Je islám nebezpečný?

Teroristický útok v Paříži v lednu letošního roku oživil debatu o islámu. Debatu ve které se společnost rozdělila na dva tábory. První islamofóbní a druhý multikulturní. Já osobně se nepovažuji za islamofoba a nejsem ani

Na islamofoby by se dal použít jeden z Ježíšových citátů „V očích svého bratra vidíš třísku, ve svých očích však nikoli.“ Islamofobové vidí na islámu kdejakou nepravost, přehlížejí však nepravosti civilizace vlastní.

Multikulturalisté zase se dopouštějí druhého extrému. Přehlížejí, či ignorují zjevně nepřijatelné chování části islámských přistěhovalců v evropských zemích. Tím v konečném důsledku posilují protiislámské nálady ve společnosti.

V tomto článku bych se chtěl zamyslet nad některými otázkami, které se v souvislosti s islámem v poslední době diskutují.

Vyzývá Korán k násilí?

Ano. V Koránu jsou vskutku pasáže, které věřící muslimy vedou k násilnému boji proti nevěřícím.

Nejinak je tomu, ale i v Bibli, konkrétně Starém zákoně. Je zde řada citátu, kde údajný Bůh vybízí svůj lid k fyzické likvidaci odpůrců, včetně jejich žen a dětí.

Protož i hned táhni a zkaz Amalecha, a zahlaďte jako proklaté všecko, což má. Neslitovávejž se nad ním, ale zahub od muže až do ženy, od malého až do toho, kterýž prsí požívá, od vola také až do ovce, a od velblouda až do osla. Bible (Samuel, 15:3)

Křesťan by mohl namítnout, že Starý zákon je již překonán Novým zákonem, který je založen na Ježíšově koncepci nenásilí a lásky k bližnímu.

To jistě. Musíme se však dívat nejen na příslušné biblické citáty, ale také na konkrétní chování vyznavačů Krista v dějinách, mimochodem i muslimové ctí Ježíše jako velkého proroka.

V době kdy muslimové na dobytých územích v rámci multietnické Arabské říše za malý poplatek dovolili vyznávat podrobeným obyvatelům své dosavadní náboženství, tak velký křesťanský král Karel Veliký dal podrobeným národům na výběr pouze mezi dvěma možnostmi: křtem a stětím hlavy.

Když křižáci v roce 1099 dobyli Jeruzalém, tak neušetřili nikoho ať již se jednalo o muslima, či žida. Naopak když město o necelé století zpět získal islámský vůdce Saladin nechal křesťanské obyvatele město v klidu opustit.

Mezi oběma tábory byli a jsou lidé dobří a lidé zlí. Část křesťanů nezištně sloužila v duchu Ježíšova učení lidem a Bohu, zatímco druhá část vnímala svojí službu Bohu jako potírání skutečných či domnělých Kristových nepřátel Krista jakýmikoliv způsoby, včetně užití mučení a vražd.

U muslimů to bylo podobné. Vedle islámských fanatiků šířících islám mečem a vraždících všechny odpadlíky tu byli např. sufijci, islámští mystici, kteří vnímali Boha jako Lásku a uvědomovali si jednotný prazáklad všech náboženství. 

Co také stojí za vzestupem islámského radikalismu?

Islámští radikálové zde byli v celých dějinách islámu. V posledních desetiletích, však dochází k jejich vzestupu.

Začalo to v 80. letech 20.stol., když Afgánští islámští bojovníci se začali těšit podpoře ze strany USA  s cílem oslabit intervenující Sovětský Svaz.

V 90. letech 20.stol. vypukl konflikt v Jugoslávii. V Bosně proti sobě bojovali pravoslavní Srbové, katoličtí Chorvaté a muslimští Bosňané. Na jakou stranu konfliktu se přiklonil Západ? Na tu, kterou podporovali i takoví vůdci islámského světa, jakým byl Usama bin Ladin, tedy muslimy. Dodnes se stále píše o Srebrenici jako o zločinu Srbů na muslimech a mlčí se o vraždění Srbů muslimy před Srebrenickou událostí.

