Dvakrát selhal prezident Zeman ve své prezidentské funkci. Obě selhání mají jednoho společného jmenovatele a zároveň jedno selhání podtrhuje to druhé. Tím společným jmenovatelem je ruské velvyslanectví v Praze a oslava svátku osvobození.
Před rokem se Zeman svátku zúčastnil a slavil tak vřele a intenzivně, že si z oslavy přinesl těžkou „chřipku“. Vzpomínáte? Když stál ve svatovítské katedrále u příležitosti otevření korunovačních klenotů jen stěží se udržel na nohou. Přimhouřil jsem tehdy oči a na událost zapomněl. Každý v životě občas udělá nějakou tu pitomost. Také si to tehdy pěkně slízl, těch vtipů tehdy bylo na jeho adresu na internetu bylo pro něj dostatečným trestem.
Letos se rozhodl velvyslanectví nenavštívit. Jeho chování bylo hodnoceno jinak. Mediální hlavní proud v včele s Karlem Schwarzenbergem jeho počínání přijal s povděkem a jak se dalo čekat označil ty co se rozhodli pozvání velvyslanectví přijmout včele s Klausem za proruské kolaboranty.
V prezidentské volbě dostal Zeman můj hlas. Bral jsem jeho volbu a stále to tak ještě vnímám jako menší zlo než volba Schwarzenberga, který pro mě představoval morální kýč. Zeman pro mě představoval i přes všechny své chyby a neřesti rozumného politika, který se nesnaží zalíbit mediálnímu mainstreamu a jde si za svým, i když je mu za to ze všech stran nadáváno.
Musím říci, že mně jeho působení ve funkci v tomto směru poněkud zklamalo. Je už dosti starý a to včerejší gesto v kontrastu s jeho loňským počínáním rozhodně nemá zapotřebí (kdyby loni ruské velvyslanectví nenavštívil, tak by jeho letošní neúčast měla zcela jiné vyznění). Jako kandidát na prezidenta sliboval, že nebude na Hradě jako oleandr. Stále více se tak však chová. Hrozí mu tak, že do historie tak nakonec spíše vstoupí jako negativní postava. Havlovci jej mezi sebou nikdy nepřijmou a pro mnohé jeho podporovatele bude člověkem který je ve funkci spíše zklamal.
Zařadí se tak mezi ty, kteří ve své době se těšili mezi lidem velké popularitě, ale své státnické funkce a poslání ve prospěch lidí nakonec nezvládli a zklamali. Jednak proto, že neměli vlastnost kterou musí mít všichni opravdoví státníci jakým byl třeba Masaryk, tedy schopnost sebeovládání. A pak proto, že nedokázali ustát vnější tlak těch, kteří to z jejich zemi nemysleli příliš dobře a začali jím jít až příliš na ruku.
