Možná žádné slovo v lidech nenahání více hrůzy, smutku, beznaděje jako slovo smrt. Smrt je tou nejobávanější skutečností, která nás může potkat a dříve či později potká. A přesto o ní hovoří mnozí ti, co na chvíli pronikli za její bránu, jako o nekrásnějším zážitku, který je kdy potkal.
Cesta ke světluZdeněk Hajný
Jaké jsou skutečné důkazy toho, že po smrti budeme žít dál? Jak vypadá život na druhé straně a komunikace mezi naším a druhým světem? Nad těmito tématy se chci zamyslet v tomto článku.
Zážitky umírajících
Nejznámější důkazy o posmrtném životě pocházejí z vyprávění lidí, kteří se vrátili z klinické smrti. Popisují vnímání svého duchovního těla odděleného od hmoty. Cestu za světlem, které popisují, jako vysokou duchovní bytost plnou lásky a soucitu, která jím promítne jejich životní film, ve kterém vnímají nejen sebe, ale i pocity druhých, kterých se naše jednání dotýkalo. Často od světelné bytosti vnímají tichý dotaz " Z čím přicházíš". Otázka se netýká toho, kolik domů jsme postavili, či kolik peněz jsme vydělali, ale jak jsme byli v životě prospěšní druhým a celku. Občas je součásti zážitku i setkání ze svými zesnulými příbuznými z pozemského života.
Nakonec se musí vrátit zpět, neb ještě v životě musí něco vykonat. Dělají to neradi. Pocity lásky a duchovního naplnění spojené s tímto stavem se těžko opouští. Jejich životy se poté mění. Stávají se více lidmi duchovními, více žijí pro druhé, neotročí tolik hmotě a také více touží po poznání.
Mnozí skeptici vysvětlují jejich zážitky, jako projev chemických změn v umírajícím mozku. Oni sami se tomu usmívají. Že byli skutečně na druhém břehu si jsou zcela jisti i kdyby jím všichni tvrdili opak.. Mimochodem názor skeptiků vyvrací i jeden zajímavý fakt. Řada umírajících popisují rozhovory a scény, které se udály v jiných místnostech, než kde leželo tělo umírajícího, což teorie mozkové halucinace vysvětlit nedokáže.
Hypnotická regrese
Stejné zážitky které popisují umírající může zažít prakticky každý při ponoru do hypnotického stavu. V něm je možné vstupovat do různých minulých životů, jejichž paměť je uložena v našem podvědomí. Je možné znovu prožít i průběh smrti a pak i pocity a vjemy na druhém břehu. Zážitky se zcela shodují s tím, co popisují umírající při klinické smrti.
Spiritismus
Spiritismus představuje jedinečný způsob, jak se dozvědět o životě na druhém břehu. Nevtělená bytost prostřednictvím média předává vzkazy. Ty nemusí být jen slovní. Bytost může vést médiu ruku a psát dopisy ( jejich písmo pak přesně odpovídá písmu zesnulého za života ), anebo může vést i ruku média s tužkou či štětcem a vytvářet tak mnohdy velice dokonalé a krásné medijní kresby.
Je celá řada knih, které jsou přepsanými výpověďmi nevtělených bytostí. Nedávno jsem viděl film, Náš domov a je velice hezkým a zajímavým líčením osudu zesnulého lékaře, který se postupně seznamuje s prostředím života na druhém břehu, který později předává známému brazilskému médiu Chico Xavierovi, jehož životní příběh byl natočen také.
Ve filmu je popsán i případ, kdy díky výpovědi zesnulého, který popisoval okolnosti svého úmrtí byl osvobozen jeho údajný vrah.
Sny
Sny jsou podobným stavem, který budeme zažívat po smrti. Liší se jen, tím, že ve snech jsme ještě silně ovlivněni mozkem a naším tělem. Nicméně jistě mnohý z vás se ve snu setkal s nějakým ze svých příbuzným. Slyšel jsem i vyprávění několika lidí, kteří spatřili příbuzného i v bdělém stavu, jinými slovy viděli ducha.
Život v duchovním světě
My lidé jsme složení z těla, vitálních sil-duše a ducha- psyché. V okamžiku smrti se duch spolu s části vitálních sil odděluje od těla. Bytost pak prožívá dál svůj život v duchovním beztělném stavu ve kterém se cítí jako ten, jímž byla za pozemského života. Žije ve sféře, která odpovídá kvalitě bytosti. Po určité době vstupuje do mlhy, na vše zapomíná a vstupuje tak mezi třetím měsíci těhotenství a porodem jako jiskřička čistého vědomí do nového fyzického těla.
