Pohrdáš sockami, sám budeš sockou!

Až do nedávné doby jako bezdomovci končili lidé, kteří nedokázali zvládnout svůj život. Převážně to byli alkoholici, lidé drogově závislí či gembleři. Díky úsporným vládním reformám se již brzy  situace i na tomto poli může výrazně změnit.

z internetu

Stát podle ministra Kalouska nemá peníze a tak bohužel se každý bude muset daleko více postarat sám o sebe. Pro jistou skupinu lidí, jakými jsou nízkopříjmoví důchodci, lidé ztížení mnohdy nespravedlivými exekucemi či část nezaměstných bez rodinné opory to bude postupně znamenat krutý verdikt. Rozšíří procento těch, kteří se ocitnou bez domova.

Před pár dny jsem četl na jednom z blogů názor jednoho mladého informatika. Názor, který je typický pro úspěšné hlavně mladé, chytré a flexibilní muže, kteří se cítí, že svět patří jím. Z článku vybírám citát[1].

Smiřme se s tím, ačkoliv to pro mnohé bude hodně těžké. Nejsme stejně schopní, nejsme stejně pracovití, nejsme stejně flexibilní. Takže ve výsledku se prostě budeme mít různě. Schopní velmi dobře, průměrní průměrně, málo schopní špatně a neschopní budou živořit. Nelze do nekonečna vyžadovat to, aby nějaké mechanismy uměle snižovaly tyto přirozené rozdíly. Jaký je logický argument proti tomu, že je správné, aby se neschopný měl špatně? Nikdy mi nikdo žádný nepřednesl a jediné, čím jsem byl oblažen, byly právě bláboly o rovnosti. Ale rovni si nejsme, to je bohužel přírodní princip, který člověk nezvládne „přečůrat“. Můžeme být rovnoprávní, ale rovnoprávnost není rovnost.

Autor článku má bezpochyby pravdu, že rovni si nejsme. Že existují lidé více a méně schopní či nadaní. Je to, ale důvod, aby ti schopní se měli skvěle a ti méně  neschopní třeba živořili pod mostem? Já myslím, že ne.

Domnívám se, že talent který někdo má, tak jej nemá proto, aby získal obrovské materiální výhody vůči ostatním. Myslím, že jej máme proto, aby byl více prospěšný ostatním lidem a celku. Plody práce takového člověka, tak mohou přinést velké dobrodiní pro řadu dalších méně nadaných a schopných  lidí.

Souhlasím, že ohledně vyplácení sociálních dávek a příspěvků by měla být přísnost. Nic by neměl dostat ten, který trvale odmítá přiložit ruku k společnému dílu. A peníze by neměl dostávat ani ten kdo si udělal živnost z plodění dětí, jak tomu především u části romského etnika často je.

Na druhé straně, ale měl by být zajištěn důstojný život pro každého slušného člověka. Každý by měl mít nárok na práci, kterou by mu zajistil stát tvorbou pracovních míst, pokud to nedokáže soukromý sektor. Práce je v naší zemi dost [2]  a jde o to jí pouze umět zorganizovat. Nikomu slušnému by dále nemělo nikdy hrozit, aby neměl na nájem a bydlení, či léky a zdravotní péči.

Nemělo by se nikdy stát, aby někdo v exekucích platil desetitisíce a statisíce za zapomenutí zaplacení složenky bez řady předchozích upozornění, či přišel o bydlení díky dluhům rodinného příslušníka.

Jistě se nyní zvednou ideologické hlasy tvrdící:" Stát přece zřizovat pracovní místa nemůže. To je proti idejím kapitalismu. Proč bych měl přispívat na ty, kteří nejsou schopni si ani najít sami práci. " Neříkám, že u všech. Ale často za těmito hlasy je staré známé lidské sobectví a neochota se solidarizovat ze slabšími, méně schopnými.

Máme za sebou 20 let demokracie. Období kdy vzrostla naše průměrná životní úroveň. Ale máme za sebou i období kdy se rozkradlo co se dalo a kdy obrovská část zde vyprodukovaného majetku zmizela v cizině. I když díky tomu, jsou státní rozpočtové možnosti velice omezené, domnívám se, že je stále dost peněz na to, aby byl zajištěn důstojný život pro každého občana naší země. Myslím si, že by k tomu stačilo jen podstatné snížení míry korupce na veřejných zakázkách a dalšího plýtvání státními penězi, které se stále děje. A pak jen o něco větší solidaritu vícepříjmových skupin než je dnes s chudší částí populace.

