Po stopách iluminátů I.

„Od dob Adama Weishaupta až po Karla Marxe, k Trockému, Bélovi Kunovi, Rose Luxemburgové a Emmě Goldmanové, se rozvíjí  celosvětové spiknutí, jehož cílem je svržení civilizace. Hrálo jednoznačně rozeznatelnou roli v tragédii francouzské revoluce. Bylo hlavním motivem každého rozvratného hnutí devatenáctého století a nyní konečně tato skupina mimořádných osobností z podsvětí velkých měst Evropy a Ameriky chytila ruský lid za vlasy a stala se prakticky nespornými pány obrovského impéria.“

Bývalý britský premiér Winston Churchil těmito slovy v roce 1920 popsal významnou skupinu vlivných  lidí, kteří sami sebe na konci 18.století označovali slovem ilumináti=osvícení. Vydejme se nyní pátrat po osudu této tajné společnosti, která je v současnosti předmětem mnoha diskuzí a konspirací.

Tajné společnosti

Tajné společnosti zde byly odpradávna. Zabývaly se tím, co někdy označujeme jako esoterní vědění. Tedy poznání duchovních zákonitosti světa a jeho využití v každodenním životě.

Část z nich směřovaly svou činnost ke konání dobra. Pochopili duchovní nauku jako významný prostředek  k urychlení duchovního vývoje lidstva ve prospěch celku. Některé poznatky utajovaly proto, neboť si uvědomovaly, že by mohly být zneužity nepřipravenými lidmi. Tak v minulosti vznikaly např. chrámové školy ve starověkém Egyptě.

Zejména v posledních 6000 letech, v temném věku  kalijugy se však začaly objevovat stále častěji i duchovní společnosti s opačným zaměřením. Jejich cílem se stal vlastní prospěch a moc nad lidmi.

My lidé nejsme černobílí. Je tedy pochopitelné, že většina spolků v sobě mísí prvky dobra a zla. Málo kdo chce praktikovat vědomě zlo. Naprostá většina tak činí z nevědomosti, domnívaje se, že činí dobro.

Šalamounův chrám v Jeruzalémě

Svou pouť za historii tajných společností a iluminátů začnu v starověkém Jeruzalémě.

Jeruzalém byl v uplynulých staletích a několika tisíciletích duchovním centrem světa. Na pahorku v jeho středu, kde vystoupil již praotec židů a Arabů Abrahám nechal postavit moudrý židovský král Šalamoun kolem roku 960 př.n.l. chrám k úctě Hospodina. Jeho stavba byla svěřena význačnému staviteli té doby Hirámu Abifovi z fénického města Tyros, obchodního a civilizačního centra tehdejšího Středomoří. Nebyl to jen prostý stavitel. Byl to zasvěcenec, který do stavby chrámu zakódoval „tajné“ vědění.

V chrámu byla uložena archa úmluvy, Árónova hůl a další předměty uchovávané židy od dob Mojžíše.

Chrám existoval až do roku 580 př.n.l, kdy jej nechal zbořit babylonský král Nabukadnesar. O století později byla zahájena stavba druhého chrámu, ve kterém kázal o pár století později i Ježíš. Nakonec ale i tento chrám byl po potlačení židovského protiřímského povstání rozbořen po roce 70 n.l.

Když v 7.stol. dobyli Palestinu Arabové nechali na místě Šalamounova chrámu postavit jednu z nejstarších mešit Skalní dóm. Muslimové zde nepřetržitě vládli až do konce 11.století, kdy bylo město dobyto první křižáckou výpravou.

Templáři

Křižáci, kteří po dobytí Jeruzaléma neušetřili životy muslimů, ani židů udělali z města centrum Jeruzalémského království.

V roce 1118 na jeho území vzniká nový křesťanský řád-řád templářských rytířů. Jeho pravidla sepsal vlivný duchovní a jeden z nejznámějších mystiků středověku Bernard z Clairvaux. Oficiálním posláním řádů se stává ochrana poutníků směřujících do „svaté země“. Neoficiálním úkolem jsou však i archeologické práce. Templáři mají za úkol prozkoumat podzemí bývalého Šalamounova chrámu a dalších míst s cílem objevit ztracenou archu úmluvy a zachovalé zbytky „tajného učení“. Existují legendy, podle kterých narazili mimo jiné i na zápisky Esejců-duchovního společenství které žilo v Izraeli v době Ježíše a díky němu poznali i „pravdivý příběh“ Ježíše Krista.

