně bojoval proti ateistickému hnutí. Sorry, musím vás zklamat, občané, Hitler patří do věřící party, žijte s tím. Potřebné doklady s odkazy na zdroje naleznete v tomto článku od Michala Hanka.

Když předložíte věřícímu člověku Hitlera jako když ne křesťana, tak rozhodně věřícího, a podložíte to dostupnými důkazy, buďte si jisti, že na vás zahraje nepravého Skota: "Ale Hitler nebyl skutečný křesťan." Jak to, že nebyl? Byl pokřtěn, biřmován, přijímal svátosti, věřil v boha a přijímal Ježíše Krista za svého spasitele. Kromě toho hovořil když ne přímo o bohu, tak o božské Prozřetelnosti, ve jménu které jednal. Nenáviděl Židy, které považoval za bohovrahy a škůdce světa, ale to byl v jeho době mezi katolíky a křesťany obecně celkem běžný názor, který ostatně mezi konzervativními křesťany přežívá dodnes. On tuto myšlenku akorát dovedl ho odporně hořkého a tragického konce.

Kdo tedy je skutečný a pravý křesťan a kdo ne? Podle mého názoru je křesťanem každý člověk, který přijímá Ježíše Krista za svého spasitele, což jsou kromě tradičních katolických a protestantských denominací také Mormoni, Jehovisté a jiná spolčení, která splňují tuto podmínku. Ti všichni se totiž shodnou na tom, že Ježíš je spasitel, obětoval se za lidstvo na odpuštění hříchů, byl vzkříšen a vírou v něj mohou dojít spásy. Jsou mezi těmito lidmi zločinci, vrazi, podvodníci, zloději a násilníci? Ano, jsou, a není jich o nic méně než v jiných náboženstvích. Jsou mezi těmito lidmi dobrodinci, filantropové, příklady hodné následování? Ano, jsou, stejně jako v jiných náboženstvích. Všichni jsou stejně praví a skuteční křesťané, mezi které jsem patřil i já.
Byl jsem pokřtěn, věřil jsem v boha, přijal jsem Krista za svého spasitele, byl jsem veden ke studiu Bible, kterou jsem bral jako bohem zjevený návod na dobrý život a dobrou smrt. Především ale jsem věřil v souladu s apoštolským vyznáním víry v Ježíše Krista, jeho vzkříšení a ve věčný život. 

Toho, co by mi tehdy mohli různí křesťané vyčítat a označovat mě kvůli tomu za nepravého křesťana, byla opravdu spousta:

Předně, nebyl jsem římský katolík, takže už jen tím jsem byl pro mnoho křesťanů heretik.
Nechoval jsem nenávist k Židům jakožto vrahům Krista. Tím jsem pozbyl "pravosti" v očích mnoha konzervativních křesťanů.
Nikdy jsem nebral vážně zázraky popisované v Bibli. Byly to pro mě jen metafory, případně náboženské PR. Tím jsem pozbyl "pravosti" u biblických literalistů.
Nikdy jsem nebral doslovně mýtus o svoření a biblickou potopu. Kreacionisté mi připadali jako magoři už tehdy a je tedy jasné, že ani pro ně jsem nebyl pravým křesťanem.
Nechoval jsem nenávist k homosexuálům, nesouhlasil s jejich pronásledováním, ponižováním, diskriminací, či nutností je "léčit", případně je aspoň strčit někam, aby nebyli vidět. Takže v očích homofóbních křesťanů byla má víra také špatná.

Křesťanské svátosti jsem chápal jen jako symbolické akty, nikoliv jako čarovné tajemné procesy. Takže pro křesťany věřící v mystéria jsem taky nebyl tím pravým.

Respektoval jsem práva žen na samostatnost, rovné příležitosti, vzdělání, zaměstnání a seberealizaci. To byste nevěřili, kolik křesťanů, hlavně konzervativních, (nikoliv však křesťanek) v tomto se mnou nesouhlasilo.