Pokud to neuděláme a budeme lpět na řešení podle názoru výše citovaného mladého muže, tvrdě na to doplatíme a to všichni. Existuje duchovní zákon o vyšší spravedlnosti, kterému dnešní mocní a úspěšní příliš nevěří. Zní „ Co zaseješ to sklidíš“.  Může nabývat různé podoby. „ Kradeš, sám budeš okraden“ … „ Pohrdáš sockami, sám budeš sockou“

Varováním nám budiž historie. Vzpomeňme, jak dopadli ti mocní, kteří ignorovali řešení základních sociálních problémů:

V roce 1789 zatímco francouzský lid těžce ztrácel, královský dvůr si liboval v okázalých slavnostech a zábavách. Když za několik málo let pochopil král a Marie Antoaneta svou chybu bylo již pozdě. Před hněvem po krvi volajícího lidu se z bývalých mocných pokud neunikli ze země neuchránil nikdo.

V roce 1917 nejdříve ruský car a později prozatímní vláda domnívali, že válka s Německem a Rakouskem- Uherskem se musí vyhrát i přes zbídačení vlastního obyvatelstva. Bolševici kteří to s prostým davem uměli jím brzy ukázali, jak to dopadne, když se hlasy prostého lidu ignorují.

V roce 1929 v kapitalistickém světě vypukla krize z těžkými sociálními dopady. Neschopnost a ignorování sociálních dopadů krize ze strany mocných kapitalistů a vlád vedlo, že k moci v Německu se dostal ten který jediný měl řešení krize v podobě rozsáhlého zbrojení. Důsledky zná každý.

Dnes opět stojíme na počátku jedné velké krize. Ve velké části Evropy se stále více rozevírají nůžky mezi více a nízko příjmovými obyvateli. Řada lidí v západním světě se stále více propadá do chudoby. Mladí bez práce přicházejí o jakoukoliv životní perspektivu. A vlády zemí to opět neřeší a ignorují, věříce, že jich osobně se problémy socek nedotknou.

Jenže opět brzy poznají, jak krutě se mýlili. Stále se rozrůstající skupiny těch, co již nebudou mít nic ztratit jím může pěkně zatopit. Takové davy chudých s holemi toulajícími se ulicemi ničící vše co se jím postaví se může stát běžnou součásti evropských měst. K čemu pak bude chytrým jejich chytrost, když tyto skupiny si zatouží smlsnout na jejich majetku a když ani policie bez peněz tomu nedokáže zabránit?

I když jsou společenské vyhlídky na první pohled špatné, je tu velká naděje. Nástup éry duchovního jara, která začne 21.12.2012 v podobě vibrací přicházejících z vesmíru bude stále více posilovat myšlenky vzájemnosti a solidarity mezi lidmi a také jejich protagonisty. Zároveň bude stále více oslabovat ty, kteří jsou nyní třeba chytří a úspěšní, nicméně zuby nehty se drží starých egoistických konceptů řešení problémů světa. Tito lidé začnou postupně ztrácet půdu pod nohama a začnou mít stále větší psychické i zdravotní problémy. Jejich vliv tak postupně zcela zeslábne a vlády ve společnosti se ujmou ti moudří, jejichž základním heslem bude solidarita a služba celku.

Dvě poznámky

V první poznámce zdůrazňuji, že tento článek není zaměřen proti schopným a bohatým. Znám řadu takových lidí s vysokým přijmem a velice si jich vážím. Jsou to lidé, kteří využívají získaných peněz k práci pro druhé. Nemalou část svých vydělaných peněz a svého volného času věnují v obětavé službě ve prospěch celku.

V druhé poznámce bych chtěl odpovědět na dotaz mladého informatika Jaký je logický argument proti tomu, že je správné, aby se neschopný měl špatně?. Má odpověď zní. Základním znakem každé vyspělé společnosti je, že schopný a silný pomáhá méně schopným a slabým, aby i on mohl vést slušný a důstojný život.

Zdroje:

[1]  http://myslin.blog.idnes.cz/c/259339/Cisovicka-vyzva.html

[2]  http://okamura.blog.idnes.cz/c/258422/Prace-je-dost.html

Související články:

http://bajnar.blog.idnes.cz/c/257087/Co-tyden-dal.html

http://bajnar.blog.idnes.cz/c/252811/Co-s-nezamestnanymi-Potrestame-je.html