Před týdnem skončily volby do evropské parlamentu. Byly to první volby do EP, kterých jsem se osobně zúčastnil.
Svůj hlas jsem dal národně orientované straně (hnutí), které na prvním místě usiluje o ochranu národních zájmu a je pevně na straně míru, podobně jako nyní Ficova vláda na Slovensku, či Orbánova vláda v Maďarsku.
Od výsledku voleb jsem zásadní změnu neočekával. Nebylo by to realistické. A tak jsem i s velice mírnými posuny spokojen. Ostatně výrok představitelů stran, které příliš neuspěly: „Putin musí mít s výsledky těchto voleb radost“, mluví za vše.
Volby do EP a Evropa
Nejvíc na evropské půdě oslabili Zelení. Je vidět, že většině lidí se nápad zakázat auta na spalovací motory a nahradit je elektroauty příliš nezamlouvá, a to je hlavní důvod propadu těchto stran, i úspěchu Filipa Turka u nás. Osobně mám jako vegetarián velmi blízko k ekologii, ne však k straně Zelených, která v mnohém nahradila lásku k přírodě zeleným fanatismem. Ještě v 80 letech minulého století bylo zelené hnutí sympatické. Zvedalo hlas proti bezuzdnému drancování planety a stavělo se za mír. K první změně tohoto postoje došlo v roce 1999, kdy Zelení v německé vládě podpořili bombardování Jugoslávie. Dnes němečtí Zelení náleží dokonce k největším podporovatelům vojenské pomoci Ukrajině ve válce s Ruskem. Co se týče samotného Green dealu, přírodě až tak nepomůže, klimatickou změnu nezastaví a zároveň, ale zásadně poškodí evropskou ekonomiku a povede ke zchudnutí velké části evropské populace.
Dalším poraženým těchto voleb je strana francouzského prezidenta Macrona, který se v posledních týdnech snažil vytvořit „koalici ochotných“, kteří by na Ukrajinu vyslali své vojáky a dovedly tak Evropu k přímému střetu s Ruskem. Macron se po oznámení výsledku voleb rozhodl rozpustit francouzský parlament. Za pár týdnu se tak uvidí, zda se mu podaří zvrátit pro něj nepříznivý výsledek.
S výsledky voleb jsou spokojeni představitelé Evropské lidové strany, reprezentující o něco konzervativnější politický proud, než Zelení a progresivní socialisté a liberálové, např. CDU. Přibyli jím voliči „systémových stran“ od zelených a levice. I proto nějakou výraznější změnu neočekávám.
Posílili i národně orientované strany. Zvítězili v Rakousku a Francii, hezký výsledky uhrála AFD v Německu. Tyto strany často dostávají od mediálního mainstreamu a politické konkurence nálepku krajně pravicové, extremistické, či dokonce fašistické, ač svým programem nevybočuji z běžného programu „demokratických stran“. Společné téma mají boj proti neřízené migraci, která nyní způsobuje, že v mnoha evropských městech si domorodec již netroufne jít do některých čtvrtí bez asistence policie. Tyto strany ale ani u nás, ani v Evropě nejsou jednotné. Rozděluje je odlišné názory na některá témata, osobní nevraživost některých představitelů, i tendence zradit svůj program poté, co se jím podaří dostat se k moci a jsou vystaveny tlaku nejrůznějších lobby.
Volby do EP a ČR
Volby v ČR vyhrálo hnutí ANO. Strana, která je jistě lepší variantou pro ČR než vládní pětikoalice. Nicméně je to strana pevně usazená v mainstreamu, která se k alternativě obrací jenom proto, aby ukrojila své hlasy. Není to tak dávno, kdy „liberální“ ANO nutilo lidi k očkování proti Covidu a podporovalo diskriminaci neočkovaných. Nyní brojí proti válce, ale zároveň podporuje dodávky zbraní proti Ukrajině. V kampani před volbami se stavělo ANO ostře proti Green dealu, nicméně Babiš svého času green deal podepsal.