A to úplně nejhorší, co řada mých souvěrců nemohla strávit: byl jsem pro antikoncepci, pro sex jak za účelem plození dětí, tak i pro potěchu. Říkal jsem, že do toho, co dospělí, svéprávní a milující se lidé dělají ve svých ložnicích (případně na jiných místech, kde se jim to líbí) nikomu nic není, že to je jejich věc a že jim do toho ani církve, ani nikdo jiný nemá co žvanit. Tam jsem v mnoha případech udeřil na bolavé místo, protože, jak jsem pochopil, je mezi křesťany hodně lidí, kteří do toho žvanit chtějí a předpokládám, že kdyby mohli, chodili by od domu k domu kontrolovat, jak kdo s kým souloží a za jakým účelem. 

Jaký jsem tedy byl křesťan? Nepravý? Nedostatečně konzervativní? Příliš pseudohumanistický a pravdoláskařský? Heretik, člen nepravé církve, u kterého bylo jen otázkou času, kdy odpadne od víry úplně? Možná ano, možná ne.

Většinu názorů a postojů, které jsem prezentoval výše, zastávám i teď. Nestalo se to, čím mi vyhrožovali mnozí křesťané, že bez boha nemá život smysl a že nevěřící člověk je ten nejhorší, nejvíce nemorální, největší škůdce, bez transcendentních zážitků, bez skutečné lásky, bez tajemna, mystična a podobně. Jejich představa o tom, že pokud člověk nemá za zadkem všemocnou bytost s cukrem a bičem, automaticky se stává tou nejhříšnější bestií bez mozku a duše, se s přibývajícím počtem ateistů ve světě ukazuje jako zcela mylná. A tak sahají k různým špinavým trikům. Předhazujou nám Hitlera, který byl věřící, vůdce francouzské revoluce, kteří z drtivé většiny byli věřící, a komunistické zločince, kteří ovšem páchali své zločiny nikoliv proto, že byli ateisté, ale proto, že věřili ve svou ideologii s takovými šílenostmi jako je zostřování třídního boje, násilná kolektivizace zemědělství, zrušení soukromého vlastnictví, ale především krutá likvidace jakýchkoliv názorových odpůrců s tím, že nakonec dojdou jakési spásy v podobě lepších zítřků. Náboženství bez boha.

Tyhle výtky věřící omílají stále dokola a do zblbnutí. Současně však absolutně všichni, od nevzdělaných laiků až po teology a filozofy se spoustami titulů kolem jmen nejsou schopní předložit ani jednu jedinou věc, která by ateistu přiměla, aby přehodnotil svůj postoj. Nemám důvod věřit v boha a nemám důvod věřit, že nějaký Ježíš Kristus z biblických evangelií vůbec někdy žil. Do dnešního dne mi nikdo nenabídl vůbec nic, co by pro to hovořilo. Nejsem ateistou proto, že jsem si to zvolil, abych mohl hřešit a vysmívat se ostatním. Nestal jsem se jím ze srandy nebo ze zlé vůle. Jsem ateistou proto, že ve světle ověřitelných faktů nemám důvod věřit tomu, co náboženství tvrdí, a nemám důvod věřit tomu, že je opodstatněné to, co vymáhá na svých věřících a hodlá vymáhat i na všech ostatních.
Jakým jsem tedy byl křesťanem? Pravým, levým, nebo makovým? Nevím. Kdybych žil někdy v patnáctém století, velmi pravděpodobně bych křesťanem byl ode dne křtu až do své smrti, protože bych při tehdejší úrovni poznání neměl důvod nevěřit. Kdybych žil v raném novověku a měl přístup ke vzdělání a nejnovějším poznatkům tehdejší vědy, velmi pravděpodobně bych byl deistou a jevilo by se mi to jako rozumné a dobré. Protože však žiju ve 21. století se všemi jeho klady i zápory, jsem ateistou.