Život posmrtný stejně jako pozemský může nabývat mnoho rozmanitých podob. Ty jsou ovlivněny způsobem myšlení bytosti, jejími zájmy a sklony. A také vazbami na jiné lidi. Člověk si nejen vzpomíná na svůj pozemský život, ale i povaha zůstává stejná. Člověk vtipný je vtipný i tam. Filozof filozofuje i tam. A člověk milující hospody bude chodit do mentálně vytvořené hospody i tam, nebo se bude vracet na Zemi, aby zde vyciťoval vlivy pijanů, které jsou mu příjemné.
Mnozí se ptají, jestli je na druhém břehu i peklo? Ano je. Je to stav do kterého vcházejí lidé velice zlí, závistiví, pomlouvační atd. Je to stav, který je vlastně výtvorem jejich temné mysli a má rozmanitou podobu pustých, tmavých či zapáchajících krajin plných úzkosti, strachu, zlosti a beznaděje. Nikdo tam, ale není věčně. Každému obyvateli pokud se svůj stav rozhodne opustit a zatouží po světle, je bytostmi z vyšších sfér poskytnuta pomoc.
Na druhém břehu je mnoho různých nebeských sfér a krajin v mnohém podobných pozemským, jen v daleko krásnější podobě. Jsou tu i města a vesnice vytvořené mentální projekcí, jako obydlí, která zde sice potřebná nejsou, ale přesto zde existují díky zvykům lidí z pozemského světa. Život zde je v některých ohledech podobný našemu pozemskému. Celkově je, ale daleko příjemnější, protože se nemusíme starat o tělo a hmotné záležitosti. Je to svět ve kterém nám stačí pouze myšlenkové přání a ihned se ocitáme kdekoliv chceme. Je to místo kde můžete procházet zdmi, snadno létat či s větší lehkostí tvořit různá umělecká díla. Můžeme si tu hrát i s našimi zvířecími mazlíčky. Domov je to i pro ně. Většina lidí tu i pracuje, ale dobrovolně a pro celek. Třeba pomáhá těm co přicházejí z pozemského světa se zorientovat v nové životní realitě.
Zkrátka druhý břeh je světem jakýchsi prázdnin, kde si mezi daleko obtížnějšími pozemskými životy chodíme odpočinout a nabrat nové síly.
Kontakty s duchovním světem
Naše společnost má bohužel k smrti velmi pochybný a nesprávný vztah, který má někdy zbytečně negativní důsledky.
To se týká hlavně případů těch co dlouho po smrti dotyčného stále truchlí. To působí i na zemřelého. Táhne ho to zpět na Zemi, kde se často marně snaží myšlenkami ovlivnit truchlícího a vysvětlit mu jeho chybný postoj. Stálý smutek zesnulých, tak vytváří smutek i u něj. Podobné je to i u těžce nemocných umírajících. Naše myšlenková přání, aby dotyčný ještě žil, jen zbytečně prodlužuje jejich utrpení.
Kontakt mezi naším a duchovním světem je stálý. Nikdy nevíme jestli myšlenka která nás napadne je naše, nebo třeba nějaké nevtělené bytosti, která se nás snaží ovlivnit.
Každý máme na druhém břehu své duchovní ochránce, kteří nad námi bdí a snaží se nám různě, třeba inspirujícími myšlenkami pomáhat. Někdy jsou příčinou i událostí, později označovaných jako zázračné. Třeba náhlých vyléčení nevyléčitelných chorob, či zázračných úniků z prakticky beznadějné životní situace.
Jsou ale i bytosti, které nám škodí. Občas se jím našimi vlastními myšlenkami, životním stylem ( třeba alkoholismus ) otevíráme sami. V těžkých případech mohou způsobit až schizofrenii- posedlost, kdy doslova ovládají tělo své lidské oběti.
Závěr
Otázky smrti a otázky posmrtného života jsou zásadní životní věcí. Zážitky lidí z druhého břehu ukazuje, že strach ze smrti je zbytečný. Jsme nesmrtelní a nezničitelní přátele. Ta s tou kosou na nás ve skutečnosti nemůže. Stále máchá a máchá a my pořád žijeme. Filozof J.Z. říkával Hrozná není zemřít, hrozné je spíše narodit se.
Zdroje :
R. Moody Život po životě
J.Zezulka Bytí- životní filozofie
Filmy: Náš domov- vyprávění o životě po smrti ( je na ulozto.cz)
Chico Xavier – film o slavném brazilském médiu ( je na youtube.cz)
