Pád lidstva a potopa světa

Lidská civilizace se vyvíjí jako vše v cyklech. Po éře vzestupu a rozkvětu nastává pozvolný úpadek a zánik. Děje se tak pod taktem astrologům známých kosmických vlivů, které rozdělují každý 25000let trvající kosmický platonský rok na čtyři éry, které v analogii k pozemskému roku můžeme přirovnat ke konstruktivním obdobím jara a léta a destruktivním obdobím podzimu a zimy.

Je tomu 40 000 až 50000 let co na Zemi vládla předposlední éra duchovního jara a léta spojená s velkým rozkvětem civilizace na řadě míst naší planety. Společnost vedli vědoucí duchovní lidé, kteří chápali svojí vůdcovskou roli jako službu lidem. Lidé neválčili mezi sebou a nezabíjeli ani zvířata. Pravděpodobně nejedli maso a dožívali se velice vysokého věku v řádu staletí a někteří možná i tisíciletí. Spolupráce s vyspělými  mimozemšťany byla v těchto dobách pravidlem. Společnost byla řízena na základě znalosti duchovních zákonů. Každý člověk měl ve společnosti své místo a dělal to, k čemu byl svými vlastnostmi, zájmy a schopnostmi předurčen. Nikdo nebyl nadbytečný. Silní pomáhali slabším. Společnost byla založena na solidaritě a vzájemnosti.  

Úpadek lidstva

Jak se blížil přelom platónského roku z konstruktivního období duchovního jara a léta do podzimu a zimy začal měnící se kosmický vliv působit na lidské myšlení. Méně vyspělí lidé, kteří ještě za sebou neměli zkušenosti řady minulých životů v lidském rodě se přestali zajímat o svůj duchovní vývoj a začali propadat dostředivosti, sobeckým vášním a materialismu,.

Změna kosmického vlivu však ovlivnila i myšlení  vědoucích duchovních lidí. U části z nich se také postupně projevila dostředivost v myšlení a jednání. Možná někdy v té době došlo k událostem, které zaznamenala, jak bible tak řada dalších textů.

Skupina vědoucích lidí označených slovy „bohové“, „synové boží“, „strážci“ či „anunakové“ podlehla lidskému pokušení a  rozhodla se tělesně spojit s lidmi, kteří byli z evolučního hlediska na nižším stupni vývoje. Bible tuto událost popisuje takto:

"Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let. Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní."

Na Zemi nastala doslova exploze genetického křížení  zástupců nejen lidí, ale pravděpodobně i příslušníků některých mimozemských ras a zvířat. Vyspělí jedinci, kteří sešli z cesty a zúčastnili se křížení byli nazváni padlými anděly.Ti kteří se z takových svazků narodili byli pojmenováni hebrejským slovem Nefilim(padlí), či indickým slovem Ašurové(démoni).  

Vznikali mutanti různých podob a forem. Hovoří o nich nejen sumerské, ale i např. indické, germánské či řecké mýty a legendy. Někteří mutanti byli obry s velkou fyzickou silou a zdatností . Připomeňme hrdinu řeckých bájí Herkula či slavné Titány zrozené ze svazku „Bohů“ a lidí. Jiní vynikali kombinací veliké inteligence  spojené ale s mnohými tělesnými, psychickými či charakterovými vadami a deformacemi. Vznikali kříženci lidí a zvířat jako např. kentauři (člověk-kůň), minotaurové(člověk-býk), mořské panny (člověk-ryba), chiméry kyklopi atd.

Lidé zaslepení pýchou a nevědomosti se domnívali, že genetickým křížením stvoří na jedné straně vrstvu nadlidí, na druhé straně tvory, které za ně budou jako nemyslící tupí otroci vykonávat namáhavou fyzickou práci na souši, či pod vodou. Nechápali, že tyto nástroje do lidských rukou v žádném případě nepatří a sáhnutí k nim vždy nakonec končí katastrofou. Tyto experimenty zasáhly do geonomu celého lidstva s důsledky které jsou patrné až do dnešní doby. Jako jeden z faktorů pravděpodobně i poznamenali délku lidského života, která je nyní podstatně kratší než v minulosti u „strážců“, jak to zmiňuje i biblický citát.

