Spousta lidí si myslí, že přichází s vlastním originálním názorem, ale nepřichází. A kdyby jakou souvislost to má s pravdivostí či kvalitou? Funguje to i naopak. Lidé trpící pocitem méněcennosti naopak mají pocit, že musí vyčnívat z davu a nejít se "stádem". Jinými slovy být originální za každou cenu. Pak mohou být řádně pyšní na svoji originalitu a opovrhovat ostatními. Lidský život se neměří originalitou.

Jistě i tací lidé jsou (exhibicionisté), či existují duševně nemocní kteří se odlišují svou nemocí. O takových jsem v tomto článku nepsal.

Linie mezi originalitou a duševní chorobou je někdy strašně tenká. Je snadné, pasovat se do role toho, kdo mezi nimi umí rozlišovat. Ale...

Někdy ano. Problém také je, že duševní chorobou může trpět většina a tak je bráno patologické myšlení a chování za normální a pár normálních je bráno za blázny.

Všeho s mírou. A když ne, reakcím se není možné divit. Není to jen o tom být či nebýt in, ale i o míře excentrismu a chtít být vidět. Mohu si myslet a dělat věci po svém, ale pokud to někdo dává až demonstrativně najevo, nemůže se divit reakci. Ona nemusí být totiž nutně vždy na jinakost (i když to je většinou), ale na tu potřebu to tak ukazovat, jako by jinakost byla zase lepší než vývoj celkové společnosti. Vím o čem mluvím jako Vodnář , je to vodnářský stín...a nejen vodnářský. Mám k tomu i jeden příběh: Jsou dva muži: jogínský mistr a blázen. Blázen se ptá jogína: "Jak to, že když to vnímáme stejně, tak za Tebou chodí lidé o radu a mě strkají do blázince?" Jogín odpoví: "Protože já vím, kde o tom mluvit."  Přeji nám všem nekonformním, abychom uměli hledat rovnováhu a rozuměli a srdcem přijímali i konformní většinu, včetně jejich nepochopení.

S tím jogínem a bláznem je to hezké. Jde o posluchače a taky dobu. Co je v jisté doby normální a vyzdvihované je zase v jiné příznakem těžké duševní choroby.

Karel Čapek kdysi řekl: "Nemáte-li dostatek vlastního ducha, pořiďte si ducha doby"

dobrý....něco na tom je.

Děkuji všem za příspěvky a za podporu. Jsem rád, že téma řadu lidí oslovilo.

Krásné!  Jsem u Vás na blogu poprvé a četla jsem zatím jen tento článek, ale jdu si přečíst i některé další. Vidím to obdobně, jako Vy.

Teď zrovna zažívám na svém blogu pár věci, o kterých píšete . Karma.

Lucko, u vás je to dle mě trošku jiný příběh Píšete vcelku dobře, ale v diskusi se necháte rozsekat oponenty.....a následně i rýpaly (trochu můj případ...občas neodolám) či provokatéry.

Zkuste více nadhledu a nepište, jak jste nepochopena...to nelze vyhrát.....překvapí vás, že i ti, co si rádi rýpnou vás pak budou respektovat (vyzkoušeno na vlastní skin)

Jste můj člověk, pane! Karmuji! My jiní bychom se měli vzájemně podporovat. Bez "myšlení jinak" bychom dodnes žili v jeskyních a bili se sekyrami po hlavách. Někdy se mrkněte: http://www.gruber.blog.idnes.cz.

Řekl bych jen takové zjednodušené škatulkování. Mám a měl jsem vždy vlastní názor a v životě mně nezajímalo zda je ten názor in nebo zda stejný říká i nějaká autorita naší doby.

Celý život jsem měl vlastní názory a také jsem je veřejně projevoval. Bylo to špatně jak před převratem, tak po převratu. Vždycky jsem od nějakého "génia" dostal po čumáku.

Tak jsem si na stará kolena alespoň pořídil klobouk a důsledně jej používám. Líbí se mi to. Jedna skupina známých mi rozumí a respektuje to - a když klobouk nemám, tak jim připadám nějak "neúplnej", druhá skupina si o mně myslí, že jsem cvok, nebo přinejmenším "nějakej divnej". A líbí se mi to taky. A svoje názory, které vymyslí moje hlava, říkám pořád nahlas. Pořád je to pro některé lidi nestravitelné... . Karma a palec nahoru.