Krátká úvaha o magii a osudu

Je 30.duben a blíží se noc zvaná filipo-jakubská. Od dob starých Keltů je tato noc spojená s čarodějnictvím a magii.

Magie provází lidstvo od pradávna. Na stěnách řady pravěkých jeskyní můžeme spatřit obrazy zvířat, které měly hlavně magický význam. Pravěcí lidé věřili, že v kombinaci s příslušným obřadem se zvýší úspěšnost lovu. Magie se postupně začala dělit na bílou a černou. Ta černá sloužící ke zlým účelům je jasně negativní. Ta bílá je zdánlivě pozitivní. Slouží přeci ke konání dobra. Je tu však jeden problém. Víme co je dobro?

Osobně náš život považuji za školu, která obsahuje přesně ty lekce, které jsou nám potřebné k našemu vývoji. Školu, kterou jsem si vytvořili svými myšlenkami a činy v minulých životech. Pokud jsme chudí, může to být možná proto, že v minulosti jsme byli zištní a chamtiví. Když se nám nedaří v lásce, možná jsme zradili či jinak se prohřešili vůči partnerovi. Pokud máme vadu řeči, možná jsme kdysi někoho pomlouvali.

A nyní si představme, že toto vše co nám chybí, by jsme dosáhli díky nějakému magickému obřadu aniž by jsme změnili vlastnost, která je příčinou naší současné osudové těžkosti. Získané peníze by opět spíše posilnili naši chamtivost. Díky čárům získaného na pohled  krásného životního partnera by jsme si opět  nevážili. Krásný řečnický projev by opět sváděl k pomlouvání.

Proto si myslím než si zahrávat s magii jako prostředku k lepšímu životu vidím užitečnější zamyslet se nad svými osobními vlastnostmi. Jestli nějaká z nich nemá třeba vztah k tomu co nás tak těžce postihuje. A pokud ano pokusit se, jak to jen jde tuto vlastnost změnit.

Kdo ví? Možná nakonec ta změna se projeví i v našich životech tím, že ta tíha osudu nebude až tak strašně tíživá. Nemyslím si totiž, že  velký karmický učitel nás trestá, abychom trpěli. Myslím si, že nás trestá proto, abychom se měnili. Je jistě lepší se měnit dobrovolně než ranami biče. Co myslíte?