Bolševismus v nás

Minulý týden na funkci radní pro školství Jihočeského kraje rezignovala paní Vítězslava Baborová. K rezignaci jí dohnaly zdravotní problémy. Jako žena neunesla psychický tlak na svoji osobu z řad části veřejnosti, kritizující její členství v komunistické straně a skončila v pracovní neschopnosti na antidepresivech.

Vítězslava Baborová

Žijeme v době, kdy komunisté jsou na pranýři. Vše politicky nepohodlné je okamžitě oznámkováno termínem fašistický či bolševický. Je to jen pár dní co režisér Jan Hřebejk charakterizoval výsledek druhého kola prezidentské volby, jako vítězství rudých a hnědých prasat.

Bolševismus jako politický směr vznikl v Rusku na počátku 20. stol. Vyznačoval se dvěma podstatnými rysy. Tím prvním byla hluboká netolerance k odlišným názorům. Druhým rysem bylo cílené používání jakýchkoliv demokratických či nedemokratických prostředků k prosazení svého vlastního politického názoru. Z toho vyplývá, že daleko spíš než konkrétní levicový politický směr se u bolševismu jednalo o způsob myšlení, postoj ke světu. Od konce komunistické éry dnes již uplynulo několik let. Až na KLDR a Kubu je komunismus již prakticky mrtev. Co však přežívá dál v neztenčené míře je bolševický způsob myšlení.

Jakou má novodobý myšlenkový bolševismus sílu, ukázaly nedávné události v jižních Čechách. Na základě výsledku demokratických voleb do krajského zastupitelstva byla zvolena Rada, v níž sedí příslušníci sociální demokracie a komunistů. Tedy dvou politických stran, které působí legálně na území České republiky, neb jejich program je v souladu s právním řádem ČR.

To, že se části veřejnosti výsledek volby nelíbí, je pochopitelné. Nezpochybnitelné je i právo vyjádřit svůj nesouhlas formou např. protestní demonstrace. To k čemu, ale došlo má se skutečnou demokracii společné pramálo. Studenti škol podněcovaných několika učiteli a politiky z řad pravice podporovaných části médií spustili doslova hon na člověka, který neudělal nic špatného, nikoho nepodvedl ani neokradl. Rád bych se zeptal oněch demonstrantů, zda mají z výsledku svého počínání radost. Jestli berou rezignaci paní Baborové jako své vítězství? Jestli alespoň trochu cítí své svědomí?

Pokud ne, pak o sobě prohlašují jen jedno. Jsou naprosto stejní jako všichni ti bolševici, kteří v minulém století bojovali proti třídnímu nepříteli. Jsou stejně netolerantní, stejně fanatičtí a jejich jednání si zaslouží stejný odsudek.

Pozn. Článek publikován také na serveru www.skutecnosti.cz