V roce 1999 vojska NATO začala bombardovat Srbsko v okamžiku, když srbský prezident se rozhodl rozhodně zakročit proti islám vyznávajícím teroristům s UCK. K zdůvodnění války použil Bill Clinton údajný masakr v Račaku, kde jak se později ukázalo byli v boji se srbskou armádou zabití příslušníci UCK převlečeni do civilních šatů, aby to vypadalo na masovou vraždu albánských teroristů Srby.

V roce 2001 krátce po 11.září Američané zaútočila na islámské fundamentalisty v Afganistánu. Brzy se však centrum jejich zájmu přesunulo do Iráku. Zde vládl diktátor Sadam Husain, který byl sice krutý, nicméně islámské radikály držel na uzdě. USA Irák v roce 2003 napadli a dobyli. Důsledkem bylo zamoření země toxickým ochuzeným uranem, chaos a nárůst počtu islámských radikálů v oblasti. V roce 2011 NATO pro změnu rozbombardovalo Libyi, aby svrhlo Kadafiho, který zase držel na uzdě islámské radikály z Libye. Důsledky byly stejné. Chaos a nárůst radikalismu v zemi.Jen diplomatická ofenzíva Ruska v roce 2013 na poslední chvíli zabránila, aby americké bomby nedopadaly také na pozice syrského prezidenta Basara Asada.

V létě 2014 se na území Iráku a Sýrie objevil zčista jasna Islámský stát. Zbraně z velké části získal z rozvracené Libye. Každý den vidíme, jak bojovníci Islámského státu sekají hlavy západním novinářům a slyšíme o hrozbě tohoto militantního útvaru.

Položme si však otázku. Kdo je nebezpečnější? Hloupý a krutý terorista který stíná hlavy, či inteligentní a  noblesní politik hovořící o svobodě a demokracii, který však svými politickými rozhodnutími vytvoří podhoubí, na kterém vzniká něco tak obludného, jako je islámský stát?

Co stojí za politikou multikulturalismu?

První vlna islámských arabských přistěhovalců na Západ přišla ještě v dobách kolonialismu, jako přímý důsledek koloniální politiky Anglie a Francie v arabském světě.

Nyní se do Evropy tlačí další přistěhovatelské vlny, mimo jiné opět jako důsledek politiky Západu v Arabském světě.

Občany EU pohled na imigraci rozděluje. Většina obyvatel je pro omezení imigrace, část však přísun nových imigrantů podporuje. Patří k nim i bývalý eurokomisař za Velkou Británii Pether Sutherland. V roce 2012 prohlásil:

„Imigrace je nevyhnutelná pro ekonomický růst EU a Evropy. Zároveň bude znamenat posílení EU a likvidaci národních států“

Nad představou, že imigrace zlepší ekonomickou situaci Evropy se můžeme jen přiusmát. Vážnější je to již z představou rozbití národního státu skrze politiku podpory imigrace. Nad touto části výroku bývalého britského eurokomisaře by jsme se měli hodně zamyslet.

Jak se zabránit islamizaci Evropy?

Kroky vidím dva. Za prvé udělat přesně opačný krok k návrhu prezidenta Zemana. Jednou provždy ukončit vojenské angažmá Západu v islámském světě. Západ zde vždy svými vojenskými a mocenskými zásahy jen přilil olej do ohně a situaci zhoršil.

Za druhé zavést přísnou politiku vůči imigrantům. Neptat se jich na náboženství, ale trvat na dodržování zákonů. Je nepřijatelné, aby řidič vyznávající islám v evropském městě odmítl vzít do autobusu slepce s vodícím psem, jen proto, že podle islámské víry je pes nečistým zvířetem. Pokud se imigrant dopustí takového chování, měl by být okamžitě vyhoštěn ze země. Když evropský turista přijede do arabské země musí respektovat tamní zvyky a zákony, ať si o nich myslí cokoliv. Totéž by mělo platit i opačně.