Rok 2020 začal na mezinárodním poli docela dramaticky. Zabití velitele iránských elitních jednotek Sulejmaniho v Iráku americkým dronem není bezvýznamnou událostí.
Americký prezident Trump akci odůvodnil bojem s terorismem a mnoha životy, které měl iránský velitel za svojí kariéru na svědomí. To je jistě pravda, je tu však jeden háček. Jaký je rozdíl mezi smrtí člověka zabitého bombou teroristy a stejnou smrtí po výbuchu v Americe vyrobené bomby, která měla regionu před pár lety přinést svobodu a demokracii? V čem jsou šíitské milice horší než západní armády, které bez mandátu OSN vybombardovaly Srbsko, Irák či Libyi? Nebyly i tyto akce náhodou aktem státního terorizmu?
Na důsledky včerejší americké akce jsou dva názory. Podle prvního dojde k deeskalaci napětí. Irán si uvědomí, že je v porovnání s USA slabším hráčem a protože ví, že v otevřeném vojenském střetu s USA nemá šanci, stáhne se. Je to názor, který má svou logiku. Problém je ale v tom, že člověk včetně nejvyšších politiků nejednají vždy úplně racionálně.
Americký útok vyvolal v řadách šíitů především velké emoce a pocity obrovského ponížení. Ty jen tak snadno nezmizí a budou mít tendenci se nějak uvolnit v různých podobách méně či více promyšlené odvety a pomsty. I proto je bližší názor, který nyní poněkud pokrytecky hlásají i američtí Demokraté, že Trump hodil dynamit do sudu s prachem.
Nedomnívám se, že konflikt nyní povede až k třetí světové válce. Přesto byl bych hodně obezřetný. Vzpomeňme na rok 1914. Tehdy také nikdo válku nechtěl a přesto série chybných úsudků a předpokladů z řad tehdejších politiků k jejímu rozpoutání vedla. Třeba jen prudký nárůst ceny ropy může mít pro svět i nás významné důsledky.
