Riziko psaní článků na současná domácí politická témata je značné - hrozí totiž, že za několik hodin bude všechno jinak a článek bude neaktuální. Jestliže jsem včera psal, že dny Bohuslava Sobotky v čele ČSSD jsou sečteny, nevěděl jsem, jak rychle bude coby předseda odstraněn. Dokonce jsem dával jistou malou šanci variantě, že jej Zeman sestavením vlády nakonec pověří a s pomocí své kliky v sociální demokracii pak nechá Sobotku usmažit ve vlastní šťávě. Leč věci se daly do pohybu mnohem rychleji a trochu jiným směrem.
Předně je třeba si uvědomit, že tady jde o mnohem víc než jen o osobu současného stále ještě předsedy sociálních demokratů. Ten mimochodem dosud sedí na své židli jen díky stanovám strany, které neumožňují předsedu sesadit v období mezi sjezdy. A tak byl pouze vyzván, aby šel sám. Nu, vyzván... Byl odstaven i z týmu, který má jednat o sestavení příští vlády. Jeho šance ovlivnit reálný běh české politiky se teď dají vyjádřit v hodně malých zlomcích procent. Jeden by musel mít hodně velkou fantazii, aby dokázal vymyslet scénář, podle kterého by Bohuslav Sobotka mohl vše ustát a nakonec být tím, kdo vládu sestaví.
Nejde také vůbec o výsledek sociální demokracie ve volbách, kterým byla výzva k odstoupení ofociálně zdůvodněna. Likvidace Sobotky byla připravena dávno předtím, než vůbec došlo k úvahám o rozpuštění sněmovny. Několik hodin před pádem hypotetické stojedničkové koalice to dal jasně najevo i prezident republiky, který slíbil jmenovat povolebním premiérem nikoliv předsedu, ale představitele vítězné strany. Posléze to mohl zaobalovat do jakýchkoliv vět - vzkaz Sobotkovi byl jasný. Plány měl Zeman asi trochu jiné - podle mého bylo jeho cílem roztrhnout stranu na dvě části, přičemž haškovské křídlo se mohlo spojit s jeho Zemanovci. Název ČSSD by zůstal zbytkové straně kolem Bohuslava Sobotky, čímž by Zemanova strana mohla elegantně obejít známé bohumínské usnesení a přivést do vlády komunisty. Tento scénář je nyní neproveditelný, Zeman, i když to otevřeně nepřiznal a nikdy nepřizná, je velkým poraženým těchto voleb. Po nich mu nezbývá nic jiného, než urychleně prosadit svoje lidi do čela ČSSD. Proto přišla likvidace předsedy tak rychle. Nakonec může dostát svému pozdějšímu opatrnému a tichému upřesnění, že to samozřejmě bude předseda vítězné strany, koho pověří. Bohuslav Sobotka ten tlak dlouho neustojí, především proto, že v ruce nemá prakticky nic, včetně jakéhokoliv reálného kousku moci. Instalace Haška do čela strany je jen otázkou času. Zatímco jindy docházelo k politickým krizím uprostřed volebního období, nyní jednu prožíváme bezprostředně po volbách, i když ji tím slovem zatím snad nikdo nepojmenoval. Ale co je to jiného? Již podruhé vítězná strana voleb se pravděpodobně a hezky po pyrrhovsku uvítězila až k smrti a ocitla se ve stavu před rozpadem. Hašek bude vydáván za jejího zachránce. Fakt, že tím vším je poskvrněn státní svátek, je už jen nevýznamným detailem.
Nejde jen o sociální demokracii samotnou. Může se stokrát mluvit o zradě na jejích voličích, koneckonců je to asi i pravda, ale důležitější je něco jiného. Česká politika se stále více odklání od demokratických principů. Miloš Zeman dál zneužívá Ústavu České republiky k tomu, aby on a jeho věrní soustředili ve svých rukách co nejvíce moci. Bohužel, volby nevyřešily to hlavní - čím déle bude současná povolební krize trvat, tím déle bude u moci současná Zemanova vláda. A to rozhodně není věc, která by byla proti Zemanově mysli.
Bohuslavu Sobotkovi nemohu zapomenout jeho podporu Rusnokově vládě. Právě tam udělal i největší taktickou chybu - nebýt hlasů tehdejší ČSSD, mohl být Zemanův mimoústavní experiment výrazně smeten. Tím, že Sobotka podlehl vábení "odstranit Kalouska", dal nelegální vládě zdání "téměřlegitimity", když i díky jemu prohrála hlasování o důvěře jen velmi těsně. A pro sociální demokracii musí být velmi smutné, když její stav nejpřesněji popíše právě její úhlavní nepřítel Miroslav Kalousek. Bohuslavu Sobotkovi už nezbylo nic jiného, než jej citovat - a souhlasit. Protože však tu jde o mnohem víc než jen o jednu vítěznou stranu, je třeba stát v této krizi na Sobotkově straně - a patrně spolu s ním i donkichotsky prohrát.
