Církev v Polsku ztrácí dech

Deklarace víry, které byla zhruba před týdnem odhalena na nejposvátnějším poutním místě Polska na Jasné Hoře v Čenstochové, je věc, která v polských médiích a veřejnosti vzbuzuje značný rozruch a není se co divit. Tento akt společně s celou řadou dalších totiž dokládá něco velice podstatného: katolické Polsko nejspíš nebude až tak katolické, jako tomu bylo dříve. Katolická církev v Polsku začíná ztrácet dech.

Pokaždé, když se ocitnu v Polsku, je to jako vstoupit do jiného světa. Už jenom proto, že v každém zapadákově najdete něco – cokoliv – pojmenované po Janu Pavlu II., na různých místech se na vás dívají různí Ježíšové, Panenky Marie a jiné náboženské bytosti, které mají, jak vám, tak především místním lidem neustále připomínat, že tady vládne Kristus, respektive, jeho katolická parta. Když si v neděli odpoledne sednete ve Vratislavi do zahradní restaurace a dáte si pivo, může se vám stát, že stařenka jdoucí kolem na mši vám bude hrozit pěstí. Věže kostelů a katedrál se vypínají do výše jako vztyčené ukazováky (nebo jiné části lidského těla, podle toho, jakou zrovna máte náladu). Ale je to skutečně tak? Skutečně je Polsko zemí, které vládne katolický bůh?

Když jsem si četl rozhovor s Januszem Palikotem, jehož „antiklerikální“ strana dostala v posledních parlamentních volbách deset procent hlasů a stala se třetím nejsilnějším subjektem v polském Sejmu, připadalo mi, že říká věci, které by tady v Česku byly okomentovány ve stylu „No, tos teda objevil Ameriku, ty <doplňte urážku>.“ Jenomže Polsko je trochu jiný svět než Česko. V Polsku se děje to, o čem tady pár konzervativních katolíků jen sní.

Protipotratový zákon, jehož následkem je 650 legálních a až 200 000 ilegálních potratů ročně. Jaký má ten zákon smysl, když ženy, které se pro potrat rozhodnou, tak stejně docílí svého, zákony nezákony? Ježíšek na křížku visí nad vchodem do sněmovny, na úřadech a ve státních školách, přestože polská ústava jasně deklaruje, že polský stát je světský, nezávislý na náboženství. Na krakovském Wawelu, pohřebišti polských králů leží mezi velkými vladaři také Lech Kaczyński – pasivní a slabý prezident, kterého tam ovšem procpala katolická církev společně se stranou Právo a spravedlnost, protože zemřel při pádu letadla u Smolenska a pravděpodobně si za to ještě do značné míry může sám, svým arogantním jednáním s piloty.

Angažovanost katolické církve v politice a její vliv na společnost je něco, z čeho jde hrůza. Pochopitelně, role katolicismu v polských dějinách má své nezpochybnitelné místo, především v dobách, kdy bylo Polsko rozděleno mezi Prusko, Rusko a Rakousko a  církev tehdy plnila roli jakéhosi sociálního, národního a kulturního tmelu. Nicméně, v dnešní době, kdy se náboženství a jeho dogmata stále více dostávají do konfliktu s objektivním poznáním, vědou a kritickým myšlením, si stále více Poláků všímá, že církev je mimo a že jim v podstatě už nemá co nabídnout. Ovšem, namísto toho, aby vyšla svým věřícím vstříc, aby realizovala něco jako „katolicismus s lidskou tváří“ či "halíkismus" co předvádí u nás, tak dělá pravý opak. Neustále přitvrzuje. Ona kontroverzní deklarace víry nadiktovaná lékařům, je v podstatě výzva typu: „Ukažte, že jste v prvé řadě katolíci a pak až lidé.“ Vymáhá na věřících lékařích loajalitu, aby jednali nikoliv v zájmu pacienta, nikoliv v zájmu polského státu, ale v zájmu církve. Ředitelé nemocnic nutí své podřízené tuto deklaraci podepisovat. Mnoho lékařů ji podepsalo s tím „že jinak by u kolegů skončili.“ Jde z toho hrůza. To vědomí, že když vám na pracoviště napochoduje samozvaný zástupce nějakého fiktivního božstva a řekne vám „podepiš, že sloužíš bohu, nebo si hledej místo jinde," tak ho nemůžete jenom tak poslat k šípku. 

Pro mě je tato situace jenom potvrzením té skutečnosti, že katolická církev v Polsku ztrácí dech. Náboženství začíná prohrávat, a tak se snaží prostřednictvím nátlaku různého druhu, zasahováním do politiky a manipulací veřejnosti si udržet své postavení a svůj vliv. Zakázat potraty, zakázat homosexuály, učinit klérus imunním vůči polskému trestnímu právu, znemožnit Polákům vystoupení z církve či neplacení církevní daně, zakázat sexuální výchovu na školách, ovládnout stát, zavést feudalismus, zrušit vědu, zbavit ženy volebního práva a vysokoškolského vzdělání, a vůbec hurá do třináctého století, tam se černoprdelníci měli stejně nejlíp v historii. Není divu, že se pořád snaží tu dobu vrátit a neustále se do ní v myšlenkách vracejí, když žonglují se svatými ostatky všeho druhu.

Jeden moudrý muž, o Polsku řekl: „Dokud bude papež (myšleno Jan Pavel II.) naživu, nic se nezmění. Až umře, tak to začne.“ Měl pravdu. Už to začalo. V polském parlamentu je antiklerikální strana Janusze Palikota. Začaly vznikat racionalistická a ateistická hnutí, která provozují svoji činnost vzdor všem těm klackům vrženým pod nohy, všemu tomu osočování ze satanismu a podobných nesmyslů. Stále častější je apostaze neboli odchod z církve a neplacení církevní daně. Vidím v tom počátek nového, skutečně sekulárního Polska. Doufám, že to našim severním sousedům vyjde, že uvidíme polskou parlamentní stráž, jak sundává krucifix a vynáší ho ven, že Polská občanská společnost nakonec ukáže církvi, kde je její místo a kam má umisťovat své kříže.