Úvaha o Mnichovu

„Kdo ovládá Čechy, ovládá Evropu“. Tento citát německého kancléře 19.století  Bismarcka byl Hitlerovi v roce 1938, kdy vrcholila krize okolo Československa, jistě dobře znám.

Druhá světová válka nebyla prvním válečným konfliktem, který pak zachvátil významnou část Evropy, na jehož počátku hrály klíčovou roli Čechy. Vzpomeňme rok 1618 a „České stavovské povstání“, kterým začala třicetiletá válka, která skončila až Vestfálským mírem roku 1648.

O Mnichovu 1938 mnozí lidé hovoří jako o národní hanbě. Prý jsme se měli bránit a zachránili bychom si čest. Nesdílím tento názor. Vojenská obrana by měla smysl ve chvíli, kdyby Francie s pomocí Británie splnila své smluvní závazky a v případě německé agrese proti Československu by zaútočila na německou západní hranici. Bojovat ve chvíli, kdybychom byli nejen Německem, ale dokonce i západními demokraciemi označeni za viníky války díky neochotě dát německé menšině samostatnost, by bylo do značné míry národní sebevraždou z několika důvodů.

Za prvé by nám naše opevnění moc nepomohla, protože  by je Němci zkrátka obešli a vpadli na naše území z Rakouska na jižní Moravu, kde pásmo bunkrů vybudováno nebylo. Podobně jako v roce 1940 Němci obešli Maginotovou linii skrze Ardeny.

Za druhé by výsledkem války bylo pravděpodobně zničení Prahy. Středověké památky, díky kterým je Praha jedno z nejkrásnějších měst na světě, by německé letectvo zřejmě srovnalo se zemí.

Za třetí Češi svým procentuálním zastoupením tvořili v Československu sice významnou, ale přesto pouhou menšinu. A byli to v podstatě pouze Češi, kteří byli nadšení jít do obrany Československa proti Hitlerovi. U ostatních národností převažovala buď myšlenka připojení k mateřské zemi: Němci, Poláci a Maďaři. U jiných: Slováci, převažovala touha využít situaci k prosazení vlastní autonomie, později národní nezávislostí.

My Češi se rozhodně za rok 1938 nemáme co stydět. Právě naopak. Byli jsme takřka jediným národem v Evropě, který si to nějakým způsobem nezadal s Hitlerem. Francouzi a Britové nás zradili s vidinou, že nebudou muset bojovat „za zemi o které takřka nic nevědí“. Poláci a Maďaři viděli Mnichov jako příležitost urvat si kus Československa pro sebe. Jediná země, která v roce 1938 slovně prohlašovala, že zůstává naším spojencem: Sovětský svaz, o rok později v srpnu 1939 uzavřela s Německem dohodu o neútočení s tajným dodatkem o rozdělení sfér vlivu.

Když Hitler v knize Mein Kampf v roce 1925 představil svůj program, nebral jej nikdo vážně. To se opakovalo ještě mnohokrát později nejdříve v Německu a poté i v dalších zemích. Sobectví a krátkozrakost v myšlení většiny evropských politiků i lidových mas způsobily, že během krátké doby se Hitlerovi podařilo ovládnout takřka celou Evropu a stálo mnoho sil a obrovské oběti, aby byl zastaven. Kdyby i on sám za války neudělal řadu školáckých chyb, je možné, že by dodnes naším státním symbolem byl hákový kříž.