Je třeba být IN?

Udělejte pokus. Sežeňte si středověké šaty a začněte v nich chodit do školy či práce, do obchodů či na společenské akce. Co myslíte, že si o Vás začnou lidé povídat. Asi to, že jste nějací divní. Bude to proto, že Váš oděv bude nevkusný či jinak nevhodný? Ne. Bude to proto, že se budete lišit od drtivé většiny lidí, kteří svůj šatník obměňují podle převažující módy. 

Být konformní je jednou z dominant motivací v chování lidí. Být IN, nevybočovat. Vidíme to všude od základní přes střední školy, v práci i na nejvyšších stupních mezinárodní politiky. Kolikrát jen slyšíme, že by jsme neměli vybočovat z hlavního proudu EU, aby náhodou jsme nebyli izolováni.

Součásti být IN je i názorová konformita. V dnešní společnosti není důležité co je pravda. Důležité je co říkají autority ať již politické, vědecké či náboženské. Shoduješ se s nimi? Je to v pořádku i kdyby to co hlásali byly zjevné nesmysly snadno logickou úvahou odhalitelné. Říkáš něco jiného než autority doby? Tak jsi  hlupák. Tak, jako občané jedné francouzské obce v 18. stol. kteří si troufli prohlásit, že spatřili padat z nebe meteority, navzdory prohlášení největší vědecké autority své doby Francouzské akademie věd, že ve vesmíru žádné kameny nejsou a tak ani z nebe nemohou padat. Je třeba politovat obec, jejíž představitel i v našem osvíceném století věří, že z oblohy padá kamení."

Kdysi jsem jako technik pracoval v jednom výzkumném ústavu. Naměřil jsem nějaké výsledky, které se lišily od uznávaných zdrojů. Výzkumník pro kterého jsem pracoval mně seřval, jak si mu mohu dovolit předložit takové výsledky. Řekl mi „ Co pak Vy nevíte, že to podle té a té učebnice  musí být výsledky takové!! “. Po čase se mi omluvil, že mně podezíral z toho, že jsem špatně měřil, když si uvědomil příčinu nesouladu naměřených hodnot s teorií.

Ten kdo pravidelně čte moje články ví, že názorově patřím k nekonformním lidem. Nejdu s dobou a nejsem IN. Podle toho vypadají i četné komentáře pod mými články ve kterých dotyční už neví, jakým dalším způsobem by mně shodili a urazili. Stále se opakují stejná slova „To je nesmysl…To je zase blábol…Kriste Pane…“

Při těchto slovech si vzpomenu na velkého starověkého filozofa Platóna. Kdysi napal: „Podivné časy to jsou, v nichž žijeme, kdy staří i mladí jsou učeni ve škole nepravdy. A ten jediný člověk, jenž si troufá říci pravdu, je najednou nazýván bláznem a hlupákem“ a povzdechnu si, že člověk se od oné doby vlastně vůbec nezměnil.

Nechci tvrdit, že já mám vždy pravdu a mí oponenti se vždy mýlí. Dal bych jím, ale otázku. Byli by ke mně stejně kritičtí, kdybych sice také ve svých článcích psal nesmysly, ale tyto nesmysly by byly společnosti všeobecně přijímány, jako jsou např. pravidelně se opakující tvrzení ve vědeckém tisku,  že všechny piktogramy v obilí tvoří jen vtipálci?

Je tedy třeba být IN?  Jistě to má své výhody, Ale i jednu nevýhodu. Nejste sami sebou, nejste svobodní, musíte se přetvařovat.

Já si své svobody cením více než toho, aby byly mé názory v souladu s většinou. Nebýt IN má navíc ještě jednu další obrovskou výhodu. Řada lidí se bojí toho, že je okolí bude považovat za hlupáka a blázna. Ve chvíli, když víte, že si to o Vás už většina lidí myslí, tak z této věci už nemusíte mít strach. A to je docela osvobozující.

A proč ty urážlivé reakce části lidí vůči nekonformním názorům a postojům? Odlišnost řadu lidi dráždí. Někteří trpící komplexem méněcennosti získávají pocit síly a moci, kdy se mohou stát členem skupiny „lynčujících“ osobu která se liší. Jiní z této osoby mají strach, protože jím připomíná jejich slabost a neschopnost se odlišit od davu. A jsou tu prostě jen ješitové a racionalisté, kteří si myslí, že už ví že o světě skoro vše a strašně jím vadí každý kdo svými hlásanými názory tuto jejich jistotu zpochybňuje a tvrdí „ Všechno je jinak“.