Komu věřit?

Bible také varuje před tím, abychom se vyptávali duchů mrtvých. V Bibli se dozvídáme, že když to uděláme, tak dostaneme spoustu pravdivých odpovědí, ale mezi tím bude zamícháno také spousta lží. Ty odpovědi totiž nepřicházejí od těch mrtvých, ale od sil, které stojí proti Bohu. Víra v duchy mrtvých je totiž jeden ze způsobů, jak odvést lidi od Boha. Bůh prostřednictvím Bible říká, že mrtví nemohou jakkoli zasahovat do dění na zemi. Bůh říká: "mluvte se mnou, ne s mrtvými". Pokud tomu nevěříme, zákonitě nevěříme Bohu.

A to je podstatou mnoha problémů. Z toho je zřejmé, že víra v Boha oproštěná od pověr a ritualizace, je velmi racionální.

Re: Komu věřit?

"Pokud tomu nevěříme, zákonitě nevěříme Bohu. A to je podstatou mnoha problémů. Z toho je zřejmé, že víra v Boha oproštěná od pověr a ritualizace, je velmi racionální."

Vaší definici racionality bych tedy po téhle logické ekvilibristice rád viděl

Jak vypadá smrt?

V Biblické knize Kazatel je napsáno o mrtvých přesně toto (Kazatel 9,6): "Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje."

Mrtví jsou prostě mrtví. Bible říká, že nejsou žádní duchové mrtvých a každý, kdo zemřel, již nikdy nezasáhne do dění na tomto světě. Jediná naděje je u Boha. Pouze Bůh může naši identitu uchovat do všech podrobností, a také to dělá. Ti, kteří zemřeli, to pochopitelně vidí jinak – nevnímají, že leží v zemi stovky nebo tisíce let, oni v okamžiku smrti vstupují do světa, který si vybrali. Bůh říká, že pro lidi připravil svět, kde již nebude násilí ani žalu a kde Bůh setře každou slzu z očí. Mrtví jsou v Boží náruči. Zlo bude zničeno, proto z lidí, jejichž podstatou se stalo zlo, nic nezbude.

Bible nehovoří o posmrtném životě. Bible hovoří o VĚČNÉM životě. Bůh je živý a stvořil život jako dokonalou formu existence. Smrt je jen posledním útokem zla na život člověka.

Lehce bych to poopravil v souladu s Wolkerem

Na smrti není nic hrozivého, pouze je pro myslící entitu obtížně pochopitelná. Hrozivé a ošklivé je akorát to umírání.

:

Patřím k těm, kdož měli to pochybné štěstí být už jednou nohou tam a zase se vrátit, ale bohužel nedisponuju žádnými poznatky, tím méně důkazy pro odhad dalšího dění. Můžu pouze upozornit,. že jsem rozhodně nekráčel nikam do světla a ke kynoucím andělům, spíš to byl takovej most do hodně tmavošedé, olovnaté noci.

:

Grygarovci ať si melou co chtěj, jejich postoj "všude jsem byl, od všeho mám klíče a když něčemu nerozumím, tak to prostě musí bejt blbost" jeví se mi býti krajně nesympatickým a joudovsko-chytrolínským. Pěkný den všem - skeptikům a doufajícím

Když se cítíte lépe

tak si tomu věřte.

Já naopak ráda budu věřit tomu, že smrt je prostě konec a nazdar. Popravdě řečeno, představa věčnosti někde na smetišti opotřebovaných duší mě dost děsí.

Každý máme

nějakou svou představu a vnitřní (intimní) vysvětlení pro realitu kolem sebe.

Má představa spočívá z intuitivní zkušenosti a úvahy,že peklo už prožíváme v této realitě.

To znamená,že hůř být nemůže,ani po smrti.

Rozhodují chemické procesy mozku

Je lékařsky prokázáno, že v okamžiku smrti je mozek zaplavován endorfiny, aby se zpříjemnil okamžik zániku. Přibližně tímto způsobem to prezentuje dr. Grygar, předseda českého spolku skeptiků Sysifos.

Tak si to přeberte i s celým duchovnem dohromady.

Re: Rozhodují chemické procesy mozku

A jak pan Grygar prezentuje fakt, ze nekteri lide pri tomto zazitku blizkemu smrti vi, co se delo za zdi nebo v uplne jine mistnosti?

Tak si to preberte i s celym spolkem skteptiku dohromady. ;)

Zde nejvíce záleží

na tom jak dotyčný člověk má urovnané poznání světa a svůj živočišný statut. To pak promítá a je takto schopen a omezen uchopit i fenomén posmrtného života. Dnes je to hodně naivní a promítá se do toho odkaz naší živočišnosti a duality mužského a ženského fenoménu. V realitě je ale skutečnost jiná, je položena na "gravitačních" hodnotách stavů a stavby dimenze jež obsahuje i tu naší jen přidává hodnotu spojitosti času a prostoru i gravitace dějů zde. Není to tedy ani hmota, energie, ani plazma. Jeden nanostav vydá takovou hodnotu , kdyby ji pojaly naše čakry a následně převedly na potenciál mozku, mohla by přinést vjem naší existence o časovém vývoji až 1.000let. V člověku dochází k určité sublimaci energií na blízký stav této formě. Pracuje z Kundalini či životní pránou a vytváří zní transformační stav - zde čakry a navbazuje se na solární nervovou pleteň u pupku. U většiny populace je v základním "taktu" 2až 3 čakry a to když upřednostňujeme živočišné projevy.

Dodatek

teď se vrátím k původní myšlence. Procesy v těle a čakry když začnou ztrácet původní potenciál Kundalini, začne proces transformace a oddělování, většinou je to pozorovatelné v auře 3 dny před smrtí ale i po smrti těla. Tělo není hned mrtvé ale postupně odumírá. Jeli výsledná konstanta procesu vyšší než stav přírodní prány našeho druhu, můžeme říci oduševnělá, tak automaticky již ji nepojme naše dimenze ale přejde či využije kauzální a zákonný proces supergravitační dimenze stavů, který je "přenese" či spíše vypudí zpět do naší dimenze, jen je to o jiné jednotky času a procesů zde na  Zemi. Samotný proces transformace (smrti)  může trvat řádově sekundy v našem časoprostoru, je to jako olej a voda, a následně pak jednotky až stovky let, když dojde využití potenciálu gravitačního super stavu, zde je to mžik. Je to obdobné jako třeba skoky o tyči. To jak to pojímáme a co z toho vnímáme záleží jak vnímáme a zpracováváme běžné děje.