Jestli jsou tyto legendy pravdivé se možná nikdy nedozvíme. Každopádně však templáři prožívají rychlý vzestup. Je zajímavé, že na počátku 12.století se v Evropě náhle objevuje zcela nový a převratný architektonický sloh-gotika. Středověké katedrály jsou stavěné na základě znalosti posvátné geometrie jako architektonické vyjádření řádu vesmíru. Mistři stavitelé se považovali za nositele „tajného vědění“ které přísně střežili před nezasvěcenými.

Vedle duchovních oblastí a válčení se Templáři věnovali i obchodu. Stali  se prvními globálními kapitalisty v dějinách. Jako první zavedli peněžní směnky. Jejich bohatství bylo tak velké, že se na něm stávali závislí králové a vládci tehdejší Evropy.

V průběhu 13.stol. však křesťané pod muslimským tlakem museli opustit Palestinu. Samotný templářský řád upadal. V pátek 13.10.1307 nechal francouzský král Filip IV zatknout francouzské templáře. Od tohoto okamžiku se hovoří o pátku 13-tého jako o nešťastném dni. Cílem bylo pravděpodobně zmocnit se bohatství řádu. Jeho představitelé díky mučeni se přiznali ke všech možným hříchů, včetně uctívání ďábla. V roce 1314 byl velmistr řádu Jacques de Molay upálen. Jeho kletba pronesená na hranici poznamenala osud vládnoucího francouzského královského rodu na několik příštích desetiletí.

Pokračovatelé templářů

Templářský řád byl sice zrušen, nicméně v jiných podobách existoval dál. Část templářů se usadila v Portugalsku a Španělsku. Zde inspirovala krále k zahájení objevitelských plaveb, které nakonec vedly k objevu námořní cesty do Indie podél pobřeží Afriky a také cesty do Ameriky.

Jiná část se přesunula do tolerantnějšího Skotska a později Anglie. Zde se v příštích staletích zasadila o vybudování základu kapitalismu.

Jistě není náhodou, že právě v Anglii poprvé oficiálně vznikla roku 1717 první lóže řádu svobodných zednářů. Společnost, jejíž  členové označovali sebe za ideové pokračovatelé stavitelů Šalamounova chrámu a středověkých katedrál.

Adam Weishaupt a iluminátský řád

Adam Weishaupt se narodil v roce 1748 v Německu. V mládí konvertoval od judaismu ke křesťanství. Vstoupil do jezuitského řádu a stal se profesorem kanonického práva.

Dne 1.5.1776, tedy v den kdy slavíme svátek práce založil společenství, které mělo šířit vzdělání bez omezování tehdy mocnou katolickou církvi. Do roku 1784, když byl nucen přejít do ilegality získal řád iluminátů několik tisíc velmi vlivných stoupenců, mimo jiné z řad svobodných zednářů.

Ač Adam Weishaupt své cíle formuloval zcela jako filantropické a bohulibé, brzy se objevily pochybnosti o skutečném záměru hnutí. Pochybnosti vzrostly zvláště poté, kdy v roce 1785 na cestě z Frankfurtu do Paříže udeřil blesk do kurýra bavorských iluminátů a část údajných spisů, které převážel prosákla na veřejnost. Psalo se v nich:

„Masy se dle vůle iluminátů budou usměrňovat kontrolou tisku. Je třeba až do krajnosti podporovat všechny špatné lidské zvyky, slabosti, vášně a chyby.

Navykneme národy na to, aby zdání považovaly za skutečnost, aby se spokojily s povrchním, hnaly se za zábavou a unavily se v nekončící závislosti hledání něčeho nového…

Je třeba provokovat v Evropě osobnostní a národnostní protiklady, rasovou a náboženskou nenávist a vytvořit tak nepřekonatelné propasti.

Z řad otrocky podřízených je třeba volit za vládce  ty, v jejichž minulosti je nějaké černé místo. To z nich udělá vykonavatele iluminátských příkazů. Tak mohou ilumináti měnit smysl zákonů a ústavy.

Kvůli korupci nejvyšších státních úředníků budou vlády půjčováním si peněz v zahraničí uvrženy do otroctví zadluženosti vůči iluminátům a státní dluhy tak budou citelně narůstat. Vyvolanými hospodářskými krizemi, když najednou stáhneme z oběhu veškeré zlato, vyvoláme kolaps peněžního hospodářství neiluminovaných. Moc peněz musí získat absolutní nadvládu v obchodě a řemeslech, aby průmyslníci prostřednictvím financí získali politickou moc.

Tak donutíme národy, aby světovládu nabídly iluminátům. Nová světovláda musí vystupovat jako dobrodinec a patron národů a oni se jí pak podřídí. Jestliže se některý stát vzepře, podpoříme vojenský zásah okolních zemí.“

 ---pokračování příště---