Jsou zpěváci, kterým přibývající léta na hlase neubrala nic. Mezi takové se dá počítat i za několik dní jedenasedmdesátiletý Ringo Starr, někdejší bubeník Beatles. On totiž nikdy žádným opravdovým hlasem nevládl.
Foto: Rob Shanahan, 2011. Fair use
29. června 2011 zavítal se svým programem a několikátou variantou své skupiny All-Starr Band do Prahy. Stalo se tak vůbec poprvé, a následoval tak Paula McCartneyho, který má své pražské vysoupení již více jak sedm let za sebou. To, že byli oba členy Beatles, je asi jediné, co oba koncerty spojuje. Zatímco návštěva na McCartneyho koncertě se počítala na desetitisíce, na Ringa bylo dáno do prodeje něco přes dva tisíce lístků. Paul McCarney vystupoval pod širým nebem, přičemž návštěvníci se brodili bahnem, zatímco diváci Ringova koncertu seděli v pohodlných křeslech Kongresového centra. A zatímco McCartney odtáhl celý svůj koncert sám, Ringo se o čas na pódiu rozdělil se všemi spoluúčinkujícími. Je to vlastně z jeho strany nutnost - Ringo nemá potřebné charisma rokenrolové hvězdy. Přesto dokáže být s přehledem nad věcí - a dokonce i nad tou, že vlastně neumí zpívat. Jeho místo je už od časů Beatles za bicími, a tak tam strávil většinu času koncertu. Po úvodu, který obstaral jeho dávný hit It Don't Come Easy, předal štafetu dál. Pokud jde o vystoupení členů jeho Bandu, start nemohl vyjít lépe - kytarista The McCoys Rick Derringer předvedl jediné singlové číslo jedna své někdejší skupiny, Hang On Sloopy. Následující průběh koncertu potvrdil, že tím byla laťka nasazena téměř nepřekonatelně vysoko, pokud jde o vystoupení členů Ringovy sestavy. Přiblížil se jí jen Derringer sám v písni Rock and Roll, Hoochie Koo.
Nepřehlédnutelní byli další dva lidé - klávesista a saxofonista Edgar Winter a druhý bubeník Gregg Bisonette, který odehrál celý koncert. Někdy sám, někdy společně s Ringem, přičemž oba měli své bubenické role pěkně rozdělené. Sledovat ty dva naráz byl docela zážitek: jednak byli dokonale sehraní, a dva bubeníci na jevišti nejsou tak úplně normou.
Pokud na koncertě překvapilo něco mimohudebního, pak divácké natáčení i focení během koncertu. To se v hledišti provozovalo docela masově, i přes oficiálně proklamovaný zákaz. U vchodů do hlediště sice visely informativní cedule, ale obsah kapes ani zavazadel nikdo nekontroloval.
Snad to je dáno i Ringovým věkem, že si potřebuje častěji odpočinout, a tak mohli být trochu zklamáni ti, kteří přišli výhradně na něj. Část koncertu vyplnila hudba z (ne)bezpečných osmdesátých let, z níž vyčnívalo jen několik čísel - kromě již zmíněného Derringerova příspěvku nejvíce asi Winterovo sólové multiinstrumentalistické vystoupení ve skladbě Frankenstein. Kupodivu jen málo se Ringo Starr věnoval svým posledním deskám - předposlední vynechal úplně, z té poslední zařadil The Other Side Of Liverpool. Jedinou další věcí, která snese označení "novější", byla titulní píseň alba Choose Love z roku 2005. Z dob Beatles zařadil hned zkraje Perkinsovo Honey Don't, časem přišly i další beatlesácké covery Boys a countryovka Act Naturally. Z původních písní zařadil I Wanna Be Your Man, v níž byl jeho pěvecký výkon prakticky stejně nicotný jako na nahrávce Beatles z roku 1963. Paul McCartney spolu s Yoko Ono dále mohli trochu zbohatnout na tantiémech z nezbytné Yellow Submarine. Na konci koncertu se pak diváci dočkali ještě seržantovské With A Little Help From My Friends. Trochu překvapivě nedošlo ani na jeden ze dvou Ringových autorských příspěvků na desky Beatles. Došlo však na píseň, kterou napsal Ringo společně s Georgem Harrisonem, jinak na jeden z jeho největších hitů Photograph. Úplný závěr obstaral Lennonův chorál Give Peace A Chance. Publikum se žádného přídavku nedočkalo, a tak toto vypůjčené poselství bylo posledním Ringovým pražským sdělením.
Dvě hodiny tu skvěle bubnovala, na své poměry standardně odzpívala a občas i na svůj věk neuvěřitelně vitálně poskakovala skutečná legenda. Beatles byli jen jedni, a Ringo Starr měl to štěstí, že byl u toho.
Peace and love!