Na druhém místě skončila koalice SPOLU. Dominantní v ní je ODS, ale nejvíce na ní vydělává TOP09, která získala dva poslance v europarlamentu. To, že na prvním místě zájmu nejsou občané ČR, ale zájmy vycházející z ciziny, o tom představitelé těchto stran mluví veřejně. Nic nevypovídá o ODS víc než nedávné rozhodnutí strany nevyloučit ze svých řad řeporyjského starostu pana Novotného. Nemít ochranu z vyšších míst, po výrocích, které několikrát pronesl vůči jiným osobám, či některým etnikům, seděl by již dávno ve vězení.
Zatímco koalice SPOLU může být s výsledkem relativně spokojena, za očekáváním dopadlo hnutí STAN. S Danuši Nerudovou si spojovalo velké naděje. Nicméně již prezidentské volby ukázaly, že ta její popularita je z velké části chiméra. Danuše Nerudová byla favoritkou prezidentských voleb. Když však vstoupila do televizních debat, začala ihned ztrácet. Stejně tak tomu bylo i nyní, kdy v debatách prohrála s Filipem Turkem, zejména mezi mladými.
Největší propad z vládních stran zaznamenali Piráti. Jejich výsledek ukázal, že progresivistické a zelené politice není v ČR příliš velká poptávka.
Největší úspěch zaznamenal ve volbách Filip Turek s koalicí Motoristé a Přísaha. Bodoval především u mládeže a podporu měl i u Václava Klause. Píše se o něm na jedné straně jako o někom, kdo koketuje s nacismem, na straně druhé jako člověku, který byl nastrčen, aby vzal hlasy alternativě. Svůj názor si udělám až se víc projeví v konkrétní politice.
Hezký výsledek zaznamenala i koalice STAČILO. Kateřina Konečná je sice předsedkyní KSČM, se starými komunisty již však nemá nic společného a ani voliči STAČILO nejsou příznivci starého komunismu. Jedná se spíše o národně orientovanou levici, podobnou straně SMĚR na Slovensku. Kateřina Konečná se mi jevila v předvolební debatě jako nejlepší z účastníku debat. Zvlášť jsem oceňuji její protiválečné postoje, stejně jako to, že stojí na straně našich národních zájmů. Druhého zvoleného europoslance za tuto koalici, pana Dostála si cením za jeho statečný postoj během covidové krize, za který dostal nálepku dezinformátora.
Ve volbách neuspěla SPD. Vytýká se ji mnohé. Že není moc radikální, že je již příliš okoukaná. Nasadit na první místo kandidáta p. Macha, který je propagátorem volného trhu nemuselo být pro voliče preferující vedle národního i sociální program, tím nejšťastnějším řešením. Nicméně SPD prokazuje stále určitou zásadovost a konzistentnost. Jako jediná parlamentní strana odmítla diskriminaci neočkovaných za Covidu a nyní opět jako jediná parlamentní strana odmítá posílání zbraní na Ukrajinu.
Jako poslední bych zmínil stranu PRO a Jindřicha Rajchla. Rajchl je člověk velmi nadaný, výborný řečník, má promyšlené jasné a logické argumenty, je člověk pracovitý. Nicméně se ukazuje, že jako solitér prostě v současném politickém systému nemůže uspět bez širší koalice představitelů národně orientovaných stran.
Závěr
Je zřejmé, že hlavní trajektorie, kterou se upíná politika EU a světa se těmito volbami nezmění. Žijeme v období zásadních změn, na které poukazují i dvě události, které proběhly tento týden a o nichž mainstreamova média neinformovala.
Je to rozhodnutí Saudské Arábie ukončit obchodování s ropou za petrodolary, což je v souladu s politikou zemí BRICS usilujících o postupnou dedolarizaci své ekonomiky.
Druhou události je rozhovor srbského prezidenta Vučiče, ve kterém varuje před brzkým vypuknutím války v Evropě mezi Západem a Ruskem.
