Právě jedenáct let uplynulo od největší teroristické akce moderních dějin. V budovách Newyorských mrakodrapů našlo smrt téměř 4000 lidí převážně americké národností. Jedenáctka jistě hrála v přípravě útoku svou roli. V numerologii vyjadřuje toto číslo sílu a vůli. Že za útokem stála vůle temných mocností ukazuje i tvář, která byla jakoby náhodou vytvořena z prachu hroutícího se mrakodrapů.
11.září-tvář ďáblaz internetu
Nechci se nyní věnovat diskuzím zda šlo o akci islámských teroristů jak tvrdí oficiální média, nebo o akci zpravodajských služeb s cílem získání podpory obyvatelstva pro tažení na blízkém a středním východě, jak tvrdí různé konspirační teorie. Chci se krátce zamyslet na vztahem mezi tím co nazýváme Al Kajda, spíše ideovou než reálnou organizaci sdružující islámské bojovníky a americkou vládou.
Oficiální média vykreslují jejich vzájemný střet jako boj demokracie a civilizace na jedné straně a barbarství a terorismu na straně druhé. Když si ale shrneme fakta z moderních dějin jasně vidíme, že obě strany daleko častěji vzájemně spolupracují než proti sobě bojují.
Al Kajda má původ v 80 let v Afganistánu. Byl to Pakistán a CIA, kteří vyzbrojili islámské bojovníky proti tehdy hlavnímu protivníkovi USA Sovětskému Svazu. I Usama bin Ladin byl v té době spojenec USA v boji proti sovětským okupantům.
V 90 letech to byla Bosna a Kosovo, kde proti křesťanskému Srbsku se vytvořila koalice USA a těch nejkrutějších islámských bojovníků.
Bushův útok na Afganistan v říjnu roku 2001 byl v podstatě jediným větším vojenským střetnutím obou stran. Pro Bushe byl strach američanů z teroristů skvělým způsobem, jak si udržet u lidí popularitu potřebnou ke druhému zvolení do úřadu prezidenta. Stačilo jen zveřejnit nevěrohodnou nahrávku slov podle mnohých již tedy mrtvého bin Ladina a popularita prezidenta okamžitě vzrostla. Pro Obamu již nebyl strach z terorismu mediální prioritou. Naopak mediálně se mu hodilo být vítězem v tomto konfliku. Možná proto byla zorganizovná akce v Pakistanu, kterou tzv. demokratická média zbaštila i když nebyl předložen žádný věrohodný důkaz, že Ladin byl komandem zabit ( ještě týž den jeho tělo bez nezávislých svědků zmizelo na dně Indického oceánu).
Na počátku roku 2011 začaly spontánní revoluce na blízkém východě. Zatímco ve státech ve kterých vládnou proamerické režimy jakými jsou Maroko, Saudská Arábie se o demonstracích lidu téměř nemluví, u protiamerických režimů je to jinak. Předně to byla Libye kde proti Kaddafimu bojovali společně NATO i Al Kajda. Nyní je to Sýrie, jejíž západem finančně a zbraněmi podporovaná opozice obsahuje i řadu bojovníků z řad Al Kajdy.
Tyto příklady ukazují, že ideologie je jedna věc a reálné zájmy obou stran věc druhá. To co obě na první pohled spojuje je touha po moci jejich představitelů, která je v dnešní době vždy silnější než jakákoliv ideologie ať již hovoříme o tzv.demokratech nebo islámských fundamentalistech. Hlásaná demokratická či islámská ideologie představuje často jen obálu nutnou pro získání podpory lidových mas pro své mocenské cíle. Tu pro vytvoření jakéhosi jednotného arabského chalífátu ve kterém by se stali neomezenými vládci, jinudy pro ovládnutí strategických území, zásob ropy a dalších nerostných surovin.
Z tohoto pohledu je úsměvné rozhořčení p. Schwarzenberga nad slovy Petra Nečase týkajících se dodržování lidských práv v Číně a Rusku. Ano v obou zemích, především v Číně je hluboký demokratický deficit. V tom má jistě český ministr zahraničí pravdu. Ale přitom nevidí hluboký demokratický deficit na straně západu a USA. V čem je odlišná krutost islámských teroristů neštítících se zabíjet ženy a děti pro politické cíle od krutosti americké armády, která např. díky střelám s ochuzeným uranem pomalou smrt rakovinou řady lidí v Iráku? Skrytou tvář "války proti terorismu ukazuje i tento obrázek.