 Když se podíváme do současnosti, nelze si opět nevšimnout propadání iluzi, že pokroky genetiky vyřeší všechny naše problémy. Přelidnění Země způsobená neochotou lidí přirozeně kontrolovat svojí porodnost vyřeší investice do geneticky modifikovaných plodin. Špatná funkce orgánů způsobená nesprávným životním stylem vyřeší genetickou cestou vypěstované náhradní orgány. Některé mimozemské rasy tzv. šediví se domnívají, že ztrácející schopnost vlastní reprodukce způsobenou odchylkou od přirozeného způsobu života napraví vytvořením hybridní lidsko-mimozemské rasy a za tímto účelem unášejí na paluby svých kosmických lodí pozemšťany, jak je o tom podána řada svědectví. V jiných případech na poli zabíjejí dobytek a z něj pomocí chirurgicky čistých operací vysávají krev. Existuje řada indici. že na obdobných tajných projektech pracujících i s lidským geonomem se podílejí také někteří pozemští vědci pracující pro armádu.

Předvečer potopy

Podrobně líčí jak vypadal svět těsně před potopou apokryfní Henochova kniha, která nebyla zařazena do starozákonního kánonu. Henoch byl jeden z biblických patriarchů. I v mimobiblických textech je zmiňován, jako velký učitel lidstva v předpotopní době. Patřil k několika málo jedincům v lidské historii, kterým se podařilo dojít až na samý konec  duchovní cesty, ke splynutí s Bohem. Dle Bible Henoch stále „chodil s Bohem“. Nezemřel, ale byl vzat do nebe. Jinými slovy zmizl z hmotného světa. Jeho fyzické tělo se dematerializovalo.

Autor knihy líčí hluboký duchovní propad lidstva, zahájený nevhodným spojením „Strážců“ s běžnými pozemskými lidmi. Lidé, kteří se z těchto svazků rodili v sobě spojovali vysokou inteligenci a „nadpozemské"  schopností „božských lidí“ a převládající animálnost lidí běžných. Když se tito jako dědici svých otců dostávali k vládě ve společnosti stále více se k prostým lidem chovali ne jako sloužící vládci, ale jako uzurpátoři a tyrani ovládání vypočítavosti a stále silnějšími zvířecími pudy. Žili na úkor prostých lidí a brali jím jejich vyprodukované produkty až je připravili takřka o všechno. Solidarita ve společnosti se ztratila. Začalo vládnout násilí a boj. Lidé stále více ubližovali nejen sobě navzájem, ale i zvířatům, jejichž maso začali opět v hojné míře jíst. Vlivem zatemnění mysli propadali také černé magii a temným rituálům v nichž hrála klíčovou roli krev zvířecích, ale i lidských obětí. Svět mířil k neodvratné zkáze.  

V této době se na Zemi objevuje  Noe. Je mu svěřeno tajemství blížící se potopy. Začíná stavět obří loď archu. Když je hotová, nalodí zde svou rodinu a zástupce zvířecí říše. Na zemi se spouští vytrvalý déšť, který přináší konec jedné etapy dějin světa.

Potopa světa

Legenda o potopě světa je obsažena v mýtech všech dávných národů: Mayů a Aztéků, Egypťanů, Indů, Polynésanů, Eskymáků a dalších. Všechny vyprávění hovoří o lodi-arše v níž přežilo několik lidí. Židé zřejmě čerpali vyprávění o potopě ze sumerské a babylónské předlohy. Ta je součástí i slavného sumerského eposu o Gilgamešovi.

Před nedávnem byl objeven sumerský text, který popisuje Potopu světa v hlubších souvislostech.

