Právě končící týden vstoupí do historie. Asi jen málokdo čekal tak rychlé změny v ČR a Evropě, jaké se staly v souvislosti s šířením koronaviru.
Když jsem se v úterý jako SŠ učitel dozvěděl, že školy budou zavřené, před žáky jsem vyslovil názor, že opatření vlády považuji za přehnané. Během následujících dní jsem svůj názor přehodnotil. Vedly mně k tomu především drastické záběry z italských nemocnic, kde lékaři jsou na pokraji fyzického zhroucení.
I když nebezpečnost koronaviru je o poznání menší než morové nákazy pro středověkého člověka, u kterého pozitivní nález znamenal jistou smrt, tak paradoxně neřízená epidemie koronaviru je větším ohrožením stability společnosti, než byla ve středověku morová epidemie.
Jak je to možné? Za poslední desetiletí se společnost stala mnohem citlivější než v minulosti, a i poměrně malý náraz jí může přivodit kolaps. Ve středověku byly lidé na nemoc a smrt zvyklí. Byla každodenní součástí jejich životů, vždyť i přežít porod a dočkat se dospělosti rozhodně nebylo samozřejmostí. V moderní době jsme vymýtili mor a podobné infekce, prodloužili věk dožití, takřka na nulu snížili dětskou úmrtnost a zavedli moderní a drahé zdravotnictví, od kterého očekáváme že nás ochrání před jakoukoliv nebezpečnou infekcí.
A tady přichází problém. U lidí zdravých a mladých má koronavirová infekce většinou jen mírný průběh, u starších lidí však prudce roste riziko komplikací spojených s nutností léčby umělou plicní ventilací. V případě masivní epidemie hrozí to, že většině lidem se tato léčba stane nedostupnou a přivodí kolaps zdravotního systému, jako jednoho ze základních pilířů moderní civilizace, který se dominovým efektem přenese do všech dalších sfér společnosti.
To si zřejmě uvědomila i významná část současných politiků, kteří se snaží stůj, co stůj i s pomocí drastických zásahů do společenského života šíření nemoci alespoň zpomalit a její účinky rozložit v čase.
Téma koronaviru se stalo jediným tématem, které ovládlo současnou společenskou debatu. Bohužel však ve veřejné debatě stále chybí vnímání věci v hlubších souvislostech.
Já vnímám koronavirovou epidemii, stejně jako různé klimatické katastrofy poslední doby jen jako jednu z epizod “Velké změny” která právě začíná. Změny na jejímž konci tu budeme mít jiné klima a tvář země stejně jako jinou společnost. Změnu, která byla předpovídaná mnoha proroky minulosti včetně Bible. Změnu, která vychází z existence dlouhých tisíciletých přírodních cyklů souvisejících s precesí zemské osy, jejichž existence byla dobře známá všem starověkým civilizacím, jakými byli Egypťané, Indové či Mayové. Změnu, která je stejně zákonitá, jako je cyklus změny dne a noci či jara-léta-podzimu a zimy.
Tato změna ještě bude jistě pro nás hodně bolestivá. Ale jak jinak dosáhnout toho, abychom jako společnost zmoudřeli a opustili dekadentní filozofii založené na boji a soutěži, jako základu společenského pokroku? Nedávno jsem si na internetu přečetl citát, který krásně popisuje, jak se v nové době možná budou lidé dívat na většinu současného lidstva: “Jednou se o nich bude říkat, že nechápali, co je láska. A tak je nechal osud vzlykat, aby z nich spadla krutá maska.”
Domnívám se, že koronavirová epidemie nemusí být poslední. Jedním z projevů přelomových dob je i větší četnost mutací všech organizmů, včetně těch mikroskopických. Proto se objevuje tolik nových typů virů jako je SARS, MERS či nyní COVID19.
