Koblihu, vemte si koblihu. Moc dobrá. Zdarma.

Nechci zde nikoho kritizovat. Nebo psát o tom, že mne něco irituje. Naopak se chci v tomto blogu vyjadřovat veskrze kladně a úzkostlivě se vystříhat všeho, co do něj dle kodexu zařazeno býti nemá.

Minulý týden proběhlo v Lucemburku zasedání  Evropské rady ministrů. To už tak ministerští synci zasedají, když jim záleží na naší společné evropské budoucnosti. Tentokrát si vzali na paškál dohodu o povinném přerozdělování uprchlíků (možná budete víc v obraze, když řeknu Dublin IV). Jednání bylo opravdu pestré. To proto, že se někteří ministerští synci vyjádřili proti přijetí tohoto dokumentu. Náš ministr Metnar (co si padl do oka s Andrejem Babišem), v interview na sebe prozradil, že za Českou republiku drží dlouhodobě stále stejnou pozici. A tak mne vůbec nepřekvapilo, že nepatřil mezi ty synky, co se šprajcovali nebo nechtěli vyjádřit. Zkrátka u nás jsme proti nelegálním migrantům a nadiktovaným kvótám.

Ale kdyby jsme si měli vzít uprchlíky dobrovolně, to by nám nevadilo. Vlastně tohle už říkal jiný synek. Ten, co tam lapěl před ním. A měl recht. Šak na to konto dnes tady máme kolem 30 000 Arabů.

Andrej s Lubomírem nám tuhle potvrdili, že si nepřejí žádné šméčko; prostě žádné diktované kvóty, ale časově a množstevně neomezenou distribuci, kterou bude do všech států EU férově lifrovat speciálně zřízený úřad. To je úplně jiné kafe, proti tomu už se nedá namítat nic. A proto si Metnar skočil v květnu do Marakéše podškrábnout úplně nezávazné cancy o tom, jak je třeba vypálit rybník pašerákům a jak všichni, kterým se tam z toho jejich podnebí dělají třeba pupínky, mají právo dovalit sem aj s celou rodinou. 

Voni to maj ti chudáci uprchlíci strašně těžký. A my jim to vůbec neulehčujeme. Však se přesvědčte sami (vkládám krátký přepis z videa, odkaz uveden dole), je to jen pár větiček:

      Neapol, 300m od moře, tříhvězdičkový hotel, 350 uprchlíků.
"Chceme peníze. Chceme oblečení. Máme problém...je nás tady mnoho."
     Když uvidí naše kamery, začnou si stěžovat úplně na všechno.
"Vidíte, jak jsme oblečení? Toto naše jediné oblečení. Chceme víc.
Problém peníze. Problém jídlo. Není dobré. V tomto hotelu je nám zle.
Chceme větší. Problém se zhoršuje."
     Přišli majitelé hotelu:
"Neslyšíme nic jiného, než jak je vám tady zle.
Neumíte Italům ani poděkovat, že vás tady živí."
" MY SI NESTĚŽUJEME. CHCEME JEN TO, NA CO MÁME NÁROK. "
"Ne můj milý, vy si dokážete jen stěžovat. Říct do televize děkujeme vám,
Italové, to už ne. Neustále jen samé stížnosti, ale ´děkujeme´ jsme od vás
ještě neslyšeli... Snídaně, oběd, večeře, tenisky, oblečení, satelit, bazén, posilovna..nepracujete..Řekněte, co ještě chcete??"
     ..Včera emigranti zdevastovali tento hotel, protože nedostali kapesné. Denní kapesné, na které si dělají nárok každý den. Na protest zničili hotel a vyházeli všechny matrace na ulici...

A přitom ty vděčné duše jistě hledají jen lásku, porozumění a vlídné zacházení. To když jim u nás v hojné míře poskytneme, pak dostane i náš život úplně jiný rozměr.
A tak je to správné, tak to má byť, sudruzi.

Andrej to naštěstí chápe a maká.

Koblížek, dáte si?

https://www.youtube.com/watch?v=CAE3A7CEH9Q&feature=youtu.be

PS:Snad se mi podařilo vás přesvědčit o správnosti politiky prováděné naší reprezentací. Aniž bych se (jako již párkrát, naposledy včera) necitlivě vyjádřil či neuctivě otřel o nějaké předměty zájmem chráněné a přidělával tak práci zdejší redakci. Ani oni to nemají s námi jednoduché.