„V těch předvěkých dnech, kdy došlo k ustanovení jména lidí na hoře Nebes a Země, se sešlo sedm velikých bohů: An, Utu, Enki, Enlil, Nanna, Inanna, Iškur. Při pohledu do pohybu magického kola Světa dlouho besedovali a určovali Osudy lidem. Z velké části v mnohém souhlasili. Ale bohové se začali dohadovat na křižovatce dob ryb a vod Eile, když viděli činy lidí, kterých se dopustili pod vládou draka Mušchuš. Bohové se od dob kola Času Alt-Landy a dokonce i od starých dob velké vody nehádali tak moc. Čím více byl rozhořčený bůh Enlil, vladyka větru, vzduchu a života, tím více se v pohybu kola Světa roztáčely pro lidi nebezpečné vichřice, otevíraly dary podzemního království a vypouštěli se do světa démoni nemocí - azagové. Čím více byl rozhořčen Iškur, tím častěji se na křižovatce odrážely blesky a z temnoty vylétali draci s ohnivými ocasy. Zuřil s nimi Enki, který stvořil člověka, vládce Abzu (Světového oceánu), a v odrazu času se zvedaly vody a topily pobřeží. Bránil se Enki a Inanna - bůh plodnosti, lásky, války, ničení a svárů, ukazoval na Zemi svými šípy, a tak se otřásala země a blýskal oheň draka Mušchuša. Dokonce i měsíční božstvo Nunna měnilo svoji tvář v tíživých myšlenkách. Jenom An, otec bohů, byl klidný a pohlížel na Utu, boha spravedlnosti, pravdy a očištění, Soudce lidí, ochránce slunečního božstva, podatele orákula. Utu tiše stál v jasu své nádherné záři a za zády ukryl odražené paprsky pohledu jejich vesmírného hněvu. Najednou bylo v magickém kole vesmíru ticho. An se usmál a otevřel svoji dlaň. Zářící světlo proniklo celým prostorem. Bohové se okamžitě usmířili, znovuzrodili slavné jangu a dali jim sílu porazit draka Mušchuša. Na Křižovatce zazářilo nové světlo a potěšilo oči bohů. Lidský svět se přeměnil.“

Text říká, že k potopě došlo v čase rozhraní věku ryb a vodnáře, k čemuž došlo naposledy před cca 25000 lety. Mohutná záplava byla spojena s prudkými vichřicemi, zemětřeseními, sopečnou a horotvornou činností. Zemi zatíženou zlem lidí, sužovaly nejen přírodní živly, ale i nemoci.

Potopa byla očistou světa. Země po ní přešla z dostředivého železného věku duchovní zimy do odstředivého zlatého věku duchovního jara počínajícího 2000letou érou znamení vodnáře. Na Zemi se změnila vibrace- duchovní vliv. Svět a lidstvo se pod silou nového vlivu zcela proměnilo a na řadě míst Země velice rychle vznikaly zárodky nových civilizací a kultur.  Zlo bylo na několik tisíciletí poraženo.

Dnes se nacházíme v obdobné kosmické konstelaci: rozhraní věku ryb a vodnáře. Zlo a zkaženost opět vládne světu, stejně jako před velkou potopou. Současní vládci světa, podle některých badatelů pokrevně spříznění z dávnými padlými anděly se opět chovají jako uzurpátoři, snažící se vyždímat např. skrze manipulací s finančními trhy z běžných lidí, co jen jde. Ve společnosti opět vládne boj a násilí. Zuří války a hospodářská zvířata žijící ve strašlivých podmínkách jsou po tisících zabíjeny na jatkách. Přijde brzy opět katastrofa podobná biblické potopě? Uvidíme. Naděje je v tom, že již blízko je další zlatý věk. Snad v začínajícím novém platonském roku dojde již k definitivnímu přechodu člověka od animalismu k lidství.

 ----pokračování příště----